Domů     Babičky nás daly dohromady
Babičky nás daly dohromady
4 minuty čtení

Moje milovaná babička věděla, že budu mít děti. Bohužel je ale nikdy nepoznala.

Byla jsem bezproblémové dítě. Jenže pak se naši rozvedli, já byla v pubertě, takže jsem to nezvládala moc lehce a snad ze vzdoru jsem dělala vylomeniny. Chytla jsem se špatné party, potulovali jsme se, chodili za školu, a tak podobně jsme trápili rodiče.

Když mi bylo 16 let, tak jsem navíc utekla z domova. S klukem, o kterém jsem si myslela, že spolu budeme napořád. Jenže náš vztah měl trvání půl roku, pak ho zdrželi za krádeže, nakonec skončil ve vězení. Tehdy jsem si řekla, že je možná na čase se zase srovnat.

Nikam jsem nespěchala

Zatímco před tím se zdálo, že kvůli svému bujarému životu předčasně otěhotním a budu mít, sice nenormální, ale nějakou rodinu, tak po mém návratu do normálního života jsem byla oproti vrstevníkům spíš zbrzděná.

Mé kamarádky se postupně vdávaly a rodily jako o závod. Jak se tehdy na tu dobu slušelo. Já? Nic. Jak se ale přehoupla třicítka, pochopila jsem, že jestli chci mít skutečně rodinu, měla bych se pomalu usadit.

Holčičko, ty ses nás natrápila

Začala jsem počítat. Když budu mít partnera, měla bych s ním být alespoň rok, abych ho poznala. Další necelý rok trvá těhotenství. Už se mi to krátilo a já začala panikařit. Měla jsem obavy, jestli všechno stihnu.

„Holčičko, ty jsi se nás natrápila,“ řekla mi babička jednou, když poznala, že mě to tíží. Vzápětí dodala, že se nemusím bát. Ona měla vždycky zvláštní schopnosti. Například uhodla, jakou maturitní otázku si vybere mamka při závěrečných zkouškách na střední.

Mně tehdy řekla, že si na dítě počkám, ale dočkám se. „Já už to ale neuvidím.“ To byla ta nejmrazivější věta, co jsem kdy slyšela. Na jednu stranu jsem to chtěla hodit za hlavu, ale tušila jsem, že babička se v těchto věcech nepletla.

Prostě to nešlo lámat přes koleno

Dál bych si užívala svobody, ale zároveň jsem si uvědomovala, že bych pak litovala, kdybych neměla děti. A tak jsem se rozhodla, že novému vztahu trochu pomůžu. Potkala jsem Filipa.

Na první pohled sympaťák, všichni si ho oblíbili, jen babička si mě jednou vzala stranou a říkala, ať si dám na svého chlapce pozor. Byla jsem obezřetná, ovšem stejně jsem asi zaslepena láskou neviděla jeho nevěry i to, že mi bere peníze.

Dlouho jsem si to nechtěla připustit. Pak ale babička onemocněla. A najednou se něco zlomilo a já ho vyhodila. Nechtěla jsem, aby babička odešla s pocitem, že jsem skončila špatně.

Odešla a on přišel

Přišel další muž. Také žádná výhra. Pak další nápadník. A zase jiná neslavná známost. „Nikam nespěchej,“ nabádala mne babička. Pak odešla. Tiše a klidně. Když jsem se vzpamatovala z té ztráty, tak jsem jednou na Dušičky u jejího hrobu spontánně řekla:

„Tak kdy, babi? Kde je?“ Myslela jsem samozřejmě toho pravého. Tehdy bylo sychravo, tak jsem šla do kavárny na kafe. Nikde nebylo místo. Jen v koutku byly dva malé stolky. U jednoho seděl Patrik.

Přivolala mi ho?

Sedla jsem si ke stolku vedle. Vytáhla jsem peněženku, abych si urovnala drobné. Ten nesmělý muž vedle mne oslovil. „Promiňte, mohu se zeptat, odkud máte tu peněženku?

Přesně takovou měla má babička, ztratila ji a já bych jí rád koupil stejnou.“ Peněženky a babičky. Já tu svoji měla právě od té své. Patrikovi jsem nemohla pomoct, nevěděla jsem, kde peněženku babička koupila. Díky našim babičkám jsme se ale dali do řeči.

