Domů     Jak si mám vyléčit osamělou duši?
Jak si mám vyléčit osamělou duši?
5 minut čtení

Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět.

Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio.

Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cukají tak, že si musím masírovat dlaně. Ale ten klid, co přichází se západem slunce a vůní jasmínu, ten za trochu bolesti stojí.

Vzpomínky na ty doby

Dívám se na ulici, kterou znám nazpaměť. Chodník je popraskaný, ale pořád se po něm honí děti. Jiné děti než tehdy, ale jejich smích je stejný. Některé se mi smějí, když jdu pomalu s hůlkou, ale většina mě zdraví. „Paní Marie, brý den!“ volají na mě.

Některé si dělají trochu i srandu, ale jsou vychované. Lepší než kdyby mne přepadaly, jak říká má sousedka, která hltá zprávy.

Ach, to ztracené léto

Všechno se změnilo jedno léto. Je to několik let zpátky. Už si to nepamatuji přesně, čas pro mě už tolik neznamená. Najednou se všechno zpomalilo. Vnuk přestal jezdit na víkendy. Dcera volala čím dál méně.

A můj svět se začal scvrkávat na čtyři místnosti v mém domově. To léto jsem ztratila i chuť malovat. Tohle bude znít směšně, ale celý život jsem malovala krajiny.

Hory, stromy, řeky. A tehdy, v tom létě, jsem vzala štětec a nešlo to. Barvy mi přišly cizí, jako kdyby nepatřily na plátno, ale někam, kam já už nevidím.

Plechovka od broskví

Jednou ráno, když jsem se šourala ke schránce, jsem zahlédla, že někdo nechal před domem plechovku. Malou, prázdnou, s víčkem odtrženým a s nálepkou broskví. Vzala jsem ji, omyla a položila na okno. Nevěděla jsem proč. Prostě mi přišla… důležitá.

Jako připomínka něčeho obyčejného, co má smysl. Druhý den jsem do ní dala vodu. A pak kus větvičky. Jen tak, suchý klacík, co spadl ze stromu. Za pár dní začal pouštět kořínky.

Dívala jsem se na něj každý den a připadala si, jako bych něco opatrovala. Něco, co chce žít. A pak mě napadlo, že bych mohla zkusit zasadit semínko.

Krabička od sirek

Vzpomněla jsem si, jak jsem jako malá pěstovala hrášek v krabičce od sirek. Položila jsem na místo vlhkou vatu, pár semínek a čekala. Někdy mi něco rostlo, jindy ne. Ale čekání mě vždycky bavilo. Tak jsem našla prázdnou krabičku a udělala to znovu.

Už jsem nečekala velké zázraky. Ale přesto, když se objevily první lístečky, rozbrečela jsem se. Možná ne kvůli té rostlině, ale kvůli tomu, co mi připomněla. Že i ve mně ještě může něco klíčit. Něco malého a živého. Začala jsem sbírat další plechovky.

Od hrášku, fazolí, kukuřice. Každou jsem vyčistila a naplnila hlínou. Balkón se pomalu měnil v malou džungli.

Malý kluk s oranžovým batohem

Přišla jsem si, jako bych znovu objevila svět, který mi předtím unikal mezi prsty. Jednoho dne jsem u schodů potkala chlapce. Malý, pihatý, s oranžovým batohem a prasklým zipem. Seděl na zemi a brečel. Když mě uviděl, rychle si utřel slzy, ale bylo pozdě.

Ptala jsem se ho, co se stalo, ale jen zavrtěl hlavou. Tak jsem mu nabídla meruňku. Měla jsem dvě, jednu pro sebe a jednu… asi osudově pro něj. Vzal ji a jen tiše řekl „děkuju“. Pak se zvedl a odešel. Druhý den seděl na stejném schodě znovu. A pak znovu.

Pokaždé jsme si chvíli povídali. Jmenoval se Tonda. Jeho rodiče byli pořád v práci a on se po škole toulal venku, protože doma bylo ticho. Přinesla jsem mu jednou semínka a on je zasadil do kelímku od jogurtu. Měl z toho radost, jakou jsem u dětí dlouho neviděla.

Zahrada nad městem

Za pár týdnů už jsme každý měli malou zahrádku, takže si bylo o čem povídat. Všechny plechovky jsme postavili do řad, popsali jsme je a starali se o ně každý den. Tonda mi začal nosit prázdné obaly, které sbíral po škole. Byla jsem vděčná, že ten kluk přišel.

Nedal mi sílu znovu malovat, ale dal mi chuť tvořit jinak. V zemině, v listech, v obyčejném růstu. A taky mi dal pocit, že mám pro koho vstávat. Ne jako matka ani jako babička. Ale jako Marie, žena s balkonovou zahradou a plechovkami plnými života.

