Domů     Nevím, jak se sblížit s dcerou
Nevím, jak se sblížit s dcerou
5 minut čtení

Jsem matka tří dětí, ale dnes bych chtěla psát jen o své dceři. O dceři, kterou nade všechno miluji, ale s níž mám pocit, že jsem se navždy vzdálila.

Když se narodila, měla jsem pocit, že mám vše, co si jen žena může přát. Byla krásná, zdravá a já byla šťastná, že mám kouzelnou malou holčičku a že je zrovna moje. Narodila se jako poslední, benjamínek, po dvou starších bratrech.

Jako malá byla neuvěřitelně živá a zvědavá. Byla jejich pravý opak. Kluci rošťačili a ke štěstí jim stačil vlak a bagr. To Markétu všechno zajímalo a chtěla všechno vědět.

Pamatuji si, jak mi dávala jednu záludnou otázku za druhou. „Mami, proč má nebe modrou barvu?“ a já jí vysvětlovala, jak funguje světlo. Poslouchala s očima dokořán a vypadala, jako by jí to celé dávalo smysl.

Drsná puberta

V těch chvílích jsem byla přesvědčená, že z ní jednou bude úspěšná, chytrá žena. Jenže čas plynul a s ním přišly změny. Její puberta nám všem převrátila život naruby.

Ze zvědavé holčičky se stala vzdorovitá dívka, která se mnou nechtěla mluvit a často ani s mužským osazenstvem naší domácnosti. Všechno, co jsem řekla, bylo špatně. „Mami, proč mi pořád něco říkáš? Já nejsem malá!“ slýchala jsem často.

Snažila jsem se být trpělivá, ale nebylo to s ní snadné. Pamatuji si jeden večer, kdy jsme se pohádaly. Všichni jsme seděli u večeře a já se jí ptala na školu. „Jak ti jde matika? Potřebuješ s něčím pomoct?“ zeptala jsem se.

Odpověděla mi odměřeně: „To přece zvládnu sama.“ Nechtěla jsem se jenom tak vzdát, protože jsem věděla, že dvakrát po sobě dostala pětku.

Uměla se jen urazit

A tak jsem se zeptala znovu: „Opravdu nepotřebuješ poradit? Matematika není lehká.“ A to byl ten moment, kdy vybuchla: „Proč mě pořád kontroluješ? Nemůžeš mě prostě nechat být?!“ Hodila příbor na stůl a odešla.

Seděla jsem tam v šoku a nevěděla, co jsem udělala špatně. Já bych si tohle ke svým rodičům nikdy nedovolila.

Navíc ona nosila v poslední době ze školy špatné známky, bylo tedy jen přirozené, že jako rodič musím mít starost a snažit se svému dítěti pomoci! Chtěla přece vždy studovat. Od té doby se naše vztahy jen zhoršovaly.

Vyrazila mi úplně dech

Každá moje otázka byla považována za útok. Každý pokus o radu skončil hádkou. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, že je to jen fáze, že to přejde. Ale čím víc času uplynulo, tím větší se mezi námi tvořila propast.

Když dokončila střední školu, což byla nakonec při jejím přístupu pro nás velká úleva, přišla za mnou s oznámením, které mě zaskočilo. „Mami, nejdu na vysokou,“ řekla mi, když jsme seděly v kuchyni.

„Cože? Ale vždyť jsi říkala, že chceš být právnička!“ podívala jsem se na ni v úžasu. „To už nechci. Chci cestovat a žít jinak. Nechci ztrácet roky v lavici.“ Její slova mě zasáhla jako blesk.

Celá léta jsme ji podporovali ve studiu, a najednou se rozhodla vše shodit ze stolu! „To nemyslíš vážně?“ řekla jsem a cítila, jak se mi do očí derou slzy. „Víš, jak je důležité mít vzdělání? Bez něj to budeš mít v životě těžké.“

Žiju snad špatně?

