Domů     Dokázala jsem být vždycky silná
Dokázala jsem být vždycky silná
5 minut čtení

Když se ohlédnu za svým životem, divím se, že jsem to dotáhla až sem a stále se dokážu smát a dívat do budoucnosti s nadějí i láskou.

V životě jsem zažila moc bolesti. Musela jsem tvrdě bojovat o své místo na slunci. Ale snad aby byla alespoň nějaká spravedlnost, dostala jsem do vínku nezdolnou povahu, bojovnost, lásku k životu a vlastnosti.

Díky nim po mnoha pádech vždy dokážu znova vstát a s hlavou vztyčenou a s úsměvem na rtech kráčet dál. Osud mě srazil na kolena víckrát, než dokážu spočítat, ale pokaždé jsem vstala. Pro svou rodinu, pro sebe, pro naději, která se vždycky někde našla.

Osud mě nikdy nešetřil

Narodila jsem se na malé vesnici. Bydlela jsem s rodiči a mladším bartrem. Otec byl tesař, muž s rukama zmoženýma prací, ale srdcem, které často tvrdlo pod tíhou života. Matka nás držela pohromadě, i když otec někdy hledal útěchu v lahvi.

Když mi bylo čtrnáct, bratr onemocněl. Leukémie. Bylo mu deset. Ten den, kdy nám to lékař oznámil, se mi svět zhroutil. Matka plakala po nocích, otec se uzavřel do sebe a já, ještě dítě, jsem se snažila být oporou. Petr bojoval statečně.

Dva roky jsme ho navštěvovali v nemocnici, drželi ho za ruku, vyprávěli mu pohádky. Když zemřel, bylo mi šestnáct. Na jeho pohřbu jsem stála u hrobu a slíbila si, že už nikdy nebudu plakat.

Odešla jsem do města

Ne proto, že bych nechtěla, ale proto, že jsem musela být silná pro mámu a tátu, pro vzpomínku na Petra. Chtěla jsem začít znovu, zapomenout na bolest, která mě pronásledovala.

V osmnácti jsem poznala Jana, muže s očima plnýma snů a smíchem, který dokázal rozzářit i ten nejtemnější den. Vzali jsme se, narodily se nám dvě dcery. Byly mým světlem, mým důvodem, proč vstávat každé ráno.

Jan jezdil jako řidič kamionu, já pracovala jako účetní. Život nebyl lehký, peněz bylo málo, ale měli jsme jeden druhého. Až do dne, kdy mi zavolali z nemocnice. Jan havaroval. Kamion se převrátil na dálnici. Nepřežil.

Bylo mi třicet osm, Kláře patnáct a Lucii deset. Když jsem jim to říkala, seděly na gauči, držely se za ruce a plakaly. Já jsem nemohla. Musela jsem být silná. Uvnitř jsem se rozpadala na kusy.

Žily jsme v nejistotě

Pracovala jsem na dvě směny, abychom měly na jídlo, na školu, na oblečení. Klára byla rebelka, zlobila se na svět, na mě, na osud. Hádaly jsme se, křičely, ale pak se vždycky objaly a ona mi šeptala:

„Promiň, mami.“ Lucie byla tišší, její smutek byl hlubší, schovávala ho za knížkami a tichým úsměvem. Snažila jsem se být jejich matkou, otcem, přítelkyní. Někdy jsem zvládla jen to první.

Byly noci, kdy jsem se zhroutila na kuchyňském stole, s hlavou v dlaních, a ptala se, jestli to vůbec zvládnu. Ale ráno mě dcery probudily, objaly a já věděla, že musím jít dál. Když Klára dokončila vysokou školu, odstěhovala se do Anglie.

Bylo to, jako by mi někdo vyrval kus srdce. Telefonáty a dopisy nestačily. Lucie zůstala blíž, studovala v Praze, ale i ona si začala budovat svůj život. Dům, který byl kdysi plný smíchu, ztichl.

Začala jsem malovat. Nejsem umělec, ale barvy mi pomohly vyjádřit, co slova nedokázala. Bolest, lásku, vzpomínky. Každý tah štětcem byl jako vydechnutí, jako kousek mě, který se vracel.

Pak přišla další rána

Rakovina prsu. Když mi to lékař řekl, seděla jsem v ordinaci a cítila, jak se mi podlamují kolena. Ale pak jsem si vzpomněla na Petra, na Jana, na všechny chvíle, kdy jsem si myslela, že už dál nemůžu.

Řekla jsem si: „Marie, ty to zvládneš.“ Operace, chemoterapie, strach, to vše jsem prošla. Klára se vrátila z Anglie, Lucie přijížděla každý víkend.

Seděly jsme spolu, smály se, plakaly, vzpomínaly na Jana, na dětství, na to, jak jsme se hádaly a pak se smířily. Byly to těžké měsíce, ale ukázaly mi, jak silná je moje rodina. Nejen já, ale i moje dcery.

