Domů     Sejdeme se za 20 let v květnu
Sejdeme se za 20 let v květnu

Byl máj, a tak jsem se k smrti zamilovala. Dokonce tak, že jsme s Martinem plánovali tajnou svatbu v okresním městě.

Byl máj. Vidím to jako dnes: blížila jsem se k venkovskému nádraží v letních šatech. K vlaku vedla cesta vroubená rozkvetlými třešněmi. Vlak měl jen patnáct minut zpoždění, to byla taky dobrá zpráva.

Když přisupěl, Martin mával z otevřeného okýnka a vesele volal: „Máš občanku?“ Vyhoupla jsem se do chodbičky vlaku. Šinul si to podél řeky a zahrádek do okresního města, kde jsme plánovali uspořádat si tajnou svatbu. Osmnáct nám už oběma bylo.

Nikdo nám to nemohl zakázat. Na úřadě jsme ukázali dokumenty, dohodli se na společném příjmení a rozloučili se s tím, že o čtyři týdny později, v červenci, zde uzavřeme manželství.

Patříme k sobě

Když jsme vyřídili potřebné formality a loudali se zpátky k vlaku, přemýšleli jsme o tom, kde strávíme svatební noc. Fakt je, že peněz jsme moc neměli, leda to, co jsem já vyloudila od babičky a on od mámy. Ani jsme nevěděli, kde budeme po svatbě bydlet.

Nejspíš se zase vrátíme do dětských pokojíčků, ale každopádně budeme vědět, že patříme k sobě a nic nás nerozdělí.

Zamilovaní a bezstarostní

Nic nás nerozdělí, opakovala jsem si, když jsem koukala z okna vlaku na rozkvetlé zahrady nad řekou. Neměli jsme tušení, co se chystá. Byli jsme bezstarostní, skoro ještě děti, po prázdninách nás čekal poslední ročník střední školy.

Těšili jsme se na léto, plánovali jsme, že je strávíme na břehu řeky nebo v kiosku, který byl shodou okolností taktéž na břehu řeky. Zrovna jsem si vybírala svatební šaty. V konfekci v našem městečku, takže žádný zázrak.

Bílé sice měli, ale ne podle mých představ. Rozhodla jsem se, že se je pokusím trochu vylepšit, a nesla je k pokladně, když tu na mě vybafla Martinova mladší ségra Jitka, bledá jako smrt: „Tady jsi! Všude tě hledáme. Martin s tebou musí mluvit.“

Chvíli jenom mlčel

Hrozně jsem se lekla, že se mu něco stalo. Nestalo. Seděl před barákem, v obličeji zelený jak sedma a povídá: „Musím ti něco říct.“ V tu chvíli mi blesklo hlavou, že je konec. Svatba se nekoná. Mlčela jsem, Martin taky, nemohl mluvit, jen chrčel.

Svatba se nekoná

Nakonec ze sebe vysoukal, že rodiče dnes jemu a sestře oznámili, že nazítří se odjíždí do Jugoslávie a odtud do Rakouska – bez zpáteční jízdenky. Rozhodli se emigrovat. Odvezou Martina a Jitku ze země. Na jak dlouho, nikdo nevěděl. Možná i navždy, kdoví.

Všechno bylo pryč

„To nemůžeš!“ vykřikla jsem. Slzely mu oči. Nevěděl, co má dělat. Bylo mu osmnáct a měsíc, mohl tu zůstat, kdyby chtěl. Kdyby se odvážil. „Takže s nimi pojedeš?“ vysoukala jsem ze sebe po dlouhé chvíli ticha. Bezmocně pokrčil rameny.

„Tak nepojedeš?“ zašeptala jsem s nadějí. Ale to už jsem věděla, že mě opustí, že mi zmizí ze života. Dobře že jsem ty svatební šaty ani nestihla koupit, blesklo mi hlavou.

Pomalu jsem odcházela. Ještě jsem se otočila a zavolala: „A kdy se uvidíme? Za dvacet let? V květnu za dvacet let?“ Pak už jsem přes slzy neviděla.

Jako v bublině

Opravdu se to stalo. Opustil mě, bláznivě zamilovanou, šest dní před svatbou. Lze se z něčeho takového vůbec vzpamatovat? Snad. Jen se musíte hodně zatvrdit. Těžko popisovat, jak mi bylo. Žila jsem v bublině. Nějak jsem se dohrabala k maturitě.

Málo jsem mluvila, skoro nejedla a jen zázrakem jsem se neocitla u psychiatra, kam mě chtěli dostrkat naši.

Přišla jsem o kamarádky, chovala jsem se netečně, lhostejně, nikam jsem nechodila, neexistovaly pro mě mejdany, tancovačky, lavičky v parku – a už vůbec ne kluci. Zahrabala jsem se do učebnic. Později, na vysoké, jsem s kýmsi chodila, ale stálo to za starou bačkoru.

