Domů     Dokázala jsem být vždycky silná
Dokázala jsem být vždycky silná
5 minut čtení

Když se ohlédnu za svým životem, divím se, že jsem to dotáhla až sem a stále se dokážu smát a dívat do budoucnosti s nadějí i láskou.

V životě jsem zažila moc bolesti. Musela jsem tvrdě bojovat o své místo na slunci. Ale snad aby byla alespoň nějaká spravedlnost, dostala jsem do vínku nezdolnou povahu, bojovnost, lásku k životu a vlastnosti.

Díky nim po mnoha pádech vždy dokážu znova vstát a s hlavou vztyčenou a s úsměvem na rtech kráčet dál. Osud mě srazil na kolena víckrát, než dokážu spočítat, ale pokaždé jsem vstala. Pro svou rodinu, pro sebe, pro naději, která se vždycky někde našla.

Osud mě nikdy nešetřil

Narodila jsem se na malé vesnici. Bydlela jsem s rodiči a mladším bartrem. Otec byl tesař, muž s rukama zmoženýma prací, ale srdcem, které často tvrdlo pod tíhou života. Matka nás držela pohromadě, i když otec někdy hledal útěchu v lahvi.

Když mi bylo čtrnáct, bratr onemocněl. Leukémie. Bylo mu deset. Ten den, kdy nám to lékař oznámil, se mi svět zhroutil. Matka plakala po nocích, otec se uzavřel do sebe a já, ještě dítě, jsem se snažila být oporou. Petr bojoval statečně.

Dva roky jsme ho navštěvovali v nemocnici, drželi ho za ruku, vyprávěli mu pohádky. Když zemřel, bylo mi šestnáct. Na jeho pohřbu jsem stála u hrobu a slíbila si, že už nikdy nebudu plakat.

Odešla jsem do města

Ne proto, že bych nechtěla, ale proto, že jsem musela být silná pro mámu a tátu, pro vzpomínku na Petra. Chtěla jsem začít znovu, zapomenout na bolest, která mě pronásledovala.

V osmnácti jsem poznala Jana, muže s očima plnýma snů a smíchem, který dokázal rozzářit i ten nejtemnější den. Vzali jsme se, narodily se nám dvě dcery. Byly mým světlem, mým důvodem, proč vstávat každé ráno.

Jan jezdil jako řidič kamionu, já pracovala jako účetní. Život nebyl lehký, peněz bylo málo, ale měli jsme jeden druhého. Až do dne, kdy mi zavolali z nemocnice. Jan havaroval. Kamion se převrátil na dálnici. Nepřežil.

Bylo mi třicet osm, Kláře patnáct a Lucii deset. Když jsem jim to říkala, seděly na gauči, držely se za ruce a plakaly. Já jsem nemohla. Musela jsem být silná. Uvnitř jsem se rozpadala na kusy.

Žily jsme v nejistotě

Pracovala jsem na dvě směny, abychom měly na jídlo, na školu, na oblečení. Klára byla rebelka, zlobila se na svět, na mě, na osud. Hádaly jsme se, křičely, ale pak se vždycky objaly a ona mi šeptala:

„Promiň, mami.“ Lucie byla tišší, její smutek byl hlubší, schovávala ho za knížkami a tichým úsměvem. Snažila jsem se být jejich matkou, otcem, přítelkyní. Někdy jsem zvládla jen to první.

Byly noci, kdy jsem se zhroutila na kuchyňském stole, s hlavou v dlaních, a ptala se, jestli to vůbec zvládnu. Ale ráno mě dcery probudily, objaly a já věděla, že musím jít dál. Když Klára dokončila vysokou školu, odstěhovala se do Anglie.

Bylo to, jako by mi někdo vyrval kus srdce. Telefonáty a dopisy nestačily. Lucie zůstala blíž, studovala v Praze, ale i ona si začala budovat svůj život. Dům, který byl kdysi plný smíchu, ztichl.

Začala jsem malovat. Nejsem umělec, ale barvy mi pomohly vyjádřit, co slova nedokázala. Bolest, lásku, vzpomínky. Každý tah štětcem byl jako vydechnutí, jako kousek mě, který se vracel.

Pak přišla další rána

Rakovina prsu. Když mi to lékař řekl, seděla jsem v ordinaci a cítila, jak se mi podlamují kolena. Ale pak jsem si vzpomněla na Petra, na Jana, na všechny chvíle, kdy jsem si myslela, že už dál nemůžu.

Řekla jsem si: „Marie, ty to zvládneš.“ Operace, chemoterapie, strach, to vše jsem prošla. Klára se vrátila z Anglie, Lucie přijížděla každý víkend.

Seděly jsme spolu, smály se, plakaly, vzpomínaly na Jana, na dětství, na to, jak jsme se hádaly a pak se smířily. Byly to těžké měsíce, ale ukázaly mi, jak silná je moje rodina. Nejen já, ale i moje dcery.

