Domů     Jako matka jsem zklamala!
Jako matka jsem zklamala!
5 minut čtení

Sama jsem prožila v dětství trápení s mámou. Nechtěla jsem být po ní. Jenže jsem selhala mnohem víc.

Jako bych to slyšela ještě dnes. „Nejsi moc hezká, musíš být alespoň chytrá,“ říkávala mi máma, když mě nutila šprtat všechny předměty. Nebyla jsem hloupá, ale nároky své matky jsem nesplňovala.

Ona byla sošná, krásná žena, chvilku si přivydělávala jako manekýna. Proto pro ni bylo asi zklamání, když se jí narodilo dítko s dispozicemi pro brýle a pár kily navíc. Byla jsem víc po tatínkovi. Byl starší než maminka.

Miloval mě, ale nechtěl se s ní hádat, takže vždy se ji snažil spíš jen mírnit, než aby bouchl do stolu, že se dceři neříká, jak je ošklivá.

Všechno bylo na otci

Moje matka se vždy spíš nosila. Byla takové fifipírko, jak jí stejně s láskou říkal tatínek. Na něm vše bylo. Mnohdy vařil, uklízel, maminka nás třeba brávala na výlety. Zkrátka starala se o nás tak, jak bavilo ji. Dodnes se divím, že ti dva spolu vydrželi. Bohužel vzorec jejich vztahu promítli i do nás, vlastních dětí.

Utekla jsem pryč

Jakmile to šlo, odešla jsem z domova. Navzdory tomu, že si máma myslela, že se neosamostatním. Těžko říct, jestli se jí ulevilo, že mě měla z krku, nebo jí bylo líto, že nemá koho komandovat. Sice jsem měla mladšího bratra, ale na toho takové nároky neměla. Nemusela se s ním jako žena srovnávat.

Sázka na špatného kluka

Trošku jsem hledala příležitost, jak utéct, takže jsem moc nehleděla do budoucna. Mirek byl o dva roky starší. Bydlel v bytě po rodičích, takže i pro mě se zdálo ono místo ideálním zázemím.

Bohužel, jak mému chlapci spadla do klína ta nemovitost, tak nebyl moc pracovitý. A bohužel se občas napil. Mělo mě to odradit, ale já neviděla, neslyšela. Vlastně jsem do toho trochu spadla i já, abych nějak přežila.

Vše zpečetilo mateřství

Bohužel jsme se v tom životě nějak plácali. Až tak, že jsme zadělali na miminko. Samozřejmě těhotenství přišlo nevhod nejen mně, ale i Mirkovi, který se nechtěl vzdát svobodného života. Nutil mě k potratu, tvrdil, že možná to ani není jeho.

Vymýšlel si, aby se zbavil odpovědnosti. A vyhodil mě z bytu. Kam jsem měla jít? K mámě? To bych jí jen nahrála. Takže jsem se protloukala, jak to jen šlo. S rodinou jsem si jen telefonovala a vymlouvala jsem se, že mám moc práce.

Nemohla jsem se ukázat s rostoucím břichem. Těsně před porodem se mi podařilo přesvědčit jednu známou, že u ní budu nějaký čas bydlet i s dítětem.

Nechtěla jsem se vzdát

Bohužel ona známá si našla nového partnera a najednou pro nás všechny nebylo v bytě místo. Takže jsem se s malým Davidem protloukala ulicemi. Když jsem něco vydělala, byli jsme na ubytovně.

Je jasné, že takový styl života nesvědčil malému miminku, takže jsem o dítě přišla. Rodičům jsem se ztratila ze života, ti pomoct nemohli. Tatínek mezitím zemřel a máma se možná ani moc nechtěla zajímat, co se mnou je.

O Davida se nikdo starat nechtěl, otec nejevil zájem. Vzdala jsem to. Byla jsem na dně. Uběhlo několik let. Živořila jsem bez domova a už jsem neviděla to světlo na konci tunelu. Ale přece jen jsem to nechtěla tak vzdát.

Jednou mě přijali jako uklízečku do jednoho podniku. Tam pracoval i Standa. Dělal na recepci, takže jsme byli hodně v kontaktu. Povídali jsme si a já po mnoha letech zažila to mravenčení, když se zamilujete.

Nicméně neměla jsem odvahu mu říct, co jsem v životě už zažila. Bála jsem se, že o něj přijdu.

Stačilo pár slov

Standa byl velmi vnímavý člověk a nějak pochopil, že něco skrývám. Byli jsme spolu asi půl roku, když jsem mu řekla, co se v mém životě odehrálo. Byl mi velkou oporou a přesvědčoval mne, že mám syna vyhledat. Jenže já už neměla nárok. Nebo jsem si to myslela.

Asi to byla i trochu výmluva, bála jsem se, co by mi Davídek řekl. Trvalo, než jsem si dala život do kupy. Smířila jsem se s tím, že začnu nový život se Standou.

A co matka?

Vzali jsme se a měli jsme dvě děti. Asi se ptáte, co moje matka. Alespoň to se Standovi podařilo. Kontaktovala jsem svoji rodinu. Řekla jsem mámě, že jsem žila na druhém konci republiky a měla jsem nějaké problémy.

Nějak to vzala, vůbec ji nevzrušovalo, že se jí ztratila dcera. Byla ráda za vnoučata, i když je občas taky peskovala. Že však má někde ještě třetí vnouče, to jsem jí už neřekla. Jen bráchovi, s nímž jsem navázala dobré vztahy. Sám prý nevěděl, co si myslet. Máma říkala, že jsem rodinu zavrhla.

Nakonec jsme se našli

Já vím, hledáte happy end i s Davidem. Neměla jsem odvahu se pídit po tom, kde je. Až se nakonec ozval sám. Bylo mu tehdy 25 let. Žil spokojeně u adoptivních rodičů, nic mu nechybělo.

Přesto chtěl logicky vědět, odkud pochází a proč ho biologičtí rodiče opustili. Vše jsem mu prozradila. Nebyl nadšený, ale nic mi nevyčítal. Jen se ptal. Rodina však nejsme. Píšeme si k svátkům, narozeninám a Vánocům, někdy se staví.

Ale třeba jednou za pět let. Vazby bohužel nemáme, ale já vím, že to je moje chyba. Někdy si říkám, jestli to tenkrát nešlo jinak. Že jsem se měla víc snažit. Asi jsem neměla tolik pít. Jako jeho otec.

Zdena L. (76), Písek

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
3 minuty čtení
Mám tři děti, všechny jsem vychovala co možná nejlépe. Vždycky jsem si říkala, že budu hodná babička, co nosí buchty a hlídá vnoučata. Vastně jsem se docela na období v důchodu těšila. Jen jsem absolutně nečekala, že se ze mě stane služka, která si nedovolí ani zakašlat, aby ji její snacha nepeskovala. Na to jsem tedy rozhodně připravená nebyla! Drsná snacha Můj syn Martin si vzal Simonu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více