Klára mi jednou řekla: „Mami, ty jsi nás naučila, co je to láska.“ A já plakala, protože jsem věděla, že to nebyla jen moje síla, ale i jejich.

Slzy štěstí

Dnes sedím u okna a dívám se na zahradu, kterou jsme s Janem kdysi vysadili. Strom, který jsme zasadili, když se narodila Klára, je teď vysoký a pevný, jako by mi připomínal, že i já jsem přežila všechny bouře.

Lucie má dvouletého syna, mého vnuka Tobiáše. Jeho smích je jako ozvěna těch dní, kdy moje dcery běhaly po domě a házely si míčem. Klára se vrátila domů natrvalo a plánuje svatbu.

Minulý týden mi přinesla svatební pozvánku a řekla: „Mami, bez tebe bych tohle nikdy neměla.“ A já, poprvé po letech, jsem si dovolila plakat, ne ze smutku, ale z radosti.

Bojuji dál…

Vzal mi bratra, manžela, zdraví. Ale dal mi lásku, sílu a rodinu, která je mým domovem. Každý den si připomínám, že být silná neznamená nikdy neplakat. Znamená to plakat, padat, ale vždycky vstát. Pro sebe, pro ty, které miluju.

Moje rodina je moje kotva, moje radost, můj důvod, proč žiju. A i když je mi šedesát, vím, že můj příběh ještě nekončí. Dokud mám své dcery, svého vnuka, své barvy a své vzpomínky, budu bojovat dál. Protože to je to, co dělá rodinu a lásku, která přežije všechno.