Podívala se na mě s ledovým klidem a řekla: „To je můj život, mami. Nechci žít podle tvých pravidel.“ Ten večer jsem plakala dlouho do noci. Měla jsem pocit, že jsem selhala jako matka.

Kde jsem udělala chybu? Proč se rozhodla jít cestou, která je tak odlišná od toho, co jsem jí ukazovala? Tolik našimi životy pohrdá? Jednou se dřív, než jsme se všichni vrátili domů, odstěhovala.

Odešla s cizím chlapem

S přítelem, kterého jsme nikdo neznal. O kterém jsme vlastně ani nic nevěděli. Nic prý neřekla ani svým bratrům, kteří se o svoji mladší sestru vždy hezky starali.

„Kde bydlíš? Kdo je ten kluk?“ zoufale jsem jí volala a snažila se zjistit, jak teď žije má dcera. Odpověděla mi stručně: „To je moje věc.“ Připadala jsem si jako cizí člověk, kterému už do jejího života nic není.

Ta slova mě zranila

Dnes, po několika letech, se občas vídáme. Je pořád stejná tvrdohlavá, nezávislá a chladná. Když spolu mluvíme, cítím, že mezi námi zůstává nevyřčené napětí. Často si říkám, co bych jí měla říct, aby pochopila, jak moc ji mám ráda.

Ale když se nadechnu, abych promluvila, uvědomím si, že bych jen znovu řekla něco, co nechce slyšet. Nedávno jsme se potkaly na rodinné oslavě. „Jak se máš, zlato?“ zeptala jsem se jí.

Odpověděla mi krátce: „Dobře.“ A pak se otočila a šla si povídat s někým jiným. Dívala jsem se za ní a přemýšlela, jestli někdy znovu najdeme k sobě cestu.