A od té doby jsme spolu. Narodili se nám Honzík a Klárka a já si stejně myslím, že babička to z nebe vidí, protože mi to zařídila.

Dana T. (56), Pardubice

Související články
2 minuty čtení
Když začne podzim, posedne mě věčný pocit hladu. Snědla bych, na co přijdu. Dříve jsem se nijak neomezovala, a skončilo to málem tragédií. V pubertě jsem to zvládala skvěle, hodně jsem sportovala a ty své váhové výkyvy snadno vyrovnávala. Nedělala jsem si s tím starosti, na podzim jsem prostě měla věčně hlad. Neustálá chuť k jídlu se mě držela až do Silvestra. Jenže tehdy jsem ještě ta nabraná
2 minuty čtení
Všechno se na mě sesypalo. Bylo mi hrozně, dokonce jsem začala zapomínat. Nakonec se ale ukázalo, že mi navzdory věku není vlastně vůbec nic... Jako ryba bez vody jsem se cítila dva roky. Dostala jsem se do těžké krize. Možná tomu pomohla ta covidová pandemie, která v té době byla v plném proudu. Přišla jsem o kamaráda, který zemřel. Jedna moje spolužačka to nesla také těžce. I já jsem se na
3 minuty čtení
Mé oči už toho viděly dost, ale její obraz se mi vryl do paměti. Na tuhle dračici nikdy nedokážu zapomenout a bohužel jistě nejsem sama. Vypadala jako z plakátu. Vlasy lesklé jako hedvábí, postava, co zastavovala dech, a úsměv, který sliboval všechno, jen ne dobro. Žila v našem městě, v domě s vysokým plotem a růžemi, co voněly až na ulici. Její život byl jako šachovnice. Každý tah měla prom
3 minuty čtení
Všichni jsme byli na vesnickém bále a náramně se bavili. Najednou se ale v sále objevil nečekaný host. Naše koza Róza nás hledala, abychom zachránili babičku. Na ten bál se každý náramně těší. Nejenže hraje skvělá kapela, ale také tombola je štědrá. Každý z vesnice do ní něco dá, věci, které jedni nepotřebují a druhým udělají radost. Tak tomu bylo i před dvaceti lety. Tehdy jsme se rozhodli s m
2 minuty čtení
Nikdy bych nevěřila, že se toho dožiju. Když mě děti přestěhovaly do domova pro seniory, potkala jsem tam nejlepšího tanečníka svého života. Život někdy tropí věci, které by člověk nevymyslel. Muže svého srdce jsem si nevzala. Zamilovala jsem se do něj v tanečních, a pak se mi kamsi ztratil. Věděla jsem pouze, že se jmenoval Karel a nic víc. Ani kde bydlí, ani na jakou školu chodí. Všechno p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
MIND dieta: recept pro zdravý mozek
nejsemsama.cz
MIND dieta: recept pro zdravý mozek
Jste to, co jíte, tady platí i pro duševní zdraví. Věděla jste, že prevencí Alzheimerovy nemoci je i jídlo? Alzheimerova choroba straší celý svět. Dobrou zprávou ale je, že MIND dieta může riziko jejího vzniku snížit. Jídlo jako lék pro mozek Lékařské studie ukazují, že to, co máte na talíři, může zpomalit stárnutí mozku a snížit riziko demence až
Bezpečná schránka na severu: Česko poslalo do Globálního úložiště semen novou zásilku
21stoleti.cz
Bezpečná schránka na severu: Česko poslalo do Globálního úložiště semen novou zásilku
Špicberky jsou souostroví v Severním ledovém oceánu spadající pod Norsko. Snad každý je má spojené se zimou, sněhem a ledem. Mnohem méně lidí už ví, že tu funguje Globální úložiště semen, důležitých p
Barevný podzim v srdci Šumavy
epochanacestach.cz
Barevný podzim v srdci Šumavy
Příroda je tu tak divoce veselá, až se vám chce radostí vykřiknout. V tomto období navíc září pestrou škálou barev. Šumavské Povydří si v tento čas nelze nezamilovat. Hluboké údolí řeky Vydry charakterizují husté šumavské hvozdy a neustále zvonivě zurčící voda, která vede vašekroky lépe než nějaká GPS. Naučná stezka Povydří je jedna z nejkrásnějších,
