Byla jsem mladá a hloupá, chtěla jsem všechno hned, i svatbu. Ale právě kvůli tomu jsem málem všechno zničila. A také se neučila k maturitě.

Hrůza je, že se lidé ve věku kolem maturity zpravidla zamilují, i když se to vůbec nehodí. Potřebujete se učit, nasávat vědomosti, biflovat jednu otázku za druhou, a místo toho přemýšlíte jen o tom, jaké má On oči, a jestli přijde na rande.

Seznámili jsme se zjara na venkovské tancovačce, čekala nás oba maturita. Moji rodiče si v té době představovali, že budu dřepět v pokojíčku a lít si do hlavy učivo. Jenomže moje hlava byla prázdná.

Myslela jsem jen na to, jak jsem zamilovaná, a jestli si mě po maturitě vezme Tom za manželku. Taky že jsem se ho na to zeptala. To jsem ale neměla dělat. Vyvalil oči a blekotal: „Nic ve zlém, na to ti teď nedokážu odpovědět. Měj rozum. Známe se tři týdny…“

S pláčem

Domů jsem přišla plačky, jeho slova jsem brala jako zradu. Všechno jsem vyprávěla mámě, ta se rozesmála a řekla, abych se příště už žádného kluka neptala, kdy si mě vezme. A vůbec ne po třítýdenní známosti.

Táta se tomu taky smál a podotkl, že by se nedivil, kdyby ten můj Tom vzal ještě dneska nohy na ramena a utekl mi.

No ale pak je ten smích přešel, protože já jsem se z nešťastné lásky sesypala se jako domeček z karet a vypadalo to, že doopravdy nebudu schopna odmaturovat. Tomovi jsem nebrala telefon, jeho dopisy jsem trhala na kusy a utápěla jsem se doma v slzách.

Naši uspořádali rodinnou poradu. Pak mi táta obřadně přivedl Toma domů, což by předtím bylo nemyslitelné, se slovy: „Budete se učit spolu. Vysvětlí ti matiku. Jestli u maturity propadneš, bude se za tebe stydět a najde si jinou holku, chytřejší.“

Expert na matiku

A tak jsem se vzchopila, musela jsem, když u toho byl Tom. Nechala jsem si vysvětlit matiku a trochu i biologii, Tom byl na obojí expert. Doučování nás hodně sblížilo, i naši se s Tomem skamarádili a říkali o něm, že je to prima kluk.

Zkoušku z dospělosti jsem udělala, v té době jsme v tom už oba lítali, byli jsme po uši zamilovaní. Ale znali jsme se krátce. Tom mě navzdory tomu skutečně požádal o ruku, ale dohodli jsme se, že se nevezmeme hned, nýbrž do roka a do dne.

Od zásnub jsme spolu bydleli v garsonce po jeho babičce, čímž jsme si dokázali, že se k sobě hodíme, že jsme se jeden pro druhého narodili a že nám to spolu klape.

Jsme spolu hromadu let a vnoučatům občas vyprávíme, jak jsem se Toma po třítýdenní známosti ptala, kdy bude svatba.

Michaela (65), jižní Čechy