Lékaři neviděli šanci na uzdravení. Přesto začal můj otec bojovat. Vsadil na léčivé energie, a to mu nejen zachránilo život.
Můj tatínek byl už starý pán. Lidé z okolí, kteří ho znali, mu říkali Človíček. Prodělal těžkou nemoc a jako zázrakem se z této choroby zmátořil.
Ve chvíli největšího zoufalství se upnul na knihu Jóga prstů, velmi pečlivě procvičoval jednotlivé pozice a cviky, čímž si samozřejmě vysloužil ve svém okolí pověst blázna nebo zoufalce, který se stébla chytl.
Jaké ale bylo překvapení všech, zejména lékařů, když se tatínkův zdravotní stav začal lepšit. Otec, posílený nadějí, si pořídil hned několik dalších knih s alternativní tematikou a s velkým nadšením se vrhl do podobných terapií.
Bylo to neuvěřitelné u člověka, který holdoval velmi udatně celý život alkoholu a všem nezdravým pochutinám a neřestem.
Posvátné místo
V některé z knih se dočetl o zázračné energii města Štramberk. Události z minulosti tohoto místa byly udivující. Štramberk byl totiž jako zázrakem ušetřen rozsáhlým epidemiím moru a dalších zhoubných nemocí středověku.
Jak bylo možné, že se právě tomuto místu epidemie vyhýbaly? Nebylo výjimkou, že v rozsáhlém okolí vymřely následkem moru celé vesnice a byla vylidněná města, zatímco ve Štramberku neonemocněl jediný člověk.
Začátkem 19. století, jak se píše v místní kronice, sklátil tyfus tisíce lidí v okolí, Štramberk epidemie opět minula, ačkoliv městem procházely vojenské transporty a obyvatelé byli ve stálém styku s postiženými vesnicemi.
Jedno vyčerpané družstvo vojáků, které se podobalo mrtvolám, dorazilo do Štramberku s vypětím posledních sil. Za několik neděl se vojáci zcela zotavili a pomáhali místním jako čiperky.
Výlet přinesl nečekaný zázrak
Otec nelenil a zaplatil si pobyt v tomto městečku. Každý den se tam procházel, vysedával zejména na náměstí a nasával atmosféru, prostor a energii. Dělal to tak jeden den, druhý, třetí.
Čtvrtý den se tam potkal se ženou, která provozovala podobné aktivity jako on. Otci to nedalo a sympatickou starší ženu oslovil.
Přijela ze Znojma, bojovala s leukémií a během této velké životní bitvy narazila na stejnou knihu jako otec. Ta se jí stala v nejtěžší chvíli jedinou nadějí. Lékaři jí mnoho šancí nedávali.
Našel svoji spřízněnou duši
Ke knize se upnula, pečlivě cvičila s prsty, k tomu přidala další rady a nakonec si vybrala z míst, která se jí v seznamu léčivých nabízela, Štramberk. Už v něm jednou pobývala a sála tu neuvěřitelnou energii.
Její stav se stabilizoval a lékaři konstatovali zlepšení testů a vyšetření. A tak posílená nadějí vyrazila do Štramberku znovu.
A tak se touto zvláštní náhodou na náměstí malého městečka, daleko od svých domovů, potkali dva opuštění lidé, každý z opačné strany země, aby svůj život alespoň na krátkou dobu spojili.
Eva M. (67), Jablonec nad Nisou