Když mi matka řekla, že za ní naše Lucka ve snu chodí, říkala jsem si, že se už zbláznila. Pak mi to ale po letech dcera potvrdila.
V rodině jsem nikdy nezažila moc dobré vztahy. Zejména s matkou jsem si rozuměla docela špatně. Štvalo mě, jak mi do všeho mluví a jak je přehnaně emotivní, někdy téměř až hysterická.
Kdykoliv jsme se jen trochu pohádaly, řešila to dlouhé hodiny, než jsem jí odkývala vše, co chtěla. A to jenom proto, abych měla konečně klid. Často jsem tak potlačovala sebe sama, jen abych nemusela čelit nekonečným rozhovorům s ní.
Nic jsem neudělala dobře
Matka byla mistryní výčitek. No prostě Rak! A to opravdu skalní. Vytvářela dramatické prostředí a herecké výstupy hodné prestižní filmové ceny.
Když jsem otěhotněla, lomila rukama do nebes, že jsem jí neřekla, že si jdu dělat těhotenský test. Měla pocit, že s ní svůj život dostatečně nesdílím. A tím to začalo…
Chtěla být se mnou každou vteřinu
Když jsem porodila dcerku a poslala jí fotky malé Lucinky, vyčetla mi, že jsem jí neřekla, že rodím. Byl to takový fofr – najednou mi praskla voda a já neměla čas na nějaké telefonování – a na hysterickou matku už vůbec ne! Celé těhotenství byla přímo šílená.
Dávala mi jednu radu za druhou, mého těhotenství se chytla tak, že se mnou chtěla prožívat každý detail. Byla jsem z toho nervózní. Vyvrcholilo to tím, že mi dva týdny před porodem volala v pět ráno, že její budoucí vnučka ji přišla navštívit ve snu.
Do podrobností mi popisovala, jak bude vnučka vypadat a co všechno jí řekla. „Ona cítí, že já jsem její nejmilejší babička a že jí u mě bude nejlíp,“ vyprávěla mi máma nadšeně, a věřím tomu, že každému, koho potkala. Zuřila jsem z toho.
Další den mi volala o hodinu déle s tou samou informací. Popsala mi, jaká moje dcera bude a jakou bude mít povahu. A že ji viděla i matky kočka a hrála si s ní. To už jsem byla úplně běsná.
„Chodí za mnou, protože ve mně cítí dobrou energii,“ nezapomínala mi matka dodat jízlivě. Raději jsem pak vždycky hovor na toto téma ukončila.
Vnučka jí byla nadevše
Když se naše dcerka Lucinka narodila, máma z ní byla úplně vedle. Viděla se v ní. Obíhala všechny vědmy v okolí, aby jí to potvrdily. Trávila s ní každou volnou chvíli, povolovala jí vše, co jsem jí já zakázala. „Od toho jsou babičky,“ říkala a v rozmazlování své vnučky se úplně vyžívala.
Jsou spolu propojené?
Čas rychle plynul a jak Lucinka rostla, bylo vidět, že je přesně taková, jak ji kdysi máma popisovala. Bylo to neuvěřitelné. Nestačila jsem se divit. Až jednou, to už naše Lucka chodila do první třídy, mi zničehonic při večerním usínání řekla:
„Víš, když jsem v bříšku nemohla spát, chodila jsem za babičkou.“ Myslela jsem, že špatně slyším. Dcerka mi to ale s vážnou tváří zopakovala. Že by máma nelhala? Kdoví, možná chodila i za mnou, ale já to nevnímala.
Alena P. (55), Mariánské Lázně