Domů     Rodina je štěstí, ale i bolest
Rodina je štěstí, ale i bolest
5 minut čtení

Mám tři děti, pět vnuků, pravnuka, a přesto jsem někdy sama jako kůl v plotě. Rodina – někdy jen prázdné slovo, které ale bodá jako trn.

Můj muž Václav mi zemřel před patnácti lety na infarkt, když kosil trávník. Padl do trávy a už nevstal. Tehdy mi bylo teprve pětašedesát.

Povedené dětičky

Jeho smrt mě zdrtila, protože byla tak nečekaná, tak náhlá. Navíc Václav byl velký sportovec. Jezdili jsme spolu na cyklovýlety, hráli tenis i lyžovali. Nemohla jsem pochopit, jak se něco takového mohlo stát zrovna jemu!

Naše děti si už dávno žily svými životy a my měli konečně čas jen sami pro sebe. Nejstarší syn Josef se odstěhoval do Kanady za prací, omluvně mi vysvětloval:

„Maminko, tady je budoucnost.“ Dcera Marie sice zůstala docela blízko, hned v sousedním městě, ale má svou rodinu a práce, a hlavně starostí nad hlavu. Její manžel pije a dcery bez otcovské autority zdivočely a permanentně se o něco hádají.

Nejmladší, Petr, bydlí v Praze, má firmu, peníze, ale přijede jen na Vánoce, a i to stráví všechen čas s mobilem v ruce. Já jsem to poslední, oč se zajímá.

Bojím se o dceru

Nejvíc mě asi bolí chování nejstaršího Josefa. Když odjel, slíbil: „Každý rok přijedu.“ Potom se v Kanadě zamiloval a oženil. První rok s manželkou přijeli, druhý poslali peníze, třetí už jen pohlednici. Teď je to patnáct let.

Vnučka Tamara, jeho dcera, mi píše e-maily, ale já počítač nemám. Marie mi je čte, když přijde, ale přijde málokdy. „Mami, máš to těžké,“ říká naoko soucitně, ale já vidím, jak se dívá na hodinky. Vím, že i ona má své trápení, a bojím se o ni.

Manžel František propil jejich barák, teď bydlí v podnájmu. Dcery odešly studovat daleko. Jedna do Německa, druhá do Brna. Chybí jim peníze. Marie chodí na brigády, uklízí kanceláře a večer pláče do polštáře.

Jednou jsem ji našla v kuchyni, jak drží nůž a zírá na dlaždice. „Co to děláš?“ zeptala jsem se vystrašeně. „Nic, mami,“ řekla a schovala ho. Od té doby jí volám každý den.

Přichází z jiného světa

Nejmladší Petr je jiný. Přijede v mercedesu, přiveze drahé víno, ale sedí u stolu a mluví o akciích. Ne o své rodině nebo dětech, které jsem pořádně ještě ani neviděla. Viděla jsem je na fotkách, usmívají se, ale neznají mě.

A snaží se mi organizovat život: „Maminko, prodáš ten dům, koupíme ti byt v centru, budeš mít výtah.“ Já ale nechci výtah. Chci zahradu, kde roste šeřík, který zasadil Václav. Jednou jsem mu řekla: „Petře, přiveď vnoučata.“ On se zasmál: „Nemají čas, škola, kroužky.“

Loni na podzim přišla rána

Josef volal z Kanady: „Maminko, Tamara má rakovinu. Potřebuje operaci.“ Pak mi vysvětlil, jak špatné tam mají zdravotnictví a kolik za operaci bude platit. Poslala jsem všechny úspory, padesát tisíc, co jsem měla na pohřeb. Marie přidala deset, Petr nic.

„To je málo,“ řekl jen. Tamaru přesto operovali a daří se jí zase dobře. Od té doby už Josef nevolá a jen píše: „Díky, ale teď máme dluhy.“ V zimě onemocněla Marie. Žaludek. Musela také na operaci. Seděla jsem u ní v nemocnici, držela ji za ruku.

„Mami, promiň, že jsem málo chodila.“ Rozbrečela jsem se a ona také: „Dítě, hlavně ať je ti zase dobře.“ Marie se uzdravila, ale je slabá. Tak teď chodím já k ní, vařím jí polévky a peru.

Jaro přineslo naději

Petr přivezl vnoučata. Poprvé po deseti letech. Kluci běhali po zahradě, trhali šeřík, smáli se. „Babičko, je to tu hezké,“ řekli. Petr se usmál, ale já viděla, že fotí dům. „Maminko, ten pozemek. Není ti velký na sekání?“ Neřekla jsem nic.

