Domů     Sousedku týrá vnuk. Bojím se ho i já!
Sousedku týrá vnuk. Bojím se ho i já!
6 minut čtení

Oproti tomu, co se děje vedle v domě, mám zlatá vnoučata. Vím, že bych měla něco udělat a už se k tomu pěkných pár týdnů odhodlávám. Zatím se odhodlávám. Taky se totiž bojím.

Bydlím na menší vesnici v Jihomoravském kraji, kde každý vidí druhému přes plot pomalu do talíře. Proto vím, co se děje vedle v domě a mám z toho úplné noční můry.

S Jaruškou, která tam bydlí, se příliš nepřátelíme, máme každá jinou povahu a nerozuměly jsme si moc ani na základní škole, kam jsme spolu chodily.

Respektujeme jedna druhou, občas si přes plot vyměníme pár slov, nějaké výpěstky ze zahrádky, cukr, vajíčka, sůl… co zkrátka tak občas dojde v kuchyni… ale kamarádky nejsme. To ale neznamená, že je mi jedno, co se tam vedle děje.

Zvlášť, když z kuchyňského okna mám výhled přímo směrem k jejich obýváku a dozadu na zahradu, kam nikdo z ulice nevidí a nemůže proto zjistit, co je její vnuk Tonda zač.

Jaký táta, takový syn

Toník je celý její syn Antonín v mladším a pořádně zhoršeném vydání. Antonína si Jarka pořídila s nějakým vojáčkem, kterého potkala na výletě v Brně.

Tehdy ještě kluci jezdili na vojnu na celé dva roky a umístěnku měli klidně dvě stě, tři sta kilometrů od domova. Psala si s ním, pak přijel na opušťák a jak už to bývá, po devíti měsících se narodil Antonín.

Vzpomínám si, jak z toho bylo na vsi pořádné halo, protože ten vojáček si Jarku nevzal a sama holka na vesnici. To víte, lehký to tedy neměla.

Vychovávala syna víceméně sama, jen párkrát měla nějakou známost na dálku, občas se někdo objevil u vrátek, ale nikdy s nimi nikdo nebydlel. Škoda, protože jestli Antonín něco opravdu potřeboval, tak pořádně srovnat.

Vyrostlo z něho pěkné kvítko – když byl mladší. A pořádný gauner, když se z něho stal chlap. Napřed míval jen takové obyčejné průšvihy, jak divočejší kluci obvykle něco vyvedou. Sem tam okno, kradl ovoce a zeleninu na zahrádkách, nic zásadního.

Pak všem zmizel z očí, odstěhoval se do Prahy. Tam se chytil nějaké špatné party, šušká se, že i kolem toho kmotra Mrázka se motal… Nakonec ho zavřeli a od té doby ještě víckrát. Zrovna teď prý zase sedí, ale nikdo to neví s jistotou, jen se to povídá.

Miminko jako překvapení

Musím říct, že kdykoliv hrají v rádiu písničku Slzy tvý mámy šedivý od Olympicu, hned si vzpomenu na Jarku. Ta se tedy kvůli klukovi hrozně nasoužila, jen co je pravda.

Ani jsme nikdo netušili, že má Antonín syna, dokud se jednoho dne neobjevila taková hodně vyfintěná strašně hubená slečna. Na podpatcích sotva přešla od vrátkům ke dveřím. Nesla sebou takovou tu dětskou sedačku s miminkem a dlouho se u Jarky zdržela.

Jezdila pak docela pravidelně celé roky a Jarka vypadala konečně šťastně. Ta skoro snacha (protože si ji Antonín nikdy nevzal) se jmenovala Zita a vyklubala se z ní docela fajn ženská. Párkrát jsem si s ní povídala.

Nikdy jsem se nemohla zbavit dojmu, že se určitě živí nejstarším řemeslem, ale tady u nás na vsi se vždycky chovala zdvořile, podpatky vyměnila za tenisky nebo gumáky, práce na zahrádce jí dělala spíš radost než starost a zkrátka zdálo se, že sem vlastně jezdí odpočívat.

Však jí taky Jarka podstrojovala a různě pomáhala – třeba jsem viděla, jak Zita vytahuje z auta koš špinavého prádla a to pak vlaje u Jarky na zahrádce.

