Byli jsme s kolegy tak skvělá parta! Jenže stačilo, abych odmítla návrhy jednoho z nich, a rázem jsem měla ze života peklo. Raději jsem odešla.
Po maturitě jsem nastoupila do prvního zaměstnání. Byl tam mladý kolektiv, se kterým jsem se spřátelila. Stala se z nás úžasná parta, chodili jsme na zábavy, trávili spolu víkendy. Bylo nás sedm, čtyři holky a tři kluci.
Toužila jsem po tom, abychom zůstali přátelé navždycky. Ani jsem si nepřipustila myšlenku, že bych se s některým ze svých kolegů zapletla. Jenže pak mi zemřela babička. Byla jsem z toho špatná, protože jsem ji měla moc ráda.
Kolega Jarda mě tehdy pozval na skleničku po práci. Žádný vedlejší úmysl jsem za tím neviděla. Brala jsem to jako snahu kamaráda přivést mě na jiné myšlenky a zvednout mi náladu.
Jen kamarád
To se mu opravdu povedlo! Když jsme vypili každý dvě sklenky, najednou se na mě vrhnul a začal mě líbat. Když jsem ho od sebe odtrhla, řekl, že mě už dlouho miluje. Začala jsem se smát jako šílená! Ta představa, že bych s Jardou něco měla, mě pobavila.
Navíc jsem věděla, že se nedávno zasnoubil, takže mi přišlo jako nesmysl si na něj myslet jinak než na kamaráda.
Pak jsem se vzpamatovala, a chtěla mu rozumně vysvětlit, že to nejde, že jsme jen kolegové a dobří přátelé. To už ale bylo pozdě, urazil se a odešel. A tím to začalo…
Jen samé lži
Udělala jsem za tím tlustou čáru, jenže on ne. Když jsem ráno přišla do práce, nikdo se mnou nemluvil. Ani na pozdrav mi neodpověděli. Nakonec jsem se zeptala na rovinu, co se děje. Řekli mi, že netušily, že jsem taková mrcha.
Jarda jim totiž nakukal, že to já jsem to na něj zkusila, i když vím, že má před svatbou. Když mě odmítl, tak jsem mu prý vyhrožovala, že všem řeknu, že se mě pokusil znásilnit. Nemohla jsem uvěřit, že to řekl a že mu na takovou lež všichni skočili.
Nesnažila jsem se nikoho složitě přesvědčovat o své pravdě. Nechtěli nic slyšet. Když se mi krátce nato naskytla příležitost odejít na lepší místo, neváhala jsem.
Zuzana (55), Děčín