Osamělý život

Žila jsem osamělý život. Spojit svůj život s jakýmkoli mužem jsem se ani nepokusila, představa bílých svatebních šatů mě děsila i ve snech. S jedním jsem skoro rok a půl žila, nebylo to ono.

Od Martina přišlo pár pohledů a dva dopisy, ty jsem bez čtení roztrhala a hodila do koše. Ale hodně jsem na něho myslela a představovala si, jaké by to asi bylo, kdyby…

Známý hlas

Přešlo dvacet let, byl listopad 1989 – ani mě nenapadlo, že by se Martin mohl vrátit. Dávno tam má svůj život, pevně tam zakotvil, říkala jsem si. A pak na mě jednou zjara, málem skutečně v květnu, zavolal povědomý hlas. Užasle jsem hleděla do známé tváře.

„Tak jsi to nějak říkala, ne? Za dvacet let na jaře?“ řekl jeho hlas. „No, ano,“ vydechla jsem v šoku. „V květnu za dvacet let.“

Naše pohádka

Objali jsme se a on se bez jakýchkoli úvodů zeptal: „Vezmeš si mě?“ Vytřeštila jsem oči. Připadala jsem si jako ve snu, jako v pohádce. Je to tak, zázraky se dějí. Vzali jsme se přesně tam, kde jsme to kdysi plánovali. A věřte, nebo ne, stihli jsme mít ještě i holčičku.