Roste pro kriminál

Jediné, co jsem si říkala, že není v pořádku, byl vztah těch dvou k chlapečkovi. Jmenuje se taky Antonín, říkalo se mu Toníček, a tak rozmazlené dítě jsem v životě neviděla.

Byl divoký po tátovi a stejně jako on by býval potřeboval tvrdší výchovu, nějaké hranice, aby věděl, co si smí dovolit a co nesmí.

Jenže to pořád bylo Toníčku sem, Toníčku tam… Však mě taky už tehdy napadlo, že se to jednou vymstí, až jim kluk přeroste přes hlavu, a to se přesně stalo. Zita bohužel předloni zemřela při autonehodě a od té doby bydlí kluk tady.

Je mu šestnáct let a roste pro kriminál. Vyhodili ho už ze druhého učňáku, prý pro šikanu. Takže má základku a prý půjde znovu do školy, ale to není jisté. Zatím se válí celé dny doma a nic nedělá, vídám ho na gauči v obýváku celé hodiny.

Co je ale nejhorší je, že jsem si taky všimla, že si z Jarky udělal doslova otrokyni. Skáče kolem něho, nosí mu jídlo až pod nos a zase uklízí nádobí.

Posledně se mu něco nelíbilo, tak na ni řval, že je nemožná bába, že neumí ani přichystat „pořádný žrádlo“, že je k ničemu. Plakala pak vzadu na zahradě.

Když mu nechtěla dát peníze z důchodu, pořádně ji v kuchyni seřval, stisknul jí zápěstí, muselo to hrozně bolet a plechovku, do které si Jarka dává peníze, jí sebral z ruky. Prý, když nebude „dávat love“ (to jsou výrazy!), že ji zabije.

Stejně prý může za to, jaký je jeho táta a že máma umřela (to tedy nevím, jaký by na tom Jarka měla mít podíl), tak ať platí, že jemu je všechno jedno.

Srovnají ho chlapi?

Býval to takový hezký kluk. Jednou jsem mu dala před obchodem lízátko, když jsem kupovala pro svoje vnoučata sladkosti. Tak hezky se na mě podíval… Dneska se mu vyhýbám obloukem. Bojím se, že ublíží Jarce.

Vidím, jak se jeho agrese stupňuje, protože si myslí, že si ho nikdo nevšímá. Měla bych nahlásit domácí násilí, ale co oni ho hned nezavřou. Bude na svobodě, dá si dvě a dvě dohromady, kdo ho nahlásil a půjde po mně.

Škoda, že není vůbec nikdo, na koho bych se mohla obrátit, protože mámu nemá a táta sedí. Nedávno mě napadlo, že bych to probrala s chlapama štamgastama, co chodí do hospody. Je to taková „rada starších“ naší vesnice. Ti už by ho srovnat dokázali, věřím tomu.