Dnes už Tonda chodí na střední. Občas se zastaví. Přinese semínka, nové květináče, občas jen zamává z chodníku. Ale i to stačí.

Vzpomínky díky cizímu chlapci

Na balkoně mám pořád jeho první kelímek s řeřichou. Už v něm nic neroste, ale nechávám ho tam. Pro připomínku. Můj život není román. Není plný velkých činů, cest nebo osudových setkání. Ale naučila jsem se, že i malá věc může být začátkem něčeho hlubokého.

Není třeba milostných scén ani dramat. Stačí malý kluk s batohem, pár semínek a žena, která si znovu dovolila věřit, že má svět co nabídnout. Trápí mne však jediné. Že pozornost mi věnoval zcela cizí kluk. To všechno jsem měla zažívat s rodinou. Vnoučetem.

Bohužel všichni měli jiné zájmy. Tondu teď nemohu volat více, má svůj život. Kdyby byl však mojí rodinou, vím, že bych si řekla. Takhle nemohu.

Marie D. (75), Hradec Králové

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Poslední měsíce jsem byla často unavená. Lékaři mluví opatrně, ale člověk pozná, když se něco v životě pomalu uzavírá. A tak jsem začala myslet na místa, která ve mně zůstala celý život. Na věci, které člověk nosí hluboko v sobě, i když o nich desítky let nemluví. Jedním z těch míst byla stará roubenka v Českém ráji. Když jsem byla malá, jezdili jsme tam s rodiči skoro každé léto. Patřila paní
4 minuty čtení
Žila jsem tak jako řada žen mého věku, kterým už osud vzal partnera. Sama, ale s dobrou kamarádkou po boku. Byla jako moje sestra... Pětačtyřicet let jsme spolu sdílely recepty na koláče, radost z prvních krůčků dětí i slzy po odchodech našich manželů. Dana pro mě byla jistotou v nejistém běhu života. Nikdy by mě nenapadlo, že právě ona mi jednou zničí úplně všechno. Síla přátelství? Všec
2 minuty čtení
Moji drahou maminku měl každý rád. S velkou láskou se starala i o květiny. Když zemřela, všechny rostliny uvadly, i když jsem se snažila. Byl to poklad v lidské podobě, moje maminka se vůbec neuměla mračit nebo se na někoho zlobit. Bylo to takové sluníčko, a to nejen pro naši rodinu, ale pro celé okolí. Milovali ji mladí i staří. Někteří v ní viděli babičku od Boženy Němcové, chlapi ze sídliště
2 minuty čtení
Když jsem byla ještě v pubertě, věřila jsem, že láska si člověka najde sama. Nenapadlo by mě, že mě přehlédne. Jak je to možné? Vždyť každý zažije lásku. Je to přece to nejpřirozenější, co lidé cítí. Já se odmala dívala na starší ženy v našem městě, jak vedou za ruku své muže, jak spolu nakupují nebo sedí večer na lavičce před domem. Byla jsem přesvědčená, že jednou budu mít něco podobného také
5 minut čtení
Od malička jsem si představovala život plný smíchu, dětské radosti a rodinných večeří. Krátce jsem to měla. Toužila jsem po domově, kde bude vždycky někdo čekat. Kde bude vonět čerstvě upečený koláč a kde se lidé obejmou pokaždé, když přijdou z práce nebo ze školy. Nikdy jsem nesnila o kariéře ani o velkém bohatství, chtěla jsem jen obyčejné štěstí. Muže, kterého budu milovat, děti, které budu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Had, který vyhrává soutěž v chemickém zbrojení: Kdo je nejjedovatější na světě?
epochaplus.cz
Had, který vyhrává soutěž v chemickém zbrojení: Kdo je nejjedovatější na světě?
Představte si zvíře, jehož jed je tak silný, že by teoreticky mohl zabít desítky až stovku lidí. Přesto se před člověkem raději schová, než aby zaútočilo. Nejde o filmovou příšeru ani o dávný mýtus. Nejjedovatější had světa skutečně existuje a žije v australském vnitrozemí, kde si vysloužil pověst tichého mistra smrtící chemie. Vědci se dnes
Můj vnuk se bál vlastního otce
skutecnepribehy.cz
Můj vnuk se bál vlastního otce
Seděla jsem u kuchyňského stolu, dívala se na telefon a zmocňovala se mě panika. Bylo půl sedmé ráno a dcera stále nezvedala telefon. To samo o sobě nebylo nic zvláštního, Markéta byla vždycky velký spáč. Jenže teď měla dítě. A právě ten den měla přivézt vnuka brzy ráno, protože ji čekalo vyšetření a my s manželem měli hlídat malého
Po písni lásky Felix opět řádil bez Dády
nasehvezdy.cz
