Největší frajer ze třídy nemusí být ten pravý pro mě. To jsem zjistila během čekání na nový rok, tehdy mi z očí spadly růžové brýle.

Kdysi dávno jsem chodila s Karlem, největším frajerem ze třídy, premiantem a třídním šaškem, který ze sebe sypal jednu vtipnou poznámku za druhou a spolehlivě rozesmával třídu, ba i profesory.

Byla jsem do něj bláznivě zamilovaná, ač mě před ním kdekdo varoval, včetně mých rodičů, kteří ho znali. „Dej si pozor, aby tě nezklamal,“ hučela do mě máma.

„Připadá mi, že je to jen takový frajírek, který se tebou jenom ozdobil, tak jako by si dal stříbrnou jehlici do kravaty.“ Nechápala jsem, proč mi kazí radost a moji velikou středoškolskou lásku, která, jak jsem naivně doufala, přece musí skončit svatbou, manželstvím, vilou nad městem a kupou dětí.

Přešly Vánoce, blížil se poslední den roku, skoro celá třída se chystala na chatu jednoho ze spolužáků, kde jsme se chystali přivítat nový rok, náš maturitní.

Nesmělý

Společnými silami jsme odtahali nábytek do sousedních místností, aby se v hlavním pokoji dalo tančit. Již od brzkého odpoledne tu duněla hudba, připravovali jsme hory obložených chlebíčků, lednička se plnila lahvemi, až se tam nevešly a končily na verandě.

Byla jsem přesvědčena, že slavnostní večer vrcholící půlnocí strávím s Karlem, svým oficiálním partnerem, ale k mému úžasu si mě vůbec nevšímal. Choval se, jako bychom k sobě nepatřili. Bylo to pro mě jako studená sprcha.

Spolužačky za mnou chodily jako na běžícím pásu s šeptaly mi: „Co to ten Karel vyvádí? Proč líbá Bradáčovou? Proč se sápe na Novákovou? Jak se to chová?“

Když se pak začalo tančit, přehlížel mě jak paseku. Přišel pro mě Tomáš, takový nesmělý kluk, bylo vidět, že musel sebrat veškerou odvahu, aby mě poprosil o tanec. A tak jsem strávila celý večer s Tomášem.

Omluvil se

O půlnoci jsme se políbili a on mi šeptal, že mě od začátku druháku tajně miluje, a bál se mi to říct. Ráno, když jsem se chystala na vlak, Karel vyspával opici. Ani jsme se nerozloučili, brodila jsem se na nádraží spícím, zasněženým lesem s Tomášem.

Karel se mi nazítří ve škole kajícně omluvil, ale už pro mě jaksi ztrácel kouzlo. Napadlo mě, že kdybychom šli znovu na nějaký jiný večírek, bude se tam chovat úplně stejně.

A protože si samozřejmě všiml, že chodím s Tomášem, počkal si na něj před školou a dal mu pěstí. Tím mě ztratil definitivně. S Tomášem jsme se vzali po maturitě a jsme spolu dodnes. Dočkala jsem se díky němu jak domu nad městem, tak kupy dětí!

Vlaďka (65), jižní Čechy