To místo je tiché a nevraživé. Podle legend tam bývalo obětní místo starých Slovanů. Jejich bůh podsvětí tam ale nejspíš stále touží po obětech!
Nikdy bych tomu nevěřila, kdybych to nezažila. A mám na to svědka, svou dobrou známou. Tehdy jsme vyrazily na výlet do jižních Čech. Byla to naše pravidelná letní dovolená.
A při té příležitosti jsme hledaly místa opředená historií, jako jsou různé zříceniny, mystické kameny a tajemná zákoutí, ke kterým se vážou strašidelné historky.
Tak jsme se jednou dozvěděly o místě, kde stávala ve středověku hospoda. Majitelé tam vraždili pocestné, které olupovali. To místo jsme musely vidět.
Zklamání
V místech, které nám ukázali místní obyvatelé, jsme nenašly nic zajímavého. Marně jsme se snažily napojit na energii místa a duše zemřelých. Ale asi jsme to neuměly nebo tam prostě nic nebylo.
Zklamané jsme vyrazily do nedalekého lesíka, aby naše cesta nebyla zbytečná. Třeba najdeme nějaké houby, říkaly jsme si. Nebo aspoň maliny! Tak jsme dorazily na malou paseku.
Nohy na ramena!
„Tady je ticho! Takové hrobové!“ řekla kamarádka. Rozhlížely jsme se a mrazilo nás. Najednou se ozval zvuk, který připomínal jelena v říji. Bylo ale léto, a navíc se ten zvuk rychle blížil. Spolu s ním se zvedl vítr, který nás obtočil.
Vyskočily jsme a začaly utíkat. Vítr nás pronásledoval a několikrát nám podrazil nohy. Celé podrápané a bolavé jsme dorazily do vesnice. Tam jsme se v místní hospodě dozvěděly, že to místo bývalo staré slovanské obětiště. Dějí se tam divné věci.
Nikdo se nevrátí bez šrámů. Podle legendy si tam slovanský bůh podsvětí Veléš vybírá svou daň. Místní na pasece dělají pravidelně taneční rituály, aby jim nebezpečný bůh neškodil.
Radka (63), Zlínsko