Večer kluci spali v podkroví, kde spával Václav. Ráno odjeli. Petr slíbil: „Přijedeme v létě.“ Nepřijeli. Marie přišla včera, přinesla buchty. „Mami, co kdybychom bydlely spolu?“ navrhla. Oči měla rudé. „A František?“ zeptala jsem se. „Ten už není.“ Konečně se rozhoupala k rozvodu.

Rodinná trápení nekončí

Nejsem šťastná, že se dceři nevyvedlo manželství, ale to, že budeme na vše dvě a budu zase nějakou chvíli s ní mě činí šťastnou. Marie spí v pokoji vedle a já slýchám, kolik času v noci prochodí, trápí ji nespavost.

Jediné, co ji teď těší, je fakt, že její mladší dceři, která se usadila v Německu, se narodilo miminko. Je ale také daleko, tak jen bůh ví, kdy ho uvidíme. Vím jen jedinou věc jistě: dokud dýchám, budu tu pro své děti, i když to někdy bolí.

Miroslava D. (75), Liberec

Související články
3 minuty čtení
Byla jsem na tom lépe, než ostatní děti. Osud to tak vykouzlil, že jsem měla tatínky dva, oba mě milovali a já je také. Jednoho ale o trochu víc. Nechodila jsem ani do školy, když začaly být hádky mezi otcem a matkou na denním pořádku. V důsledku toho jsem jako dítě byla raději, že se nakonec rozešli. Po jejich rozvodu jsem měla dva domovy. Jeden u matky a druhý domov byl u otce. Oba se o mě do
4 minuty čtení
Děti člověk vychovává tak, aby pro sebe jednou, až tady jejich rodiče nebudou, mohly fungovat jeden pro druhého jako opora. U nás to však selhalo. Ale spletla jsem se. Skutečné peklo začalo ve chvíli, kdy se z mých dětí, které kdysi usínaly v jedné posteli s propletenýma rukama, stali dva cizí lidé, kteří se nenávidí tak vytrvale, až mi to hlava nebere. Místo klidného podzimu života se tak každ
5 minut čtení
Jsem sama a kladu si otázku, zda mě k samotě nepředurčilo už mé dětství, kdy jsem nikoho neměla. Nakonec mě zradil i vlastní otec. Kdysi jsem záviděla všem spolužačkám a nechápala, jak mohou nadávat na své sourozence. Já trpěla pocitem osamění a ve svých představách jsem vozila kočárek, ze kterého se na mě smála moje malá sestřička. Co dělám špatně? Dodnes se snažím přijít na to, kde se v
2 minuty čtení
Život je jako loterie. Vsadíš vše a nevyhraješ, vsadíš pár korun, a vyhraješ milion... Vlastní dítě se mi nevyvedlo, zato s nevlastním si skvěle rozumím. Pod vlivem velké lásky a naprostého okouzlení jsem se v osmnácti zamilovala. Miroslav byl o třináct let starší a měl z předešlého manželství osmiletého syna Tomáše. Bylo mi to jedno, šla jsem si za svým. Přítel se do sňatku nehrnul a do dítěte
3 minuty čtení
Byla jsem dvaatřicetiletá mladá žena a měla jsem před svatbou, když se ke mně donesla ta jobovka. Rozhodla jsem se nesložit ruce v klín. Bylo mi dvaatřicet, když mi máma oznámila, že se s tátou rozvádějí. Vím, že je to nejspíš hrozně směšné, ale prostě jsem se z toho zhroutila. Připadalo mi, že všechno, co jsem doposud žila, byla lež. Moje zdánlivě dokonalé dětství, náš krásný, naklizený dům, v
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fenomén první republiky: Z města na letní byt
epochaplus.cz
Fenomén první republiky: Z města na letní byt
Na léto zmizet z rozpáleného města na venkov? Tato myšlenka není výdobytkem moderní doby. Už v 19. století začínají lidé objevovat kouzlo takzvaných letních bytů – sezónního stěhování za čerstvým vzduchem, klidem a přírodou. Skutečný rozmach ale přichází až za první republiky. S větším množstvím volného času a rostoucí životní úrovní vyrážejí z měst úředníci,
Tajemství Velké trojky: Roosevelt se v Teheránu nechal odposlouchávat
historyplus.cz
Tajemství Velké trojky: Roosevelt se v Teheránu nechal odposlouchávat
Jednání o společném postupu proti Hitlerovi a podobě poválečné Evropy jsou v plném proudu. Roosevelt s Churchillem předkládají jasná stanoviska a pokaždé, když si vezmou slovo, naplní svou energií celou místnost. I Stalin má k probíraným věcem hodně co říct, ale nepochopitelně se chová spíše apaticky a nezúčastněně. Předstíraný nezájem je součástí jeho promyšlené strategie.
