Podivné rány nás probouzely téměř každou noc. Sousedé si mysleli, že jsme blázni. Pomohl nám až místní spiritista.

Když jsem byla dítě, žila jsem s rodiči tři roky v Bulharsku, kde otec pracoval jako technik v cukrovaru. Bydleli jsme v hezké vilce s velkou zahradou na kraji vesnice. Vzpomínám si na jeden sen, který se stále opakoval a který mě vždycky vyděsil.

V tom nejzazším pokoji, kam jsme vodili jen návštěvy, stála starodávná skříň, a v tom snu se mi zdávalo, že pod skříni se schovává ošklivý zloděj s černými vousy a já se ho snažím pohrabáčem zpod skříně vytáhnout. Z každého tohoto snu jsem se probouzela zpocená a zničená.

Děsivé rány

Po roce jsme se přestěhovali do centra vesnice a za krátký čas lidé, co bydleli po nás, byli vykradeni. Chlapa chytili a měl skutečně černé vousy. Další strašení jsem zažila i s celou svou rodinou v Chropyni. Tehdy mi bylo devět let.

My tři děti jsme spaly v jednom pokoji, v dalším byla ložnice rodičů a v malé jídelničce za kuchyní spávala babička. Každou noc – většinou těsně před úplňkem – celou rodinu probouzely strašlivé rány. Tatínek pokaždé vyběhl na půdu. Rány ale okamžitě přestaly.

Baterkou posvítil do všech koutů a nikdy nic zvláštního neviděl. Sousedé také nic neslyšeli a málem si mysleli, že jsme nenormální rodina. Jeden z nich, který se údajně zabýval spiritismem, se nabídl, že se přijde podívat, až bude zase strašit.

Za pár dní se tak stalo. Rány se ozývaly na půdě a zároveň i v kuchyni, kde začal poskakovat kuchyňský stůl. Soused zvolal: „Zlý duchu, odejdi!“ Rány ale ještě zesílily.

My děti s maminkou a babičkou jsme se třásly za dveřmi, brácha se sestrou se dali do pláče. Vtom ale soused rezolutně zakřičel: „Andulo, poznal jsem tě. To ty jsi tady před lety zabila své dítě a spálila ho v kamnech.

Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého, vyzývám tě, odejdi odsud!“ Dvířka sporáku se sama od sebe otevřela, rozlehla se obrovská rána a v kamnech vzplál oheň.

Nastal klid

Od té doby se strašení neopakovalo. Všichni jsme si oddechli, když jsme se zakrátko odstěhovali do jiného bytu. Ale co se nestalo? Téměř do roka nato jsem dostala ošklivý záškrt, penicilin tehdy nebyl a doktor se obával, že do rána nevydržím.

Opakovala modlitbu

Maminka proseděla celou noc u mé postele v modlitbách. Ráno bylo po krizi a doktor řekl: „Stal se zázrak, maminko. Naděje byla jedna ku stu.“ Po čase se maminka svěřila, že tu noc měla vizi, jak se nad mou postelí vznáší rozcuchaná žena.

Maminka otevřela okno a ve jménu Krista jí poručila, ať odejde. Přízrak zprvu vzdoroval, ale nakonec neochotně zmizel. Maminka byla přesvědčená, že to byla vražedkyně Andula z bývalého bytu a že se chtěla pomstít. Od té doby u nás v rodině už nestraší.

Hana V. (80), Jihlava