Ta ženská za plotem mi pila krev. Zkusila jsem ji jednou uhranout a použít panenku voodoo, kouzlo se ale nepovedlo tak, jak bych čekala.
Na mateřské jsem trávila většinu času v domku své babičky. Byla jsem šťastná, že je můj syn na čerstvém vzduchu, a babička byla zase ráda, že se o ni postarám. Manžel měl auto, nedělalo mu problém každý den jezdit do zaměstnání dvacet kilometrů.
To místo bylo ideální, kdyby tam nebyla sousedka. protivná ženská, která si neustále něco vymýšlela, hlavně jí vadilo, že dítě občas zapláče nebo že v sobotu sekáme sekačkou zahradu.
Pomsta
Po třech měsících jsme se už hádaly přes plot každý den. Měla jsem toho dost, a právě se mi dostala do ruky kniha o magických rituálech.
Moc jsem tomu sice nevěřila, ale dělala mi dobře představa, že si ušiju panáka té příšerné sousedky a budu do něj píchat špendlíky, abych se jí pomstila. Když už nic, tak se mi alespoň uleví!
Opakovala jsem si večer dokola, když jsem se pustila do šití. „No Danuško,“ smála se druhý den ráno babička, „ten panák vypadá spíš jako její pes než jako naše sousedka!“
Pes kvílel
Ohradila jsem se tím, že psi vždycky vypadají jako jejich páníček. Na to babička neměla argument. S chutí jsem zapíchla špendlík do svého výtvoru, a pak znovu…
Byla jsem tak zaujatá pomstou, že jsem si neuvědomila, že se oknem line šílené vytí a zoufalé kňučení. Moje dítě se z toho rozplakalo. „Už toho nech, prosím tě!“ křikla na mě babička. Když jsem přestala, pes zmlkl.
„To není možné,“ nechtělo se mi věřit, a zkusila jsem panáka píchnout znovu. Sousedky pes zakvílel. Moje voodoo fungovalo, na toho nebohého tvora, ale na sousedku vůbec.
Věrohodnější bábu, která by se jí podobala, se mi bohužel ušít nepovedlo. Jejímu psovi se naštěstí nic tenkrát nestalo, je ale pravda, že jsem tu panenku raději už víckrát nepoužila.
Dana (58), Znojmo