Po písni lásky Felix opět řádil bez Dády
Tohle snad nikdy neskončí! Už se zdálo, že manžel herečky Dagmar Patrasové (70), hudebník Felix Slováček (83), začal sekat dobrotu. Svou choť vyvedl do společnosti, a předevšemi na ni pěl ódy, vyzn
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
epochanacestach.cz
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
Jsou regiony, které se návštěvníkům představují jediným symbolem. Olomoucký kraj mezi ně nepatří. Jeho kouzlo spočívá v rozmanitosti. Během jediného dne lze projít středověkým hradem, sestoupit do podzemních jeskyní, vystoupat na rozhlednu, projít se po hřebeni Jeseníků a večer strávit na festivalu pod širým nebem. Právě propojení poznání, kultury a aktivního odpočinku dělá z regionu
Čti za nároďák! Stránka denně stačí k tomu stát se reprezentantem
21stoleti.cz
Čti za nároďák! Stránka denně stačí k tomu stát se reprezentantem
Podle dat Evropské federace nakladatelů polovina dospělých v Evropě dnes vůbec nečte. Přestože výzkumy ukazují, že pravidelní čtenáři žijí v průměru o dva roky déle. V Česku na to reaguje osvětová kam
Africké rituální masky, aneb když se člověk stává duchem předků
enigmaplus.cz
Africké rituální masky, aneb když se člověk stává duchem předků
Na první pohled vypadají jako působivá umělecká díla ze dřeva, barev a vláken. Pro mnoho afrických kultur však maska není pouhým předmětem. Ve chvíli, kdy si ji zasvěcený člověk nasadí a začne tančit
Projekt jako oživlý paleolit
rezidenceonline.cz
Projekt jako oživlý paleolit
Upper House představuje dokonalou symbiózu architektury, umění a přírody. Kulturní dědictví, zakořeněné v městské buši, nejen skvěle vypadá, ale také aktivně zvyšuje kvalitu života svých obyvatel. Originální výškový dům působí v podstatě jako galerie, zavěšená nad rozlehlou metropolí. Rezidenční objekt v South Brisbane je manifestem spojení člověka s daným prostředím, kulturou a komunitou. Navržena studiem
Čokoládové palačinky
tisicereceptu.cz
Čokoládové palačinky
Překvapte svůj protějšek neobyčejným dezertem skvělé chuti. Ingredience 50 g hořké čokolády v malých kouscích 200 ml mléka 120 ml smetany 30 ml kakaového prášku 115 g hladké mouky 2 vejce
Trend velí: Noste „špatné boty“
nejsemsama.cz
Trend velí: Noste „špatné boty“
Ano, čtete dobře. Takzvaná „Wrong Shoe Theory“ neboli pravidlo nesprávných bot je to, čeho bychom se dnes měly držet, pokud chceme být in. Lodičky k sukni jsou už passé Tento koncept pojmenovala americká stylistka Allison Bornstein a jeho principem je volit například k teplákům či kapsáčům k táboráku elegantní lodičky a ke kostýmku nebo letním romantickým
Koncept jachty NEON mění pravidla hry
epochalnisvet.cz
Koncept jachty NEON mění pravidla hry
Nejnovější koncept od Theodoros Fotiadis Design představuje 78 metrů dlouhou superjachtu NEON, která byla vyvinuta ve spolupráci s Lateral Naval Architects. Revoluční projekt byl představen v Berlíně jako studie přepychového bydlení a inovace interiéru jachet bez tradičních přepážek. V poslední době můžeme v rámci konstrukce přepychových jachet sledovat trend, kdy luxus přestává být definován počtem
5 rozmarů výstřední císařovny Sisi: Drsné diety, posedlost krásou a život na útěku
historyplus.cz
5 rozmarů výstřední císařovny Sisi: Drsné diety, posedlost krásou a život na útěku
Lázeň je horká tak akorát. Sisi zkusí prstem vodu a pak si pomalu vleze do velké vany. Komorná jí nadzvedne dlouhé vlasy, vezme štěteček a začne pramen po prameni potírat speciální směsí umíchanou ze žloutků a koňaku. „Opatrně,“ napomene ji císařovna. Nerada by přišla o jediný vlas! Bavorská princezna Alžběta (1837–1898), známá jako Sisi, se
Začíná unikátní projekt ENERGIE prestižní galerie Cermak Eisenkraft
iluxus.cz
Začíná unikátní projekt ENERGIE prestižní galerie Cermak Eisenkraft
Galerie Cermak Eisenkraft představuje unikátní česko-německý výstavní projekt ENERGIE, který pod kurátorským vedením Tomáše Zapletala Cermaka propojuje exaktní vědecký přístup s organickou intuicí a u