Marie J. (60), Poděbrady

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Hledím do okna a dívám se na ulici, kde kdysi běhával můj syn. Jeho potomci si tu moc nepohráli. Snacha to nechtěla. Když byla vnoučata malá, brala jsem je občas na hřiště. Pekla jsem jim buchty a učila je zalévat rajčata na zahradě. Smála se se mnou. Byla jsem pro ně babička, která má čas. Pak se jejich svět změnil. Začala chodit do školy. Té lepší. Snacha to chtěla. Radka, tak se jmenuje, ke
5 minut čtení
Je mi sedmdesát a čím jsem starší, tím víc se vracím do domu svého dětství. Mého falešného dětství. Vrací se mi pach toho domu. Studená podlaha, dveře do kuchyně, které jsem otevírala opatrně, abych na sebe zbytečně neupozornila. Už jako malá jsem věděla, že tam jsem nějak navíc. Otec měl přísný pohled, ale myslela jsem, že to tak prostě má. Když přišel z práce, sestra mu běžela naproti. Zvedl
5 minut čtení
Fungujeme den po dni. S nadějí. Se strachem. S láskou. A já si říkám, že když tohle přežijeme, tak už nás se sestrou nic nerozdělí. Nikdy. Byl to obyčejný večer, když mi Lucka volala z práce. Hlas měla unavený, trochu chraplavý, ale smála se, jak vždycky, když se snažila něco zlehčit. „Víš, já jsem dneska málem usnula u počítače. Asi jsem jen přepracovaná,“ prohodila jakoby nic. Protože jsem sv
5 minut čtení
Jsem už dost stará na to, abych věděla, jak to na světě chodí, že staří lidé bývají nemocní a odcházejí na věčnost. Na to, jak to vyřešil můj těžce nemocný táta, ale nikdy nezapomenu. Tehdy bylo hrozně horké léto. Můj táta zrovna slavil čtyřiaosmdesátiny. Byl to pořád kus chlapa. Stále chodil rovně, denně si sám holil vousy a rád to komentoval slovy: „Muž, co se nechá oholit cizí rukou, už není
5 minut čtení
Vladimír byl největší ze třídy a chodil na judo. Ve třídě měl od začátku dobrou pozici. Kluci se s ním od prvního dne kamarádili a holky z něj byly celé pryč. Když jsme se kdysi ve škole poznali, byli jsme ještě děti. Tehdy se Vláďa s rodiči přistěhoval do městečka a učitelka ho přivedla do naší třídy: „Děti, to je Vladimír, bude teď vaším spolužákem.“ Ve třídě všichni zmlkli a obdivně na něj h
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jehněčí, králík i medvědí česnek v Babiččině zahradě
iluxus.cz
Jehněčí, králík i medvědí česnek v Babiččině zahradě
Restaurace Babiččina zahrada připravila speciální velikonoční menu plné tradičních chutí českého jara. Od 31. března do 6. dubna 2026 nabídne pokrmy z jehněčího a králičího masa i sezonní speciality s
Zanevřela Vondráčková na chlapy a o lásku nestojí?
nasehvezdy.cz
Zanevřela Vondráčková na chlapy a o lásku nestojí?
Pár měsíců po rozchodu se Zdeňkem Polívkou (28) je Lucie Vondráčková (45) jako hromádka neštěstí. O důvodu, proč jí vztahy nevycházejí, má herečka jasno. Jako by se jí smůla začala lepit na paty. H
Okouzlující krása Sázavy: Pohled, který vás dostane
epochanacestach.cz
Okouzlující krása Sázavy: Pohled, který vás dostane
Na první pohled je hrdý a majestátní. Stojí nad řekou, což dělá z ČESKÉHO ŠTENBERKA dominantu celého okolí. Pohled na něj vás naplní úžasem Nejlépe bude, když se kvůli nádhernému výhledu na jeden z našich nejlépe dochovaných gotických hradů vydáte nejprve na protilehlý svah nad nádražím v Českém Šternberku. Odtud uvidíte skvostnou památku v celé její mohutnosti. Její krása
Oheň, který les potřebuje: proč nejsou všechny požáry katastrofou
21stoleti.cz
Oheň, který les potřebuje: proč nejsou všechny požáry katastrofou
Když se řekne lesní požár, většině lidí se vybaví apokalypsa: spálené stromy, prchající zvířata, kouř zakrývající obzor a pocit, že se příroda definitivně vymkla kontrole. Tento obraz ale zachycuje je
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Ruský „Sleep Experiment“: Děsivá realita, nebo výmysl?
enigmaplus.cz
Ruský „Sleep Experiment“: Děsivá realita, nebo výmysl?
Jde patrně o nejrozšířenější strašidelný příběh na internetu. Široká veřejnost se o něm poprvé dozvídá zřejmě v srpnu roku 2010 na anglicky psaném webu Creepypasta, který zveřejňuje nejrůznější tajemn
Osvěžující koktejl moka
tisicereceptu.cz
Osvěžující koktejl moka
Suroviny 85 g čokolády na vaření 1 lžíce instantní kávy 400 ml mléka 4 kopečky zmrzliny Postup Nahrubo nasekáme 75 g čokolády a vložíme ji do velké konvice, do které jste předtím nasypali
Nepečené tvarohové lanýže s pistáciemi
nejsemsama.cz
Nepečené tvarohové lanýže s pistáciemi
Luxusně působící dezert bez pečení, který kombinuje krémovost tvarohu s jemnou chutí ořechů. Ingredience: ● 250 g tučného tvarohu ● 120 g rozdrcených piškotů ● 80 g bílé čokolády ● 50 g mletých pistácií ● 60 g cukru moučka ● 1 lžička vanilkového extraktu ● pistácie nebo kokos na obalení Postup: Čokoládu rozpusťte ve vodní lázni a nechte mírně zchladnout. V míse promíchejte tvaroh, cukr a vanilku, vmíchejte čokoládu, pistácie a piškoty. Míchejte, dokud
Brala nám peníze a my jí byli vděční
skutecnepribehy.cz
Brala nám peníze a my jí byli vděční
Nebyla to nijak výstřední žena. Životem proplouvala s lehkým úsměvem, který jí umožnil dělat věci, na které by si jiní netroufli. Jmenovala se Marta a pracovala v organizaci, kde se točilo docela dost peněz bez valné kontroly. Byla tím, kdo má naprostý přehled a kdo vždy přesně ví, kde co je. Klíče, dokumenty, přístupová hesla, prostě všechno.
Silvestrovskou legrácku zneužil tisk proti prezidentovi
historyplus.cz
Silvestrovskou legrácku zneužil tisk proti prezidentovi
Silvestr se v pátek 31. prosince 1926 slaví i ve vinohradské vile u Čapků. Odbíjení půlnoci přinese účastníkům dýchánku nečekané překvapení. Na scéně se objevují tři králové. Nápadně se podobají třem známým čs. politikům a recitují posměšnou básničku…   Slavnostně osvícený pokoj Čapkovy vily v Praze vítá večer celkem 17 hostů, kteří přišli společně oslavit
Které tuky jsou zdravé a které naopak ne? Nejčastější mýty, kterým podléháme
epochaplus.cz
Které tuky jsou zdravé a které naopak ne? Nejčastější mýty, kterým podléháme
Tuky nejsou nepřítel číslo jedna našeho zdraví, i když to často slyšíme. Některé tuky nám naopak pomáhají udržet srdce zdravé, mozek v kondici a hladinu energie stabilní. Rozumět, které tuky tělu prospívají a které mu škodí, je klíčové pro každodenní stravování. Mnohé mýty přetrvávají i přes vědecké důkazy. Obecně dělíme tuky podle toho, jak jsou
Přivedl císaře do neštěstí namyšlený eunuch?
epochalnisvet.cz
Přivedl císaře do neštěstí namyšlený eunuch?
Mají oči a uši všude. Eunuchové doprovázejí čínské císaře už v dobách prvních panovnických dynastií. V některých obdobích se jim daří hůř, jindy líp. Jejich doslova zlatá éra nastává za vlády Mingů.   Kastrace u čínských eunuchů spočívá v odříznutí penisu i varlat najednou. Zpočátku se jedná o trest, ale císaři z dynastie Mingů ho