Klára mi jednou řekla: „Mami, ty jsi nás naučila, co je to láska.“ A já plakala, protože jsem věděla, že to nebyla jen moje síla, ale i jejich.

Slzy štěstí

Dnes sedím u okna a dívám se na zahradu, kterou jsme s Janem kdysi vysadili. Strom, který jsme zasadili, když se narodila Klára, je teď vysoký a pevný, jako by mi připomínal, že i já jsem přežila všechny bouře.

Lucie má dvouletého syna, mého vnuka Tobiáše. Jeho smích je jako ozvěna těch dní, kdy moje dcery běhaly po domě a házely si míčem. Klára se vrátila domů natrvalo a plánuje svatbu.

Minulý týden mi přinesla svatební pozvánku a řekla: „Mami, bez tebe bych tohle nikdy neměla.“ A já, poprvé po letech, jsem si dovolila plakat, ne ze smutku, ale z radosti.

Bojuji dál…

Vzal mi bratra, manžela, zdraví. Ale dal mi lásku, sílu a rodinu, která je mým domovem. Každý den si připomínám, že být silná neznamená nikdy neplakat. Znamená to plakat, padat, ale vždycky vstát. Pro sebe, pro ty, které miluju.

Moje rodina je moje kotva, moje radost, můj důvod, proč žiju. A i když je mi šedesát, vím, že můj příběh ještě nekončí. Dokud mám své dcery, svého vnuka, své barvy a své vzpomínky, budu bojovat dál. Protože to je to, co dělá rodinu a lásku, která přežije všechno.

