Po rozvodu nechtěla dcera Milana už nikdy vidět. Ale osud tomu chtěl jinak. Jednoho dne opět zazvonil u našich dveří.
Když je člověk mladý, bere všechno moc srdcem. Cesty osudu jsou ale složité. Naše Kačka nakonec naštěstí pochopila, že k sobě s Milanem patří. Dnes je s ním šťastná.
Zamilovaní
Brali se moc brzy. Dcera sotva dokončila střední. Doma se měla dobře a vdávat se nemusela. Byla plná romantiky a spolu s Milanem si malovali budoucnost pestrými barvami jako v pohádce. Plánovali si velkou rodinu, hodně dětí, domek na vsi s velkou zahradou.
Miminko mít nemohli
Svatbu měli krásnou a první roky plynuly v duchu lásky, štěstí a pohody. Já už byla připravená, že se stanu babičkou. Manžel se taky těšil a druhá strana jakbysmet. Jenže dítě stále nepřicházelo.
Kačku nakonec předběhla její o tři roky mladší sestra Mirka a my se upnuli na vnuky od ní. Když se Mirce narodil druhý syn a Kačce stále nic, vyrazila na různá vyšetření. A tam se dozvěděla, že je neplodná.
Dceru podpořil
Brečela mi na rameni a já nechápala, jak se to mohlo stát. Vždyť v našem rodě bylo vždycky dětí jako smetí. A u manžela taky nikdy problém s nedostatkem potomků nebyl. Dceři trvalo několik měsíců, než sebrala odvahu a řekla tu hroznou pravdu manželovi.
Když se to Milan dozvěděl, zareagoval správně. Dceru podpořil a říkal, že existuje i jiné řešení, jak mít děťátko. Adopce nebo umělé oplodnění.
Odcizili se
Tento problém a doba, kterou se všechno s vyřízením adopce táhlo, nakonec zapříčinilo partnerskou krizi. Mezi Kačkou a Milanem zavládlo napětí a jejich do té doby šťastný domov se změnil.
Došlo to tak daleko, že se Milan domů těšil stále méně, byl raději v práci – až si našel jinou partnerku. Když s ním otěhotněla, podal žádost o rozvod.
Uplynulo sedm let
Roky plynuly a dcera se s osudem rozvedené a bezdětné ženy smířila. Z drbů, které se k nám dostávaly, jsme věděli, že se Milanovi narodila dcera Kristýnka. Dcera se na to snažila nemyslet a já o tom raději nemluvila.
Uplynulo sedm let a jedno nedělní odpoledne, když jsme seděli všichni pospolu na zahradě, kdosi zazvonil u vrátek. Byl to Milan s copatou, okatou holčičkou. „Můžeme dál?“ zeptal se a já nevěděla, co dělat. Na dceři jsem viděla, že by mu nejraději vrazila pár facek.
Vždy jsem chtěla vnučku
Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, možná za to mohla ta krásná malá holčička, že jsem slyšela najednou sama sebe, jak říkám: „Tak jen pojďte!“ Byla to malá švitorka, hned si získala mě i mého manžela. Říkala mu dědo a se mnou se bavila o kytičkách.
Škoda že takovou vnučku nemám, říkala jsem si v duchu. Měla jsem jen dva vnuky raubíře.
Zase našli štěstí
Milan si cosi s Kačkou povídali. Nemohla jsem se dočkat, až se dozvím, co tak důležitého spolu probírali. Když Milan s Kristýnkou odešli, svěřila se nám dcera, že ji Milan prosil, aby ho vzala zpátky. Že si s manželkou nerozumí, vzal si ji jen kvůli dítěti.
Shodli jsme se na tom, že Kristýnka je celý tatínek a navíc úplně úžasná. Dcera si dala čas na rozmyšlenou, ale po třech dnech mi volala, že Milana vzala na milost. Udělala dobře. Prožívají zase tu krásnou lásku jako dříve, a navíc mají úžasnou dceru.
Kristýnka je totiž u nich raději než doma u své skutečné, silně neurotické matky. A my si ji s dědou taky užíváme, jako by byla naše vlastní vnučka.
Soňa H. (70), Znojmo