Před pěti lety mi zemřel dobrý kamarád Standa, který byl jako můj bráška. Mrzelo mě, že už se nikdy neuvidíme. Standa se ale přece jen ukázal.
Dalo by se říct, že jsme spolu se Standou vyrůstali. Díky tomu jsme k sobě měli velmi blízko. Když mi Standa jednoho dne řekl, že má nádor v hlavě, nenapadlo mě, jak to skončí. I když podstoupil slibnou operaci, po čase bohužel zemřel. Musím říct, že mě to velmi ranilo.
Stále stejný sen
Život však musel jít dál. Často jsem mu chodila pokládat květiny na hrob a zavzpomínat na staré dobré časy. Tolik mi chyběl. Slyšela jsem různé příběhy, kdy se duše zemřelého přijde podívat na své milované. Mně se ale nikdy nic takového nestalo.
Jenže nedávno Standa znovu vstoupil do mého života. V té době byl můj bratr zrovna na cestách po Itálii. Opakovaně se mi zdál sen, v němž mě Standa před něčím varuje.
Varování?
V prvních několika snech jsem mu vůbec nerozuměla. Jen jsem podle gestikulace poznala, že mě před něčím varuje. Až den před tím, co se měl bratr vracet, jsem Standovým slovům porozuměla.
Ve snu mi řekl: „Musíš bráchu zdržet v Itálii. Na jeho trase se stane ošklivá nehoda. Pokud pojede, stane se její součástí.“ Sen se mi opakoval celou noc.
Odjezd o den odložil
Ráno jsem se probudila vystrašená a rozhodnutá bratrovi zavolat. Do telefonu jsem ho prosila, aby cestu o den odložil. Samozřejmě nechápal, proč ho o to žádám. Nezbylo mi nic jiného než mu říct o svém snu. Bratr se odmlčel.
A poté mi také něco prozradil. „To je zvláštní, že mi to říkáš. Mně se totiž o Standovi také zdálo. Sice jsem mu nerozuměl, ale snažil se mi něco říct,“ zamyslel se. Slíbil mi, že raději počká a pojede o den později.
Tragická nehoda
Ze mě spadla úzkost, která mě poslední dny svazovala. Když jsem se večer dívala na zprávy, nevěřila jsem vlastním očím. Moderátorka akorát sdělovala, že se v Itálii stala tragická nehoda.
Pak mi došlo, že zmiňovala trasu, kterou měl bratr projíždět. Hned jsem bratrovi volala, abych se ujistila, že mě poslechl. Seděl na hotelu a popíjel víno. Domů přijel až za tři dny.
Pouta, která přetrvávají
Dodnes jsem moc ráda, že jsem se rozhodla Standu poslechnout. Nechápu, jak to mohl udělat, ale skutečně mému bratrovi zachránil život. Bratr mi po návratu řekl, že den po nehodě Standu spatřil.
„Seděl se mnou na hotelovém pokoji. Usmíval se na mě a já mu poděkoval, že mi zachránil život,“ řekl brácha s knedlíkem v krku. Je neuvěřitelné, jak některé vazby fungují i po smrti.
Věřím, že nad naší rodinou bude Standa držet ochrannou ruku tak dlouho, jak to jen půjde. Škoda jen, že mu to nemám jak oplatit.
Sabina J. (56), Louny
