Po smrti tatínka jsem se bála, že máma zůstane natrvalo sama. Trápilo mě, že se uzavřela do sebe a rezignovala na lásku.

Jakékoliv příležitosti k seznámení maminka odmítala. A tak jsem se rozhodla, že zasáhnu. Díky malé lsti jsem jí možná pomohla najít druhou životní lásku.

Vše se změnilo

Stačil jeden nešťastný okamžik, mikrospánek za volantem, a naše milující rodina se rozpadla. Táta zemřel po nárazu do stromu. Byl to šílený šok a mně i mámě se zhroutil svět.

Zároveň jsem ale věděla, že musím žít dál. Táta by si určitě nepřál, abych dlouho truchlila a zahodila všechny své sny a plány.

Jako stroj

Máma na tom byla dlouho psychicky špatně. Dělala jsem všechno, abych jí byla nablízku a nějak ji rozveselila. Ale bylo to těžké. Fungovala jako stroj. Působila smutně, uzavřeně, bez jiskry. Po roce jsem se jí zeptala, jestli by si někoho nechtěla najít.

Řekla jsem jí, že by mi to nevadilo a přála bych jí, aby byla zase šťastná. Jen mávla rukou: „To už není pro mě, Markétko. Já mám odžito.“ Bylo mi to moc líto. Vždyť byla pořád krásná ženská. Štvalo mě, že život takhle vzdává.

Měsíce a roky plynuly a mámino rozpoložení mě trápilo čím dál víc. Bylo to o to složitější, že jsem byla přes týden s manželem a dětmi a jezdila domů jen na víkend. Viděla jsem navíc, že se mámin stav nelepší.

Trávila večery u televize, přestala se stýkat i s kamarádkami, nezašla s nikým na skleničku, kafe nebo výlet. „Mami, nemůžeš donekonečna truchlit,“ zkoušela jsem to znovu. Jenže se jen usmála a odpověděla: „Neměj o mě starosti. Já už jsem si zvykla.“

Soused

Její odevzdaný a smutný pohled mě pořádně zabolel. A tak jsem se rozhodla, že musím něco udělat. Jen jsem dlouho nemohla přijít na to, co by mamince zase vrátilo jiskru do života. A pak jsem začala spřádat trochu bláznivý plán.

Jednou se totiž letmo zmínila, že jí vždycky přišel sympatický jeden z našich sousedů – pan Novotný. Rozvedený, opravář, milý chlap, který momentálně žil sám.

A protože si máma už dlouho stěžovala, že potřebuje něco opravit v domě, napadlo mě, že bych toho mohla využít. Zašla jsem za sousedem, poprosila ho o pomoc a dala mu i nějaké peníze dopředu. Souhlasil a hned další víkend si našel čas.

Máma byla překvapená, když u dveří zazvonil, a nechápala, co se děje. A tak jsem jí vše vysvětlila: „To je dárek ode mě. Pan Novotný je šikovný a rád ti pomůže se vším, co je potřeba,“ usmála jsem se. Máma byla dost v rozpacích, ale nakonec vděčná.

A nebyla to zdaleka jeho první ani poslední návštěva. Zjistil totiž, že věcí na opravu má mamka v domě více než dost. A navíc že je velmi sympatická. Tak se zdržel nejen pracovně, ale také na kávu, zákusek, oběd…

A já byla nadšená, protože jsem viděla, že jiskra přeskočila i u mámy. Dokonce se na mě ani nezlobila, že jsem si zahrála bez jejího vědomí na dohazovačku.

Znovu se raduje

Uběhlo pár týdnů a z mámy se stal jiný člověk. Začala se zase smát, chodit na procházky, občas s Petrem na večeři nebo do kina. Trvalo dlouho, než začala mluvit o vztahu, ale já jsem viděla, že jí oči znovu září radostí. A to mi stačilo.

Vím, že jsem udělala dobře. Můj plán vyšel skvěle. Možná to byla lest, ale s dobrým úmyslem. „Díky tobě jsem si uvědomila, že nechci být pořád sama,“ přiznala mi maminka o pár měsíců později. A já jsem šťastná, že jsem ji nenechala v té samotě utopit.

Anna V. (57), Praha