Alice L. (67), Náchod

Související články
25.6.2024
Zamilovala jsem se do kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. Jenomže tu byl problém − měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Celé roky jsem snila, ale zbytečně. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí mužové zpravidla neradi slyší. Záviděla jsem svým spolužačkám ze základní školy. Nebyla jsem o
16.6.2024
Po letech jsem zjistila, že jsem kvůli dcerám a vnoučatům odsunula svého manžela na druhou kolej. Je ještě čas všechno napravit? Situace nebyla vůbec radostná. S manželem máme dvě dcery, moje zlatíčka. Bohužel se obě, stejně jako já, rychle vdaly a měly děti. Vždycky jsem pro ně chtěla ten nejlepší život a kariéru. Ale dobře, vybraly si tohle. Tak jsem jim chtěla pomoci, jak jen to půjde. Rozho
11.6.2024
Na muže jsem štěstí neměla, a tak jsem se spíše ze zvědavosti přihlásila na seznamku. Lásku jsem ani nehledala, ale ona si mě stejně našla. Mnoho z nás dá na první dojem a věří v lásku na první pohled. V případě mě a Tondy byl průběh seznámení, vztahu i hledání společné cesty úplně jiný. Dá se říct, že opačný. Od rozčarování a neporozumění jsme se nakonec dostali až k lásce, která stále trvá. U
11.6.2024
Bylo mi devatenáct, pracovala jsem jako sekretářka v podnikovém časopise v našem městě a těšila jsem se z vážné známosti. S Milošem jsme spolu už bydleli. Všechno nasvědčovalo tomu, že mě brzy požádá o ruku. Skutečnost, že koupil zájezd do Jugoslávie, jsem uvítala. Bylo pravděpodobné, že Miloš mě na horké pláži při západu slunce požádá o ruku. Anebo to udělá v romantické hospůdce na břehu moře.
25.5.2024
Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný. Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi. Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nepostradatelné mýdlo: Kdy jsme se začali mydlit?
epochalnisvet.cz
Nepostradatelné mýdlo: Kdy jsme se začali mydlit?
Naši předkové nemají k dispozici moderní technologie, které by jim usnadnily život. Nezbývá jim, než se více rozhlížet kolem sebe a všímat si i maličkostí. Třeba když si opékají maso: kdyby je zajímalo jen to, jak se dobře najíst, výroba mýdla by se zřejmě vyvíjela jinak.   Mýdlo totiž pravděpodobně vznikne jako vedlejší produkt opékání
162 let Sokola: Bez nich bychom tohle (asi) nepsali
21stoleti.cz
162 let Sokola: Bez nich bychom tohle (asi) nepsali
Vedla je velká myšlenka z dob antického Řecka. Několik významných osobností se obklopilo dalšími a založili tělovýchovný spolek, který dorostl do obřích rozměrů s dalekosáhlými důsledky. [caption
Utekla jsem před sousedem
skutecnepribehy.cz
Utekla jsem před sousedem
Už když se k nám do domu přistěhoval, byl hned s každým kamarád. Moje kamarádka na něm mohla oči nechat. Mě upřímě děsil. Před deseti lety jsem si žila spokojeně a nehodlala jsem na tom nic měnit. Mé vztahy s muži nikdy za nic moc nestály a rozhodně pro mě žádný nikdy nic dobrého neudělal. Tak jsem
Dovolená s domácími mazlíčky ve Falkensteiner Hotels & Residences
iluxus.cz
Dovolená s domácími mazlíčky ve Falkensteiner Hotels & Residences
Domácí zvířata jsou našimi nejlepšími přáteli a milovanými členy rodiny. Jejich bezpodmínečná láska, neochvějná věrnost a nakažlivá radost činí každý okamžik lepším. Není divu, že je chceme zapojit do
Posledních 24 hodin Marilyn Monroe: Tráví je s telefonem v ruce
epochaplus.cz
Posledních 24 hodin Marilyn Monroe: Tráví je s telefonem v ruce
Píše se 5. srpna roku 1962. Hereččin psychiatr Ralph Greenson (1911–1979) se dívá skrz sklo ze zahrady do pokoje své klientky. Marilyn leží obličejem dolů na posteli, v ruce svírá telefonní sluchátko. Dveře do ložnice má zamčené. Ralph rozbije sklo a otevře si dveře. Losangeleská policie se ale o smrti dozví až o notnou dobu
Vykradači hrobů si odnesli kusy těl! Chystají je pro rituály voodoo?
enigmaplus.cz
Vykradači hrobů si odnesli kusy těl! Chystají je pro rituály voodoo?
Přes 100 otevřených rakví a desítky poházených znetvořených těl nebožtíků, jimž kdosi během jediné noci usekal hlavy a odstranil některé vnitřní orgány. Tento hrůzný pohled se na podzim roku 2012 nask
Kolo jako fenomén: Výstava v trutnovské galerii EPO1 propojuje cyklistiku a současné umění
epochanacestach.cz
Kolo jako fenomén: Výstava v trutnovské galerii EPO1 propojuje cyklistiku a současné umění
Ztvárnění bicyklů a jejich role v životě člověka představuje výstava Jízda v Centru současného umění EPO1 v Trutnově ve spolupráci s platformou Sport in Art. Výstava nabízí díla více než čtyř desítek umělců několika generací. Expozice láká na díla sochařů, instalace nebo výtvarné umění. Monumentálně pojatá výstava v prostorách bývalé elektrárny bude nejrozsáhlejší přehlídkou, jaká
Italský slaný koláč
tisicereceptu.cz
Italský slaný koláč
Koláč můžete podávat teplý i studený. Ingredience 600 g hladké mouky 2 dcl olivového oleje ¼ lžičky soli Na náplň 1,5 dcl oleje 1 cibule 600 g špenátu 10 vajec 130 g parmazánu 500 g
5x Čechoslováci proti Japoncům: Se Spojenci strádali v zajetí i při pochodech smrti
historyplus.cz
5x Čechoslováci proti Japoncům: Se Spojenci strádali v zajetí i při pochodech smrti
Japonsko kapitulovalo. Velitel tábora ve Fukuoce nechává shromáždit všechny zajatce. „Válka skončila, nyní jsme všichni přátelé!“ oznámí jim stručně. K žádnému masakru vězňů na poslední chvíli nedojde. „Tím to skončilo…, sebral vojáky, kteří nás hlídali, a zmizeli,“ líčí Karel Aster, který padl do japonského zajetí v roce 1942 při obraně Filipín.   Potomci emigrantů, uprchlíci z Protektorátu
Stínicí prvky zvyšují uživatelský komfort
rezidenceonline.cz
Stínicí prvky zvyšují uživatelský komfort
Jsou nejen praktickým doplňkem, který chrání před slunečním zářením, teplem a nežádoucími pohledy, ale podílejí se rovněž na estetických kvalitách interiéru: dotvářejí totiž celkový vzhled a výslednou atmosféru obytného prostoru. Vnitřní i vnější stínicí prvky zvyšují soukromí a zároveň dodávají interiéru styl a eleganci. K jejich dalším přednostem patří zvýšení akustické a tepelné izolace místností,
Snaží se jí Petruchová zničit kariéru?
nasehvezdy.cz
Snaží se jí Petruchová zničit kariéru?
Jakmile mladičká moderátorka Veronika Petruchová (29) nastoupila na Novu, údajně měla jediný cíl. Chtěla postupně vyštípat Lucii Borhyovou (46) a stát se hvězdou televizního zpravodajství. Dobře tot
Ručky jako nejjemnější hedvábí
nejsemsama.cz
Ručky jako nejjemnější hedvábí
Jak se říká, ruce o člověku prozradí všechno. Aby vám neudělaly ostudu, zkuste o ně pečovat pomocí malých bylinkových zázraků. Regenerují, zjemňují a zklidňují. Ruce pak budou jako znovuzrozené. Jojoba čínská hojí Z jojoby čínské je nejlepší za studena lisovaný olej. Je hypoalergenní a obsahuje pěsticí a hojivé látky. Postará se o různé kožní problémy včetně