Na chalupě u našeho prahu našly kočky vždy něco dobrého. Když manžel onemocněl, jeho kamarádky se odvděčily.
Prababičky si přikládaly na nemocné místo s oblibou kočku, tvrdily, že tato zvířata mají schopnosti léčit. Moje tchyně na to věřila, a manžel proto kočky miloval. Já jsem ale tuhle teorii brala s humorem. Až v důchodu jsem se přesvědčila, že na tom zřejmě opravdu něco je.
Chlupaté přítelkyně
Před dvaceti lety jsme si pořídili na Šumavě chalupu. Rádi jsme tam jezdili, pracovali na domě i na zahradě. Po celou tu dlouhou dobu manžel nikdy nezapomněl do misky na prahu dát něco na zub hladovým vesnickým kočkám, kterých tam pobíhalo hodně.
Naučily se k nám chodit, nebyla jsem z toho nadšená, protože se mi občas pohrabaly v záhonku. Jen výjimečně se nechaly pohladit, nikdy žádná nepřekročila práh ani se nenechala pochovat. Tak tomu bylo mnoho let. Až jednou, nechápali jsme proč, vběhla po obědě jedna z koček do kuchyně.
Sledovaly, jak odjíždíme
Zdeněk ležel na gauči a odpočíval. Už nebyl nejmladší, šedesátku oslavil dávno. Kočka překonala svůj strach, vyskočila k němu a s hlasitým vrněním se mu opřela packami o hruď a začala přešlapovat, jako by jej masírovala.
Pila jsem kávu a četla knihu, vstala jsem a chtěla ji vyhnat. Podívala se na mě tak vážně a hluboce, jako by mi chtěla něco důležitého sdělit. Zdeněk ji chvíli hladil, a pak vstal.
Tak tohle ne, lézt do domu jim nedovolím, říkala jsem si, když jsme druhý den odjížděli autobusem domů. Nejen ta odvážná Micka, ale i další kočky, které krmil, nás sledovaly, jak odcházíme. Vyzařovalo z nich zvláštní napětí.
Strážce našeho zdraví
Dva dny nato manžel v práci zkolaboval a skončil v nemocnici. Infarkt. Věděly to snad kočky o dva dny dříve? Přišla snad ta Micka až k němu z toho důvodu, že mu chtěla pomoct nebo ho varovat? Packami se opřela přesně o místo, kde bilo manželovo ohrožené srdce!
Když jsme po delší době přijeli zase na chalupu, kočky už čekaly na prahu. A pak začala ta úžasná kočičí terapie. Až nyní, když bylo jeho zdraví oslabené, dokázal manžel prý plně cítit, jak dobře jeho srdci a celému organismu dělá to kočičí vrnění.
Frekvence zvuku lahodila jeho srdci, jeho nervům, jeho celému tělu. Nemohl se nabažit. Zavíral oči, aby to léčivé vrnění vnímal celým tělem. Na klíně kočku, kterou hladil. Když to přestalo bavit jednu, skočila mu na klín druhá, jako by se střídaly v péči.
Splácely mu tak svůj dluh za ta léta, kdy u našeho prahu jedly a pily. A tak jsem i já pochopila, jak mocný léčitel tohle zvíře je a jak nedocenitelné je soužití s ním v jedné domácnosti.
Kočka je prostě dar a strážce našeho zdraví. Je tomu už osm let, co dál jezdíme do vísky na Šumavě a těšíme se, jistě díky kočičí laskavé terapii, oba celkem dobrému zdraví.
Eva F. (67), Kolín