Svého manžela jsem si prosadila i proti vůli rodičů. Byl o dvacet let starší a nikomu kromě mě se nelíbil. Já ale byla zamilovaná k zbláznění.
Ondřej už byl přede mnou jednou ženatý. Z prvního manželství měl dvě děti a musím říci, že trvalo opravdu dlouho, než mě trochu přijali. Bydleli jsme totiž v jednom činžovním domě, který Ondřejova rodina získala zpět v restituci.
Vydělávala jsem jen já
Ondřej pracoval v obchodě se semeny. Vlastně příliš pozdě jsem zjistila, že jsem o jeho práci nic nevěděla. Nicméně, pořídili jsme si spolu chlapečka.
Já v té době pracovala jako redaktorka a mohla jsem tak pracovat i na mateřské, protože jsem byla na volné noze.
Je fakt, že v penězích jsme se nikdy netopili, ale moje peníze chodily na společný účet, vždy jsem měla na zaplacení nákupu a o nic víc jsem se nestarala. Myslela jsem si, jak krásně si spolu žijeme.
V létě jsme si rádi vyšli sednout na zahrádky v okolí a dali si spolu víno, v zimě jsme si otevřeli láhev doma. Oba jsme byli milovníci a znalci vína. Žádné hádky a dusno.
Mrtvice mi ho vzala
Žili jsme sice docela v provizoriu, ale Ondřej mi to vždy vysvětlil: „Miláčku, vždyť vidíš, že jsem stále v práci. A o víkendech si potřebuji odpočinout!“ A já se pomalu styděla, že bych ho chtěla ještě i doma zaměstnat. Ondřeje náhle postihla mrtvice.
Skončil jako ležák a já mu zajistila péči v ústavu. Neměla jsem dost sil ani možností, abych se o něj starala sama, tak jsem za ním denně jezdila. Občas alespoň trochu reagoval, někdy vůbec. Když zemřel, bylo to v podstatě vysvobození pro všechny!
Mě ovšem vůbec nenapadlo, co bude následovat! Dokud byl Ondřej ještě zdravý, říkával, že o nás bude vždy postaráno, až tady nebude. Opak byl pravdou. A evidentně nevaroval nikoho.
Vše jen maskoval!
Já i jeho děti jsme po něm zdědily obrovské dluhy! Celý dům byl zadlužen a Ondřej nic neplatil! Neskutečné částky byly i na penále z prodlení z plateb, které byly za havarijní opravy domu.
To zřejmě vždy zařídil jen to nejnutnější, aby se na jeho celoživotní podvody nepřišlo. V té době jsem se sblížila víc s jeho dětmi. Ty si totiž celou dobu myslely, že o peníze připravuji já jejich tátu. Přitom to bylo naopak.
Vlastně jsme celou dobu žili jen z mých výplat. Nakonec se nám dům podařilo prodat a dluhy vyrovnat, nic nám ale nezbylo. Já se synem jsme tím pádem zůstali na dlažbě. Bylo to nejhorší období mého života.
Zjistila jsem mimo jiné i to, že můj manžel nikdy nepracoval! Co dělal, když odcházel do práce na celé dny? Žil život, který jsme já a nikdo z jeho rodiny neznali.
Zůstaly mi jen otázky
Pravdu se už nikdy nedozvím. Nic o svém tátovi totiž nevěděly ani jeho děti. Byly stejně překvapené jako já! I když se mi to nelíbilo, musela jsem s prosíkem za rodiči. Nemusím nikomu vykládat, že jsem si vyslechla řeči typu: „My tě varovali!
Nám se hned nelíbil!“ Naštěstí ale můj otec byl velmi bohatý a velkorysý muž. Po revoluci si z malé IT firmy vybudoval docela velkou a dobře prosperující firmu.
Pomohl mi tedy do začátku, abych si mohla koupit malý domeček s tím, že jsem trvala na tom, že mu ho budu splácet. Naštěstí jsem práce měla nad hlavu.
Baví mě pomáhat
Nechtěla jsem mít pocit, že jsem v životě totálně pohořela a že jsem se jako dospělá běžela schovat rodičům pod sukně. Chtěla jsem se postavit na nohy sama. Trochu jsem pochybovala, ale nedala si to najevo. A nakonec dokázala jsem to.
V našem domově jsme se synem moc šťastní i díky všem těm lidem kolem. Naše sousedka má depozit pro kočky a psy a syn jí už roky chodí pomáhat. V poslední době pomáhám i já. Píšu příběhy pod fotky na internetu, ke kočkám a psům, které jsou k adopci.
Aby o nich budoucí majitelé věděli víc než jen to, že mají čtyři nohy. A tahle dobročinná činnost mě naplňuje. Nikoho dalšího už do svého života nechci. Zkušenost, kterou jsem si prošla, mě zbavila víry v muže.
Miroslava S. (59), Ústí nad Orlicí