Byli jsme tehdy tak rádi, že se nám pro naše děti podařilo sehnat čerta s Mikulášem! Málem se nám ta vzácná návštěva ale vymstila.

Vzpomínám si, jak jsme se jako malé děti těšily na čerta a Mikuláše. Měla jsem tu tradici vždy ráda, a tak tomu bylo i v době, kdy jsem se sama stala matkou dvou malých dětí.

Jenže když jsme začali žít v panelovém domě ve městě, kde se lidi tolik neznali, nebylo vůbec lehké najít nějakého čerta a Mikuláše, aby přinesli dárečky pro mé děti.

Spokojený

Ani sousedi už nebyli k dispozici, aby nám tuhle taškařici sehráli. Manžel ten podvečer 5. prosince vyběhl na ulici, jen se setmělo, a sháněl někoho, kdo by za drobný peníz sehrál to divadlo i u nás doma.

Ani nás nenapadlo, že by tato lidová tradice mohla přilákat do našeho bytu zloděje. Když se můj muž vrátil domů celý nadšený a spokojený, bylo mi jasno, že byla jeho výprava úspěšná.

Pes běsnil

Chystala jsem děti, které si opakovaly básničku, a můj muž připravoval lahvinku domácí slivovice pro vzácnou návštěvu. Jakmile zazvonil zvonek, náš pes Paf se rozštěkal tak, že ho manžel pro jistotu zavřel v koupelně.

Děti se namáčkly do kouta kuchyně a bály se, co se bude dít. Do dveří vstoupil Mikuláš, čert se rozběsnil po celém bytě, hledal děti po všech koutech, a krásný andílek se tvářil nevinně.

V té euforii jsme nestíhali sledovat, kde ten rozverný čertík všude skotačí. Měli jsme oči jen pro naše děti, které slibovaly, že už zlobit nebudou a soukaly ze sebe básničky.

Když se měla trojice k odchodu, už to náš pes nevydržel. Mohl se v koupelně zbláznit zuřivostí, až vyskočil na pračku a otevřel si dveře.

Čertíku, otřes se!

Než jsme se vzpamatovali, visel čertovi na huňatém hřbetě. Najednou koukáme, že z čerta padá zlato, jako z legendárního oslíčka, co se otřásl. Zvedla jsem se pro jeden kousek, a nevěřila svým očím! Byla to moje zlatá náušnice.

Čert ji musel vzít ze šuplíku v nočním stolku. To už manžel sbíral ze země hodinky po dědečkovi. Chvíli se přetahoval s Mikulášem o košík, ze kterého vypadlo pár pěkných kousků, které pak identifikovali sousedi z našeho sídliště.

Než jsme stačili zavolat policii, vzali ti tři nohy na ramena. Ale náš pes čertovi statečně visel na kožichu ještě když běželi přes silnici do parku.

Lenka (70), Prostějov