Dnes už se neohlížím. Chodím klidně domů. Nemám strach. Není to však tak dávno, kdy jsem se bála.
Byla jsem tehdy rok vdovou. Neuměla jsem si představit, že bych si našla jiného muže. Jenže pak se objevil Radek. Můj nový soused. Potkali jsme se na chodbě.
Rychle ta láska zhořkla
Představil se mi, byl sympatický. Občas jsme se potkávali, prohodili jsme pár slov. Jednou zazvonil u mých dveří, jestli nemám kávu, protože jemu došla.
Byl víkend, tak jsem ho na kafe pozvala. Nakonec zůstal do noci. Dlouho jsme si povídali, bylo to milé. Pak odešel. Začala jsem cítit takové to chvění.
Nepřestával mne sledovat
S Radkem jsme spolu začali flirtovat. Jednoho večera se opět zastavil. Měl trochu naváto, jak se říká. Já však neměla pocit nebezpečí. Jenže když byl u mne v bytě, najednou mne pevně chytil, začal líbat a nechtěl přestat. Podařilo se mi ho odstrčit.
Začal se omlouvat a přísahal, že už se to nebude opakovat. Uvěřila jsem mu. Byl v tom alkohol. Nechápu, že jsem byla tak hloupá. Ani jsem nechtěla muže a nechala jsem sebou manipulovat. Situace se opakovala a bohužel to nezůstalo bez následků.
Byl velmi hrubý, bil mne a znásilnil mě. Pak se už ani neomlouval, vyhrožoval mi, ať to nikomu neříkám. Že by mi stejně nikdo nevěřil. Já uvěřila jeho povídačkám. Nikomu jsem to neřekla. Měla jsem pocit, že bych neměla zastání. Sledoval mne, cítila jsem jeho pohled na každém kroku.
Pomoc na cestě
Naštěstí jsem měla kolem sebe empatické lidi. Má kamarádka si všimla, že se něco děje. Že jsem jako tělo bez duše. Styděla jsem se jí to říct, ovšem byla neodbytná. A tak jsem se jí svěřila. Měla známého na policii, takže jsme to začaly řešit.
Nakonec se zjistilo, že Radek měl s obtěžováním žen problémy už dříve. Najednou jsem se styděla, že jsem skočila na lep takovému bídákovi. Nakonec se odstěhoval, nesměl se ke mně přiblížit.
Mohla jsem ho hnát k soudu, ale bylo to pro mne moc těžké. Dnes už ale necítím ty nepříjemné pohledy, kdy mne někdo sleduje. Je to pryč.
Zdena H. (65), Praha