Bylo teplé jaro, rozkvétaly růže. Vladimír si k nim klekl a požádal o moji ruku. Řekla jsem ano.

Vychovávat vlastního tátu je dřina. Máma radši odešla a znovu se vdala za někoho normálního. Tehdy mi bylo skoro osmnáct a zůstala jsem bydlet u táty, protože mi ho bylo líto, a kromě toho jsem ho měla hrozně ráda.

I tak byly chvíle, kdy se mi chtělo přerazit o něj lopatu. Věděla jsem, že ho nepřevychovám, že to nejde, jen jsem ho prosila, aby to, co vyvádí, vyváděl radši někde v jiném městě.

Dělal mi ostudu

Dobře že jsme bydleli ve velkém městě, jenomže i tak se o tátovi vědělo. Jeho záliba v hodně mladých dívkách blízkému okolí neunikla. Bylo mu hodně přes čtyřicet. „Tati, proboha, proč by se ti nemohly líbit ženy, kterým je třeba dvacet pět nebo třicet?

Proč se ti líbí moje spolužačky? To si nemůžeš, proboha, poručit? Nechceš se třeba léčit?“ Ujistil mě, že na tohle žádný lék neexistuje.

„Tatínek je pěkný numero, že jo?“ Sousedka mě nesčetněkrát zastavila na ulici, významně na mě koukala a mluvila o tátovi s despektem. Copak jsem za to mohla? „On se polepší,“ ujišťovala jsem. „Houby polepší!“ zasyčela. „My, co máme děti, se bojíme.

To je máme před ním zamykat, nebo co?“ rozčilovala se. „Zamykejte jenom holky,“ poradila jsem a vzala roha.

Nečekané zásnuby

To jsem ještě netušila, co na mě osud šije. Bylo mi dvaadvacet a měla jsem známost. Bydleli jsme nedaleko od sebe a přes týden žili v Brně na koleji.

Už jsem se seznámila s Vláďovými rodiči, o víkendu jsem tam za ním chodila, občas i přespala, připadalo mi, že mě přijali dobře. Měli nádhernou zahradu.

Už rozkvétaly první růže, omamně voněly, a Vladimír si k nim klekl, podal mi krabičku s prstýnkem a požádal mě o ruku. Řekla jsem ano. Když jsme to oznámili jeho rodičům, blahopřáli nám a maminka uvařila slavnostní večeři. Projevili přání poznat mého otce.

Vláďa měl sedmnáctiletou sestru Moniku, která chodila na gymnázium, kde bohužel působil jako údržbář zrovna můj tatínek. Přibližně v té době, kdy mě požádal o ruku, projevil můj otec-zvrhlík o Moniku zájem. Přinesl jí růže a také se ji pokusil doprovázet ze školy domů, což odmítla.

Otcovy námluvy

Táta je však vytrvalý. Jeho námluvy pokračovaly. Jednou v noci, když jsem shodou okolností spala u Vládi, vzbudil celý dům, protože házel Monice kamínky na okno. Vzbudil pána domu. Ten vyskočil oknem a pronásledoval ho. Došlo ke rvačce.

Vyběhli jsme s Vláďou ven a já jsem, protože mi nic jiného nezbylo, seznámila svého otce s Vladimírovým. Oba byli od krve. Nakonec se to urovnalo. Tátovi jsme zakázali přibližovat se k Monice na vzdálenost kratší než sto metrů.

Jana L. (56), Brno