V životě ji provázela smůla. Ráda sbírala kamínky a doma jich měla celou sbírku. Jednoho dne ale našla mnohem víc než obyčejný kámen.
Moje kolegyně z práce, která neměla šťastné dětství a žila dlouho sama, se věnovala zvláštnímu koníčku – sbírala kameny. Obyčejné. Měla jich doma plno.
Jak došla k názoru, že jí právě ten jeden jediný, který náhodou našla při meditaci u potoka, bude pomáhat, nemám zdání, podstatné ale je, že to fungovalo.
Smůla byla najednou pryč
Nosila jej neustále v kabelce, a jak mohla, hrála si s ním. Jakmile jej zapomněla, neměla ten den štěstí. Smůla se na ni lepila na každém kroku. Jakmile ale kámen měla, dařilo se jí ve všem. Kolegyně nebyla žádná krasavice a neměla štěstí na známosti.
Zlé jazyky se jí posmívaly, že ji žádný muž nikdy chtít nebude. Ze své smůly v partnerských vztazích byla nešťastná a v té době začaly navíc plesy. Nikdy pro ni nikdo nepřišel, a ona by tak ráda tancovala! Vezmi si kámen, určitě ti pomůže. Podporovaly jsme ji.
A ona s tím počítala. Dalo by se říct, že se ke svému kameni přímo upnula. Před plesem jsme kamarádku oblékly, učesaly a nalíčily, jak jen to bylo při jejím vzhledu možné.
„Musíš si věřit, musíš být suverén, musí to z tebe zářit! A kouzelný kámen? Ten máš?“ zeptal se kdosi. Neměla ho! Svůj mocný talisman a amulet zároveň zapomněla doma. Už se nedalo nic dělat.
Zkouška moci
I bez kamene jí to tehdy moc slušelo. Veškeré snahy byly ale k ničemu. Zase proseděla celý večer v koutě, jediný chlap o ni okem nezavadil. A tak se ten večer rozhodla, že na žádný ples už nikdy nepůjde.
Bylo to pro nás všechny proto velké překvapení, když se na dalším plese objevila. Jako vždy staromódně oblečená, na nose nemoderní brýle, nenalíčená, na hlavě ten svůj drdůlek a kámen v ruce. Okamžitě jsme pochopily.
„Jestli je opravdu kouzelný, tak se malovat ani česat nemusím,“ prohlásila rezolutně. Ten večer naše pochybnosti o moci talismanu nadobro padly. Objevil se ten pravý – žádný krasavec. Jak se ale ukázalo, pro život nejlepší z těch, jaké jsme si našly.
Okamžitě si vybral ji a pro jinou už neměl oči. Tancovali spolu, chodili, vzali se, dnes mají dvě děti a jsou moc šťastní. Bydlí na okraji malého městečka v malém domečku a nic jim neschází. Všechny jsme se shodly na tom, že ona dostala toho nejlepšího chlapa.
Opatruje ho dodnes
Od té doby uplynulo už více než dvacet let, její kámen ji však provází dosud. Má jej vystavený v obýváku nad krbem, aby z toho místa střežil jejich rodinné štěstí a odvracel zlo. Jak vidno, některé předměty mají skutečně čarovnou moc.
Romana P. (54), jižní Čechy