Marie J. (60), Poděbrady

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Ztráta syna pro mě byla šokem, ze které jsem se nevzpamatovala. Ale tím všechno tragické neskončilo. Kdo by řekl, že bolest bude pokračovat? Jeho žena, Linda, se postupem času začala chovat, jako bych neexistovala. A spolu s ní se mi začala ztrácet i malá Sofie. Moje vnučka. Jediný člověk, který mi po Adamovi zbyl. Proč se to děje? Obě jsme prožily stejnou tragédii. Obě jsme přišly o něko
5 minut čtení
Sedím v kuchyni svého nového bytu. Myslím na léto před dvěma lety, kdy nás nemoc mé dcery Martiny a starosti o bydlení postavily před těžkou zkoušku. Byl červenec, když mi zavolala nejmladší dcera Martina. Seděla jsem tehdy ve svém starém a rozlehlém bytě v Kladně, kde jsem bydlela třicet let. Tady jsme s manželem vychovali naše tři děti. Martinu, Zuzanu a Petra. Její hlas zněl ale tentokrát ji
4 minuty čtení
Loni zemřel můj mladší bratr Karel. Doufala jsem, že jeho odchod nás alespoň všechny zase sblíží. Jak jsem se zmýlila. Karel byl vždy svobodomyslný, proto se nikdy neoženil, neměl děti. Bydlel v chalupě na venkově, kterou po dohodě se mnou a rodiči zdědil on, protože se o ni mohl starat, zatímco já bych na to neměla peníze. Kdykoliv jsem za ním jezdila a trávila tam každou volnou chvíli. Vyn
5 minut čtení
Žila jsem jen pro své děti, Magdu a Petra. Chtěla jsem, aby měli v životě vše, co potřebovali. Myslela jsem, že jsem jim vštípila správné hodnoty. Jak jsem se pletla! Vždy byli nerozluční až do chvíle, kdy se na mých narozeninách do krve pohádali. Od mé oslavy spolu nepromluvili, a co víc, dělají si naschvály! Vždycky jsem odsuzovala kamarádky, hádající se s tchyní, nebo dokonce s rodiči. Považ
3 minuty čtení
Vždycky jsem si myslela, že když jste laskaví, vstřícní a držíte při rodině, vrátí se vám to. Právě lidé, kterým jsem důvěřovala nejvíc, mě zranili. Byla jsem prostřední ze tří dětí. Měla jsem staršího bratra Karla a mladší sestru Hanu. Společně jsme zažili mnoho, hezké i náročné chvíle, zvlášť když nás opustili rodiče. Po jejich smrti jsem to byla já, kdo se začal starat o dům, o všechno, co p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Už neví, kdo vlastně jsem
skutecnepribehy.cz
Už neví, kdo vlastně jsem
Dívá se na mě a neví, kdo jsem. Přitom jsme spolu vyrůstaly. Dvě sestry, které spolu držely. Zbláznila se. Zní to tvrdě a neúprosně, ale je to pravda. Byly jsme nerozlučné, sdílely jsme všechno, radosti i starosti. Nikdy jsem si nepředstavovala, že ji jednoho dne přemůže něco tak temného, co jí vezme její zdravý rozum. A začalo to
Velké domácí drama u Dyků?
nasehvezdy.cz
Velké domácí drama u Dyků?
Co se v jejich manželství děje? Hězda StarDance 2025, herečka Tatiana Dyková (47), náhle odvolala divadelní představení, kde účinkuje s manželem, Vojtou Dykem (40). To zanechalo zklamané diváky, kteř
CrowdStrike a fatální pád IT infrastruktury: Jak jediná aktualizace ochromila miliony systémů
epochaplus.cz
CrowdStrike a fatální pád IT infrastruktury: Jak jediná aktualizace ochromila miliony systémů
Jediný konfigurační soubor. Devadesát minut. Osm a půl milionu zhroucených systémů po celém světě. 19. 7. 2024 zastavil výpadek způsobený aktualizací bezpečnostního softwaru od firmy CrowdStrike leteckou dopravu, ochromil nemocnice a odhalil, jak křehká je globální IT infrastruktura. Letiště hlásila tisíce zrušených letů, banky zápasily s platebními systémy a IT specialisté marně zkoušeli restartovat zamrzlé
Voňavé zapečené kloboučky
tisicereceptu.cz
Voňavé zapečené kloboučky
Lze je plnit různými chuťovkami. Suroviny na 4 porce 24 žampionů nebo 12 bedel 6 lžic olivového oleje 2 cibule 100 g slaniny 3 stroužky česneku 3 velká rajčata sůl mletý pepř 2 lžíce oct
Český Ford a jeho dealeři spojili síly proti hladu
iluxus.cz
Český Ford a jeho dealeři spojili síly proti hladu
Když se spojí dobrá vůle a týmový duch, dokáže i automobilový svět zázraky. Celá dealerská síť Fordu v České republice se zapojila do celosvětové iniciativy „Ford Building Together“, jejímž cílem je b
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
epochanacestach.cz
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
Máte rádi výlety, kde je od každého trochu? Pak určitě zavítejte do Jeseníků. Do místa, kde na vás čeká krásná příroda, lehká turistika i lázeňská pohoda. Přímo ve středu Jeseníků se nachází malebná trasa, která patří mezi ty nejkrásnější v Česku. Řeč je o naučné stezce Bílá Opava. Ta vede podél zurčící horské říčky, přes dřevěné lávky i kolem
Když srdce začne tančit kvapík
nejsemsama.cz
Když srdce začne tančit kvapík
Tachykardie, tedy zrychlený srdeční tep, může být krátkodobým jevem po fyzické námaze, ale také signálem zdravotních problémů. Je důležité vědět, jak ji rozpoznat a jakými postupy ji srovnat do latě. Srdce je klíčovým motorem našeho těla. Jeho činnost se přirozeně mění podle toho, zda odpočíváme, sportujeme, nebo prožíváme stres. Pokud ale srdeční frekvence vystoupá nad 100 tepů za minutu
Fritz Haber: Otec chemické války získal Nobelovu cenu
historyplus.cz
Fritz Haber: Otec chemické války získal Nobelovu cenu
Tak důležitou událost si Haber nemůže nechat ujít. Přijede na frontu u Yprů, aby se podíval, jak Němci vypustí na spojence plynný chlor. Údajně se usadí v bezpečné pozorovatelně a dalekohledem průběh celého útoku pozorně sleduje. Současně si dělá podrobné poznámky, aby mohl strašlivou zbraň propříště ještě vylepšit!   Byl to nesmírně komplikovaný porod. Chlapeček
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Fanatismus místo víry: Jak se rodí vůdci, kteří si hrají na Boha
enigmaplus.cz
Fanatismus místo víry: Jak se rodí vůdci, kteří si hrají na Boha
Když se řekne satanista, většina lidí si vybaví člověka v černém oblečení, který se neštítí ničeho, aby ukojil své temné choutky. A skutečně mnoho příznivců Satana páchalo vraždy, zneužívalo děti či t
Našla CIA Archu úmluvy?
epochalnisvet.cz
Našla CIA Archu úmluvy?
Zlatá schránka s kamennými deskami, údajně obsahujícími Desatero přikázání. Archa úmluvy, nejsvětější relikvie judaismu, je jedním z nejhledanějších artefaktů v historii lidstva. Ztratila se přitom už před tisíci lety a dodnes nebyla nalezena. Nebo ano? Podle odtajněných dokumentů by na tuto otázku mohla znát odpověď americká CIA!   Uprostřed studené války, v 80. letech, se americké
Pozor na hurikány! V budoucnu budou zřejmě stále ničivější
21stoleti.cz
Pozor na hurikány! V budoucnu budou zřejmě stále ničivější
Hurikán Melissa, označovaný také za bouři století, který na konci října 2025 tvrdě zasáhl oblast Karibiku a destruktivně udeřil na Jamajku, může být podle odborníků jakousi mrazivou ochutnávkou toho,