Eva T. (55), Česká Lípa

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
3 minuty čtení
Mám tři děti, všechny jsem vychovala co možná nejlépe. Vždycky jsem si říkala, že budu hodná babička, co nosí buchty a hlídá vnoučata. Vastně jsem se docela na období v důchodu těšila. Jen jsem absolutně nečekala, že se ze mě stane služka, která si nedovolí ani zakašlat, aby ji její snacha nepeskovala. Na to jsem tedy rozhodně připravená nebyla! Drsná snacha Můj syn Martin si vzal Simonu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Odmítla Burešová kuchařovu žádost o ruku?
nasehvezdy.cz
Odmítla Burešová kuchařovu žádost o ruku?
Mnozí netrpělivě čekáme, až do toho herečka ze ZOO, Eva Burešová (32), a její přítel, šéfkuchař Přemek Forejt (38), konečně praští. Asi k tomu ale hned tak nedojde. Svatbě se má údajně bránit hlavně
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Tradiční pečené kaštany
tisicereceptu.cz
Tradiční pečené kaštany
Chcete si doma udělat vlastní pečené kaštany? Bezva. Máme pro vás jednoduchý postup na přípravu těch nejlepších kaštanů, co jste kdy jedli. Ingredience Na tuto dobrotu potřebujete opravdu jen je
Strážce mrtvých si přišel pro otcovu duši
skutecnepribehy.cz
Strážce mrtvých si přišel pro otcovu duši
Nikdy na ten sen nezapomenu. Spatřila jsem bledou tvář svého umírajícího táty a vzápětí do dveří vstoupil egyptský bůh smrti – Anubis. Rodiče provozovali kousek od Písku malou restauraci. V patře měli byt a já se tam nastěhovala v době, kdy jsem utekla od svého záletného muže i s naším malým dítětem. Bylo mi tenkrát osmadvacet. Na rozdíl od jiných nešťastných žen
Pikantní ovocné chutney
nejsemsama.cz
Pikantní ovocné chutney
Ze švestek s pikantním kořením si připravíte chutney (čti: čatní), kterému málokdo odolá. Je výborné k masu, sýrům nebo paštice. Potřebujete: ✿ 1,5 kg švestek ✿ 3 menší šalotky ✿ lžíci sádla ✿ 300 g třtinového cukru ✿ 1/2 lžičky mletého zázvoru ✿ 1–2 chil­li papričky ✿ 10 hřebíčků ✿ 2 lžičky skořice ✿ 1/4 muškátového oříšku ✿ špetku hořčičného semínka ✿ sůl ✿ 150 ml vinného octa ✿ 100 ml červeného vína 1. Do misky nasypte
Kardinál Richelieu dobýval královu pracovnu
epochalnisvet.cz
Kardinál Richelieu dobýval královu pracovnu
Jeho postavu v rudém plášti zná každý milovník historických románů Alexandra Dumase. Kardinál Richelieu ovládal Francii, tahal za nitky v celé Evropě a byl nedostižným mistrem intrik.   Nebýt křehké tělesné konstituce a chatrného zdraví, nejspíš by Armand-Jean du Plessis, vévoda de Richelieu (†1642), narozený 9. září 1585, kráčel ve stopách svého otce, vysokého důstojníka. I on
Paranormální zážitky: Nechce mě tam!
enigmaplus.cz
Paranormální zážitky: Nechce mě tam!
Pocity, které nedokážeme vysvětlit, nás často pronásledují na místech, kde se stalo něco tragického. Je možné, že duchové zemřelých zůstávají na místech, která si vybrali, a snaží se chránit svůj pros
Carringtonova událost: Peklo, které se může opakovat!
epochaplus.cz
Carringtonova událost: Peklo, které se může opakovat!
Noc se mění v den. Trafo stanice hoří. Elektrická síť se hroutí. Mobily ani internet nefungují. Může se to stát za rok. Za dva. Nebo zítra. Slunce není vždy kamarád. Dává nám sice světlo, teplo, život, ale přesto je to stále šelma. Země se od ní sice drží v bezpečné vzdálenosti, přesto ji občas rafne. Co dokáže,
Uprchlé trestance z Austrálie spasila americká vlajka
historyplus.cz
Uprchlé trestance z Austrálie spasila americká vlajka
„Proboha, co teď?“ drbe si temeno hlavy kapitán. Na jeho lodi se totiž skrývá šest irských separatistů, kteří právě utekli ze žaláře, a velitel Britského královského námořnictva mu dal čtvrt hodiny na to se vzdát. S očima upřenýma do nebe najednou spatří, že má na stěžni americkou vlajku. „Když vystřelíte na mě, střílíte na ni!“
Q by Aston Martin oslavuje 60 let kabrioletů Volante exkluzivními edicemi
iluxus.cz
Q by Aston Martin oslavuje 60 let kabrioletů Volante exkluzivními edicemi
Šedesát let svobody, elegance a řevu motoru pod širým nebem. Aston Martin slaví šest dekád ikonického jména Volante, které od roku 1965 symbolizuje to nejlepší z otevřených grand tourerů. Na počest vý
Okolí hradu Kašperk: Tipy na místa, která stojí za návštěvu
epochanacestach.cz
Okolí hradu Kašperk: Tipy na místa, která stojí za návštěvu
Z Kašperských Hor se nemusíme vydat jen na hrad Kašperk, ale projít se můžeme třeba také po zeleně značené naučné Stezce strážců hranic sledující linii lehkých vojenských opevnění, takzvaných řopíků vznikajících v pohraničí od poloviny 30. let minulého století. Je vybavena informačními tabulemi, vede údolím Zlatého potoka do Řetenic a kromě opevnění si prohlédneme i stopy
Než přišel praotec Čech… U ikonické hory Říp bylo významné pohřebiště
21stoleti.cz
Než přišel praotec Čech… U ikonické hory Říp bylo významné pohřebiště
Je s ním spojována česká národní identita. Jenže role Řípu je, respektive bývala mnohem větší. Dokládají to archeologické vykopávky, jež v jeho okolí v posledních letech proběhly. Expertům se podařilo