Jiřina K. (69), Most

Související články
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
5 minut čtení
Bylo zářijové ráno, mlha se líně válela mezi domy a mně bylo šest. První školní den. A tehdy jsem ji potkala. Měla jsem novou aktovku, byla cítit takovým tím umělým textilem. Uvnitř jsem měla penál, tužky, pastelky, zkrátka vše, co prvňák nepotřebuje, ale musí se tím pochlubit. Maminka mi před školou upravila culíky, ale ruce se jí trochu třásly. Možná víc než mně. Byl to nový život. Éra, kt
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Geny, které nás postavily na nohy: vědci rozluštili záhadu lidské chůze
21stoleti.cz
Geny, které nás postavily na nohy: vědci rozluštili záhadu lidské chůze
Když Charles Darwin roku 1859 vydal svůj slavný spis O původu druhů, ještě si netroufl vyslovit, že i lidé jsou výsledkem evoluce. To přišlo až o dvanáct let později v knize O původu člověka. V ní mim
Bezpečnost na prvním místě: Jak se Formule 1 stala bezpečnější
epochaplus.cz
Bezpečnost na prvním místě: Jak se Formule 1 stala bezpečnější
V 80. letech už jsou závody považovány za daleko bezpečnější, ale neustále se pracuje na vylepšeních. Zkušenosti z minulých nehod a tragédií vedly k masivním investicím do výzkumu a vývoje bezpečnostních prvků, které dnes chrání jezdce a diváky. Od roku 1950 už na trati fungují traťoví maršálové, kteří mohou řidiči poskytnout první pomoc, uhasit případný
Jazykový kurz spojil naše životy
skutecnepribehy.cz
Jazykový kurz spojil naše životy
V kurzu němčiny, kam jsem se přihlásila, jsem potkala báječného muže. Naše setkání pokračovala i mimo kurz, zakrátko jsme tvořili šťastný pár. S kamarádkou Marcelkou jsme před několika lety byly na nákupu v Německu. V obchodě jsme viděly, jak se nějaký muž snaží domluvit s prodavačkou ohledně reklamace. Pán moc německy neuměl, moje a kamarádky němčina sice
Cibulková přiznala, že má novou známost
nasehvezdy.cz
Cibulková přiznala, že má novou známost
Hvězda chystaného seriálu Polabí Vilma Cibulková (62) se nezdá! Ač má už šest křížků, zájem mužů o ni evidentně neopadá. Herečka, která je už dvanáct let rozvedená v pořadí s druhým manželem, hercem
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Záhada Pumapunku: Zedničili tady mimozemšťané?
enigmaplus.cz
Záhada Pumapunku: Zedničili tady mimozemšťané?
Symbolem předkolumbovské éry v Jižní Americe je bezesporu incká civilizace. Na jihoamerickém kontinentu však rozkvetly kultury starší než Inkové. Mnozí je však podezírají, že jim v rozvoji pomáhali ná
Hafan zachránil topícího se orla!
epochalnisvet.cz
Hafan zachránil topícího se orla!
Napoleon vztekle udeřil pěstí do stolu. „Psi! Musím být poražen psy na bojišti i v ložnici?!“ Právě se dozvěděl, že francouzská válečná flotila utržila 21. října 1805 porážku od britského loďstva v bitvě u Trafalgaru. Mezi prvními, kdo se dostali na palubu jeho válečné lodi Cleopatra, byl novofundlandský pes, maskot jedné britské posádky.   Potupu v ložnici
Houbové karbanátky s bylinkami
nejsemsama.cz
Houbové karbanátky s bylinkami
Skvělá alternativa k masovým karbanátkům, která překvapí chutí i šťavnatostí. Ideální k bramborám nebo jen tak s chlebem. Houbové karbanátky jsou výbornou volbou pro vegetariány. Ingredience: ● 400 g hub ● 1 cibule ● 2 stroužky česneku ● 2 vejce ● 1 rohlík (namočený v mléce) ● 3 lžíce strouhanky ● sůl ● pepř ● majoránka ● petrželka ● olej na smažení Postup: Houby očistíme a nasekáme najemno nebo nahrubo nastrouháme. Na oleji osmahneme cibuli, přidáme
Aston Martin Vantage S přebírá funkci safety caru ve formuli 1
iluxus.cz
Aston Martin Vantage S přebírá funkci safety caru ve formuli 1
Aston Martin posouvá dál své působení v čele startovního pole formule 1: nový model Vantage S se stává oficiálním safety carem FIA v šampionátu. Nejnovější přírůstek do legendární řady vysoce výkonnýc
Energetický nápoj z jogurtu
tisicereceptu.cz
Energetický nápoj z jogurtu
Palivo pro sportovce a milovníky zdravé výživy! Potřebujete půl hrnku bílého jogurtu banán 2 vejce 2 lžíce kokosového oleje 2 lžíce rozemletých lněných semínek led Postup Všechny ingr
Dohlížela královna osobně na stavbu mostu?
historyplus.cz
Dohlížela královna osobně na stavbu mostu?
Dělníci na stavbě mostu přerušují práci a uctivě smekají. Mezi přitesanými kameny a složeným nářadím prochází sama královna, aby zkontrolovala kvalitu a pobídla všechny k další horečné práci. Český kníže Vladislav II. (kolem r. 1110–1174) po deseti letech manželství pochoval ženu Gertrudu Babenberskou (1118–1150). Teď už je tři roky vdovcem a nyní začíná hledat novou partnerku.