Utajený rozchod Holubové s manželem?
nasehvezdy.cz
Utajený rozchod Holubové s manželem?
Hvězda seriálu Jedna rodina Eva Holubová (66) našla před lety ve výtvarníkovi Miroslavu Zdeňkovi (67) toho pravého. Mají spolu dvě děti, nikdy se nemluvilo o žádné krizi, možná až podezřelá idylka. J
Callanish: Je to místo s mystickou aurou, nebo jen starověký kalendář?
enigmaplus.cz
Callanish: Je to místo s mystickou aurou, nebo jen starověký kalendář?
Představte si kamenný kruh starší než Stonehenge. Uprostřed divoké skotské krajiny se tyčí menhiry, které po tisíce let mlčí a střeží svá tajemství. Co nám chtějí říct? A jaké znalosti měli naši předk
Perníková chaloupka a realita: Překvapivé paralely mezi pohádkou a skutečným světem
epochaplus.cz
Perníková chaloupka a realita: Překvapivé paralely mezi pohádkou a skutečným světem
Příběh o Jeníčkovi a Mařence zná každé dítě. Děsivá pohádka o kruté čarodějnici, která láká děti do domku z perníku, aby je pak upekla v peci. Děti ji však přelstí, a babizna nakonec umírá ve vlastním ohni. Takto příběh zaznamenali bratři Grimmové v roce 1812, ale mnozí historici a badatelé se domnívají, že tato verze
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Livigno poprvé v historii hostí závod Světového poháru mužů v Super-G
iluxus.cz
Livigno poprvé v historii hostí závod Světového poháru mužů v Super-G
Livigno se chystá na historický okamžik. Pouhý měsíc před začátkem zimních olympijských her 2026 přivítá tato ikonická alpská destinace poprvé v historii závod Světového poháru v alpském lyžování – Su
Víc než jen pokrevní pouto!
skutecnepribehy.cz
Víc než jen pokrevní pouto!
Žijeme s bratrem v malém domku na kraji vesnice, kde čas jakoby se zastavil. Dům je starý, patřil totiž už našim prarodičům. Dřevěné trámy, zahrádka s ovocnými stromy, kuchyň s kamny, na kterých pořád vařím. S Karlem, který je o tři roky mladší než já, jsme se sem nastěhovali po smrti rodičů. Já byla po těžkém rozvodu, kdy mě manžel v šedesáti opustil pro mladší,
Záhada vrchu Mouřenec: Straší tam přízraky mrtvých vojáků?
epochalnisvet.cz
Záhada vrchu Mouřenec: Straší tam přízraky mrtvých vojáků?
Na vrchu se drží oblaka mlhy. Vzduch je zde těžký a atmosféra tíživá. Přichází soumrak s ním i otázky, které dosud nebyly zodpovězeny. Opravdu se na Mouřenci po setmění objevují duchové padlých vojáků? Nebo jde o pouhé halucinace?   Vrch Mouřenec leží v údolí řeky Otavy na Šumavě. Působí jako místo, kde se zastavil čas.
Lahodná bramboračka
tisicereceptu.cz
Lahodná bramboračka
S nástupem chladných dní přijde vhod výživná polévka. Díky zdravému tuku ghí naše tělo lépe vstřebá potřebné vitamíny. Potřebujete 3 větší brambory 1/2 celeru 2 mrkve 1 petržel 2 stroužky če
Katedrála pro koně: V Zákupech se chlubí barokním skvostem
historyplus.cz
Katedrála pro koně: V Zákupech se chlubí barokním skvostem
Barokní přestavbu zámku v severočeských Zákupech dokončila na přelomu 17. a 18. století Anna Marie Františka Toskánská. Po energické milovnici lovu a jezdectví v areálu zůstala i unikátní konírna. Je velmi bohatá a svoje peníze utrácí zodpovědně a s rozvahou. Velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská (1672–1741) je investuje především do rozvoje zámku v Zákupech. Díky