Domů     Můj příšerný den
Můj příšerný den

Nechtěla jsem utrácet peníze za něco, co jsem mohla mít zadarmo. Vypravila jsem se na ryby a doufala, že ušetřím. Rybaření mě stálo víc, než kdybych jela na drahou dovolenou!

Manžel jen polehával v křesle u televize a já neměla co dělat. Samozřejmě jsem mohla zajít za nějakou kamarádkou, nebo si třeba něco přečíst. Ale nebylo to ono. Jako by se mnou šili všichni čerti. No prostě, nudila jsem se.

Ani tělocvik, na který jsem chodila dvakrát týdně, mě nijak nenadchnul. Byly tam samé ženské v mém věku a pořád se bavily jen o nemocích a vnoučatech.

Našla jsem poklad po tatínkovi

Žádná velká zábava to nebyla, protože slyšet každý týden to samé, to by nebavilo určitě vůbec nikoho. Tedy kromě těch, kteří se potřebují vypovídat. Z nudy jsem se pustila do úklidu půdy. Už dlouho jsem tam nebyla, naposled snad, když byly naše děti malé.

A to už bylo hodně dávno! Chodily si tam hrát a oblékaly se do starých šatů ještě po mých prarodičích. Občas jsem litovala, že jsem tuhle veteš vyházela. Asi už by z toho byly starožitnosti. Ale teď byla půda plná pavučin a krabic s neznámým obsahem.

Rozhodla jsem se půdu vybílit a možná i předělat na nějaké podkrovní bydlení. První, co mi padlo do oka, když jsem smetákem sebrala pár největších pavučin visících od stropu, byly pruty. Staré rybářské pruty ještě po mém tatínkovi. Nebyly už nijak hezké, ale určitě fungovaly!

Manžel se mi vysmál

Okamžitě jsem si vzpomněla, co ryb se táta nanosil, a jak se vždycky maminka z nich radovala. Na oko hudrala, co je s nimi práce, ale vždycky si pochvalovala, kolik peněz ušetří. „Taky budu šetřit, na to podkroví!

Budeme jíst rybky a za uspořené peníze nakoupíme materiál na tu přestavbu. Pár zateplovacích desek a barvu, to zvládnu!“ řekla jsem si nadšeně a hned jsem s pruty pospíchala do kuchyně.

Manžel se zrovna cpal koláčem, a když mě viděl od pavučin a s pruty v ruce, neubránil se smíchu. „Co to zase vyvádíš? Co asi tak na takovéhle ztrouchnivělé klacky chytíš?“ vysmíval se mi. Popadl mě vztek.

Místo aby mi nabídnul, že půjdeme chytat ryby společně, tak se mi pošklebuje! Natáhla jsem si holínky, popadla pruty a hnala se k autu. Dřív, než mi to manžel zakáže! Byl totiž na svoje zánovní autíčko náležitě pyšný a stále ho něčím leštil. Doma by klidně seděl po kotníky v drobcích, ale na auto byl háklivý.

Dostala jsem pokutu

Hodila jsem pruty na zadní sedačku a kyblík, který jsem vzala v naději, že bude plný ryb, také. Na svačinu ani pití jsem si v tom rozčílení vůbec nevzpomněla. K řece jsem dorazila už k večeru, ale bylo mi to jedno.

Už jsem si ani nepamatovala, kdy berou ryby nejčastěji. No, možná nějaká dobrá večeře v podobě žížaly jim zachutná! Ale najít žížalu nebylo vůbec tak lehké, jak jsem si z dětství pamatovala. Už asi vymřely, či co!

Nakonec jsem na háček napíchla kus tvrdé sušenky, co jsem našla v kapse svého starého kabátu. Nahodila jsem udici a čekala. Za chvíli něco zabralo a já vytáhla malou, sotva půl kilovou rybku. Ani jsem nedokázala určit její druh!

„Paní, máte povolení k chytání?“ ozvalo se za mnou. Nějaká ženská mi mávala před očima průkazem a hned tahala blok na pokuty. Moc se mnou nediskutovala a já s ní také ne. Bylo by to stejně marné! Peníze jsem u sebe neměla a tak si papírek s vypsanou pokutou strčila do kapsy.

