Bezdomovcům jsem se vyhýbala obloukem. Pak mi jeden z nich pomohl v dramatické situaci. Odvděčila jsem se mu. Nejen on pak našel novou cestu životem.
Vídala jsem toho muže každý den, když jsem chodila do práce. Vysedával na lavičce v parku. Nikdy jsem mu nedala ani korunu. Ani mě to nenapadlo! Vyrůstala jsem v rodině, kde se žebráky opovrhovalo.
Máma říkala, že každý si za svůj mizerný život může sám, pokud nechce pracovat. Tenhle názor jsem od ní převzala. A nejen ten. Když se se mnou rozváděl můj bývalý muž, řekl mi, že mám srdce z kamene. Dnes vím, že měl pravdu.
Byla jsem sobec, což byl mimochodem i důvod, proč skončil i můj další vztah, zůstala jsem sama. Pak ale přišel den, který všechno změnil. Opět jsem ráno kráčela parkem, prošla kolem bezdomovce a blížila se ke své práci. Najednou mi zatarasila cestu skupina výrostků.
Volání o pomoc
Začali se se mnou přetahovat o mou drahou kabelku. Volala jsem o pomoc, ale nikde ani živáčka. Moje zoufalé volání ale přece jen někdo vyslyšel. Ten bezdomovec na lavičce. Najednou se ozvala rána a jeden z těch zlodějíčků padl k zemi.
Muž bez domova ho přetáhl klackem a celá ta banda se rozprchla. K smrti vyděšená jsem děkovala svému zachránci. Byla jsem mu tak vděčná, že jsem mu chtěla dát i finanční odměnu, on se mě ale místo toho zeptal, jestli bych spíš nevěděla o nějaké práci.
To mě zaskočilo. Vždy jsem si myslela, že těmto lidem práce nevoní a všechno propijou. Vzpomněla jsem si ale, že v naší firmě hledají topiče. Bývalý topič tam měl i gauč, na kterém i občas spával. A sprcha v domě byla taky, mohl by tam mít zázemí.
Nabídla jsem to bezdomovci a on se pousmál a přikývl. Domluvili jsme se, že se v práci zeptám a druhý den se sejdeme.
Nový život
V práci jsem šéfovi řekla, že o práci topiče by měl zájem můj známý. Souhlasil, že ho přijme. Trochu jsem se bála, jestli mi ten muž neudělá ostudu, do práce nepřijde, nebo jestli něco neukradne.
Když ale chodil poctivě topit a dokonce se umyl, sehnal nové ošacení a ke všem se choval uctivě, měla jsem z něj radost.
Ve firmě si toho dobrosrdečného muže oblíbili a on všem hrdě hlásal, že to já jsem zachránila jeho, protože jsem mu dala šanci na nový život. O příběhu se dozvěděl můj šéf. „Máte srdce na správném místě, kolegyně,“ řekl uznale.
Pozval mě na kávu a nakonec jsem si ho vzala. Druhou šanci od života jsem tak dostala i já.
Karolína (63), Praha