Moje matka byla postrachem každého potenciálního zetě. Obě mé starší sestry s ní přerušily kontakt, aby zachránily manželství. Jen já ne!

S naší maminkou to nikdy nebylo jednoduché. Tatínek byl typickým manželem pod pantoflem. Čas trávil raději v práci, než doma, nebo rychle zalezl do garáže a vrtal se v autě, kterému ve skutečnosti nic nebylo. Jen aby se s mámou nemusel věčně o něčem dohadovat.

Když si moje nejstarší sestra Věra našla vážnou známost a toho svého Jardu nám představila u nedělního oběda, opět se projevila svérázná povaha naší mámy. Po kávě Jardovi přinesla svoje tepláky a rýč. Musí prý jít zasadit brambory na políčko za domem.

Velké obavy

Po té šichtě mu usmažila řízky, ze kterých chytl Jardu v noci žlučník. To byla zkouška, ve které neobstál. Ty řízky na přepáleném omastku mu máma od té doby dělala pokaždé, když přijel, prý aby se zocelil.

Hned krátce po svatbě k nám Jarda a Věra jezdit přestali. Není těžké si domyslet proč. U nás doma se ale začínal psát příběh dalšího ženicha. Moje druhá sestra Dáša nervózně postávala před vrátky. Vedle ní stál vysoký, hubený kluk v džínové bundě.

Byl to Tomáš, to jsem věděla, protože mi o něm sestra vyprávěla. Probírala se mnou své velké obavy z rodinného setkání už dva měsíce předtím, než se odhodlala svého nastávajícího přivést mámě na oči.

Dál se to už prodlužovat nedalo, protože Dáša byla ve třetím měsíci. Jak tam tak stáli, dali prostor mamince za záclonou. Viděla jsem ji, jak je pozoruje, jako temný bůh podsvětí. Pak zmizela.

Dáša opatrně otevřela vrátka a její Tomáš vklouzl na dvůr. Už byli u dveří, když se vyřítil ze zahrady náš vlčák Harry. Kdo ho pustil ze řetězu? Když jsem za rohem domu zahlédla cíp matčiny sukně, bylo mi to jasné!

Já se nevdám

Teď jsem ale měla velké obavy. Harry byl pes hlídací, cizí lidi na naší zahradě nesnesl. A Tomáš cizí nepochybně byl. Doběhnout k vratům nestačil… Jemu se naštěstí nic nestalo, ale jeho džínová bunda byla rázem na cáry.

Dáša si sice Tomáše nakonec vzala, ale stejně jako Věra se domů vracela jen velmi málo. Slyšela jsem, jak se každý večer matka se sestrami hádá po telefonu.

Křičela na ně, že jsou nevděčné a za manžely si vybraly dva lenochy. Tehdy jsem si řekla, že já se vdám tajně. A nikomu, zvlášť mámě, svého manžela nikdy nepředstavím.

Ví, jak na ni

A pak mi přišel do života Jáchym. Byla to velká láska, a já se tak bála, když se k nám domů hrnul. Čekala jsem peklo! Vůbec nechápu, co se to tehdy stalo, jaká mocná síla způsobila, že si ti dva – moje matka a Jáchym – padli do noty a náramně si rozuměli.

„Co proti té mámě všichni máte?“ ptal se mě cestou domů, „říkala jsi, že je věčně protivná, přitom je to skvělá ženská! Jen se to s ní musí umět!“ A že on to s ní tedy umí.

Je snad jediným člověkem na světě, se kterým se nikdy nepohádala. Naopak, vždycky se na sebe těší. Jestli se někdo s mámou hádá, tak to jsem já. Jáchym okamžitě přiběhne a své tchyně se zastane. Nikdy jsem to nepochopila.

Aneta (60), Brno