Rybka mě stála majlant

Zkroušeně jsem se courala k autu. V ruce ten kýbl, na jehož dně se krčila moje malá rybička. U auta ale bylo živo. Policie! „Paní, víte, že je tady zákaz stání?“ ptal se mě mladíček v uniformě a já se místo odpovědi rozbrečela.

Mlčky jsem vytáhla z kapsy tu rybářskou pokutu a on se rozesmál. „No, vy tedy máte den! Budete to mít jen za dvě stovky, že jste to vy…“ A tak jsem do kapsy dala další papírek s další pokutou. Netušila jsem, že můj den ještě neskončil.

Usedla jsem za volant, a když policisté konečně odjeli, rozjela jsem se domů. Měla jsem velký hlad i žízeň, ale nemohla jsem si nic koupit. Byla jsem bez peněz i bez nálady.

S hlavou plnou myšlenek na to, jak velký jsem chudák a jakou mám smůlu, jsem se vydala k domovu. Domů jsem přijela až v noci. Rybičku, třepotající se ve vodě na dně kbelíku, jsem pustila do našeho potoka, co máme za domem. A manžel?

Když viděl, jak jsem unavená, ani se mi netroufnul smát. Jen lístky od pokut jsem mu pro jistotu neukázala! Aby se mi zase nesmál…