Sýr jako dezert
epochalnisvet.cz
Sýr jako dezert
I když pod pojmem dezert obvykle míníme sladkou tečku po hlavním jídle, ve Francii tuto úlohu už od 16. století zastával také sýr. Dodnes se podává na závěr stolování, a to buď místo moučníku, nebo před ním.   Pokud si ale sýry chcete skutečně užít, můžete připravit opravdovou degustaci. Se sýry je to totiž jako
Projekt jako oživlý paleolit
rezidenceonline.cz
Projekt jako oživlý paleolit
Upper House představuje dokonalou symbiózu architektury, umění a přírody. Kulturní dědictví, zakořeněné v městské buši, nejen skvěle vypadá, ale také aktivně zvyšuje kvalitu života svých obyvatel. Originální výškový dům působí v podstatě jako galerie, zavěšená nad rozlehlou metropolí. Rezidenční objekt v South Brisbane je manifestem spojení člověka s daným prostředím, kulturou a komunitou. Navržena studiem
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
epochanacestach.cz
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
Jsou regiony, které se návštěvníkům představují jediným symbolem. Olomoucký kraj mezi ně nepatří. Jeho kouzlo spočívá v rozmanitosti. Během jediného dne lze projít středověkým hradem, sestoupit do podzemních jeskyní, vystoupat na rozhlednu, projít se po hřebeni Jeseníků a večer strávit na festivalu pod širým nebem. Právě propojení poznání, kultury a aktivního odpočinku dělá z regionu
Báječná paštika z uzené makrely
tisicereceptu.cz
Báječná paštika z uzené makrely
Příjemně sytá chuť a díky chilli papričce i (lehce) pálivá, takže vás rozhodně prohřeje. Ingredience 200 g uzené makrely bez kostí 1 malá chilli paprička 1 stroužek česneku 3 lžíce koriandru
Premier Wines & Spirits uvádí legendární vína Biondi-Santi
iluxus.cz
Premier Wines & Spirits uvádí legendární vína Biondi-Santi
Společnost Premier Wines & Spirits rozšiřuje své portfolio o jedno z nejikoničtějších jmen světového vinařství, toskánské Biondi-Santi. Legendární producent z Montalcina, považovaný za zakladatele
Malta a Gozo: Ostrovní ráj plný slunce a historie
nejsemsama.cz
Malta a Gozo: Ostrovní ráj plný slunce a historie
Zamýšlíte zvolit jako místo pro dovolenou Maltu? Neuděláte chybu. V této zemi v srdci Středomoří najdete všechno, co ke správnému letnímu pobytu patří. Křišťálové moře, skvělé služby, spoustu zajímavostí a pulzující noční život. Malta leží mezi Evropou a Afrikou, 100 kilometrů jižně od italského ostrova Sicílie. Tvoří ji dva hlavní ostrovy – Malta a Gozo a třetím je nejmenší Comino. Každý z nich má
Při meditaci u moře jsem viděla budoucnost
skutecnepribehy.cz
Při meditaci u moře jsem viděla budoucnost
S kamarádkou jsme se přihlásily na kurz jógy u moře. To, že tam během meditace spatřím svého budoucího muže a děti, mě nenapadlo ani ve snu. Bylo mi pětadvacet, kamarádce stejně. Obě jsme byly nezadané a měly celý život před sebou. Rády jsme obrážely různé akce, cestovaly za dobrodružstvím a také chodily tancovat. Obě jsme měly za sebou pár nevydařených
Ochrana měst před spalujícím vedrem
21stoleti.cz
Ochrana měst před spalujícím vedrem
S rostoucími teplotami se odborníci stále více zabývají tím, jak ochladit města, která se stávají tepelnými ostrovy ve srovnání s okolními předměstími a pro své obyvatele představují během vln veder o
Vábí Krejčíková zoufale expartnera,  ale ten už má jinou?
nasehvezdy.cz
Vábí Krejčíková zoufale expartnera, ale ten už má jinou?
Jde všechno proti ní? Už to tak vypadá, že čím krásněší a víc sexy je herečka, známá ze seriálu Milionáři, Aneta Krejčíková (35), tím víc jí hází osud klacky pod nohy. V době, kdy žila s otcem svých
Spinalonga: Ostrov duchů, který obývala smrt
enigmaplus.cz
Spinalonga: Ostrov duchů, který obývala smrt
Ne nadarmo je Spinalonga, ostrůvek u severovýchodního pobřeží Kréty, nazývaná ostrovem duchů. Místo je zcela opuštěné a jedinými živými tvory za branami ostrova jsou turisté, kteří přijeli obdivovat r