Jindra K. (59), severní Morava

reklama
Související články
7.5.2024
Z rozvodu mě vyléčila až opravdová láska. Znovu jsem se vdala a můj druhý muž byl tak báječný, že jsem se po jeho boku změnila k lepšímu. Když mě Pavel opustil, nějakou dobu jsem se domnívala, že to nepřežiju. Samozřejmě že mě všichni ujišťovali, že na to se neumírá, že se dám dohromady, že to spraví jenom čas. Byly to jen takové řečičky a zároveň to byla neoddiskutovatelná pravda. Přežila jsem
7.5.2024
Můj přítel je prý zázrak, něco, co se hned tak nevidí. Kamarádky mi ho závidí, ale já ho žádné nedám. Asi to vypadá, jako že se chlubím, no vlastně máte trochu pravdu. Zažila jsme chlapy, kteří velkohubě slibovali hory doly a skutek utek. Měla jsem partnery, kterým se nedalo za mák věřit. Měli sice spoustu dobrých vlastností, ale nakonec zjistíte, že splnění slibu je jistota, která vás uklidňuj
3.5.2024
Nikdy jsem moc nevěřila na takové to věštění, magii a další věci. Ale kamarádka mne jednou vzala za kartářkou. Ke své škodě. Neměla to dělat. S Gábinou jsme se poznaly na vysoké a od té doby jsme byly kamarádky. Rozuměly jsme si ve spoustě věcech, avšak já třeba byla víc při zemi než ona, takže i proto ona věřila horoskopům, milovala tajemno. Gábina byla i větší romantička, snila o lásce z tele
3.5.2024
Vypadalo to, že zůstanu na ocet. Máma se domnívala, že kdybych se lépe oblékala a nevypadala jako strašák do zelí, třeba by si mě někdo všiml. Já ale byla srdcem i duší tramp. Pokaždé na Prvního máje si přečtu Máchovu báseň Máj. Třeba nejsem sama, možná to dělá i někdo jiný, říkávala jsem si. Byla jsem osamělá duše a trávila svátek zamilovaných či Svátek práce, chcete-li, vždy stejně. Ráno povi
2.5.2024
Děláme si starost o naši dvanáctiletou vnučku. Nechtěli jsme jí sociální sítě zakázat, radši jsem se s nimi sama naučila a vymyslela malou lest. Naše Kačenka, stejně jako její kamarádky a spolužačky a obecně vrstevnice, miluje brouzdání po internetu. Neustále si něco ťuká na počítači nebo mobilu, který dostala od rodičů. Před časem z ní vypadlo, že si založila účet na jedné sociální síti a nahr
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grilovaný camembert
tisicereceptu.cz
Grilovaný camembert
Suroviny 4 camemberty 4 lžíce olivového oleje 1 snítka čerstvého rozmarýnu 1 snítka čerstvého tymiánu špetka soli mletý černý pepř 2 stroužky česneku Můžete si vymyslet svou vlastní marinádu
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
epochaplus.cz
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
Za sklem se tísní desítky lidí, někteří nadšeně vytahují mobily a zběsile fotí. Na druhé straně si v klidu vysedává robustní pandí samec. S nezájmem chroupá bambus, když mu potrava dojde, stačí se převalit na bok a natáhnout pracku. Život pandy má do akčnosti hodně daleko. Když se řekne panda velká, většině populace okamžitě vytane na mysl
Má už Petruchové tak akorát dost?
nasehvezdy.cz
Má už Petruchové tak akorát dost?
Už dlouhé měsíce ze zákulisí televize Nova unikají pikantní informace. Říká se, že Lucii Borhyové (46) dělá čím dál větší naschvály její mladší kolegyně Veronika Petruchová (29). Nejenom že se snaží
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
enigmaplus.cz
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
Tekutá esence slunečního svitu a květinové magie, med je daleko více než jen lahodné ochucení. Po staletí je uctívaný jako pokrm bohů i lidí, tento zlatavý elixír skrývá v sobě sílu, která uzdravuje t
Aby hubnutí mělo svůj efekt
nejsemsama.cz
Aby hubnutí mělo svůj efekt
Pokoušíte se zhubnout, ale nejde to a jenom se cítíte ztrápená hlady? Příčiny mohou být hlubšího rázu. Pocit hladu ovlivňuje spousta faktorů – vyvážený jídelníček, stres, kvalita spánku, užívání léků, práce na směny či fyzický výkon. Na vině ale může být i hormonální nerovnováha. Které hormony mohou bránit hubnutí? Hormonů je spousta a řídí různé procesy v
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
iluxus.cz
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
V samém srdci Prahy se nachází restaurace Apelace 21, o níž jsme psali zde - nicméně, je známá svým unikátním přístupem k gastronomii a vínu. Tento měsíc se rozhodla rozšířit své horizonty a nabídnout
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
historyplus.cz
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
Vypadá to zle. Turci dobyli dolní město a co nevidět obsadí i to horní. Pak se vrhnou na hradby chránící samotnou bělehradskou pevnost a je jen otázka času, kdy je ztečou. Tedy pokud Hunyadi něco neudělá. Sedmihradský vévoda má v rukávu tajnou zbraň, která se mu už jednou osvědčila. Zafunguje i tentokrát?   Turci se tlačí
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
21stoleti.cz
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
Žijeme v době plastové jako generace „plastic people“, v barevném, naleštěném a nerozbitném. Z kdysi zázračného produktu se stává veřejný nepřítel číslo jedna. Máme se ho ale bát? „Plasty nejsou zlo.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
epochalnisvet.cz
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
Když mladý španělský válečný lékař během první světové války vidí utrpení raněných vojáků, hledá způsob, jak jim od bolesti rychle ulevit. Najde epidurální anestezii!   Španěl Fidel Pagés Miravé (1886–1923) vystuduje medicínu v Zaragoze na severovýchodě země. Promuje v roce 1908 a nastoupí k vojenskému zdravotnickému sboru, kde je přidělen vojenské nemocnici v madridské čtvrti
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
epochanacestach.cz
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
Je prý starší než anglické Stonehenge a egyptské pyramidy. Záhadná svatyně nedaleko od Prahy vzbuzuje otázky, na které se dosud nikomu nepodařilo najít odpověď. Možná šlo o nejstarší observatoř v Evropě, možná zde probíhaly brutální rituály. Tragické dopravní nehody na silnici z Prahy do Chomutova, která tajemným místem prochází, jsou zase přičítány zdejší temné historii. Prehistorická svatyně
Kapky deště nám přinesly štěstí
skutecnepribehy.cz
Kapky deště nám přinesly štěstí
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem,