Domů     Našla jsem deník babičky
Našla jsem deník babičky
4 minuty čtení

Bylo to pro mě velké překvapení, procházet se zápisky mé babičky. Pamatovala jsem si ji trochu jinou.

Lidé už dneska deníky nepíší, maximálně si schovávají esemeskové zprávy, myslela jsem si dost dlouho než jsem natrefila ve staré knihovně na několik útlých knížeček se zdobným rukopisem.

Byl to objev

Knihovna stála léta v pokoji, který jsme vlastně nikdy moc nepoužívali. Jenže, když se mi narodil Románek, potřebovali jsme dětský pokoj. A tak jsem se pustila do probírání starých knížek, které už snad nikdo nebude číst. V zadní řadě byly ty útlé knížečky. Začetla jsem do jedné z nich.

„Ještě mu dám šanci, ale sbalí si svých pět švestek, jestli to ještě jednou udělá!!!“ Ty tři vykřičníky musely znamenat naléhavost výhrůžky. Deníky přece píšou hlavně zamilovaní, tak proč ta drsnost? divila jsem se.

Byla to rázná žena

Pročítala jsem řádky, které psala moje babička a najednou mi začalo docházet, že se v naší rodině vlastně nikdy nemluvilo o dědečkovi. Ten zápis s vykřičníky musel být o něm. Copak se s ním asi stalo? Musel si sbalit svých pět švestek?

Na babičku si ještě dobře pamatuji, byla to rázná žena. Co tedy děda musel vyvést ještě jednou, aby ho nemilosrdně vyhodila z domu i ze svého života. Vždyť byl přece otcem mojí mámy.

Začala jsem se vyptávat

Zašla jsem za mámou. „Proč se nikdy nezmíníš o svém tátovi?“ zeptala jsem se rovnou. Jsem taková. Máma se na mě dlouze dívala, jak by přemýšlela co mi má říct a nebo co mi říct nemá. Pak vzdychla. „Proč to chceš vědět?“ zeptala se.

Stál jsem před ní a neuhýbala očima. Pochopila, že mě k otázce muselo něco přivést. Tak jsem jí ukázala deník se zápisem.

Chtěla jsem znát pravdu

„Když si přečteš další pokračování, nebudeš se muset takhle ptát,“ spustila na mě a bylo vidět, že ji tohle téma dost vadí. Chtěla jsem znát pravdu, vždyť už jsem dospělá a unesu cokoli. Mrzelo mě, že můj děda byl nějakým rodinným tajemstvím.

Zabil snad někoho? Ale to by mu babička nevyhrožoval, že když něco udělá ještě jednou… Začetla jsem se do dalšího deníku a začala odkrývat babiččin život. Moc stesků v něm nebylo, ale děda se v nich objevoval jako On, Ten nebo Ten prevít.

„Tak ať si jde, když je takový!!!“ Takže babička dědu nevyhnala, odešel od ní a dětí. Odešel od mojí mámy. Asi proto o svém otci nechtěla nikdy mluvit. Babička popisovala, jak se protloukala životem se třemi dětmi na krku.

Na dědu nezapomněla, ale nenechala na něm nit suchou. Proto si psala deníky, musela se vypovídat a nejspíše neměla komu.

Bylo to těžké

Zašla jsem zase za mámou, chtěla jsem se jí omluvit, moje otázky ji přece musely ranit. „Jestli chceš zase mluvit o mém otci, tak si to odpusť!“ přivítala mě. Ale pak vzdychla. „Víš, můj táta byl dost na ženské,“ řekla mi u kávy, kterou jsme si daly v kuchyni.

„Trápil mojí mámu léta a ona mu odpouštěla, protože se vždycky vrátil. Až jednou, před Štědrým večerem, se nevrátil. Nedal ani vědět. Začal žít s jinou ženskou, nedal se rozvést a ani mámě nic neplatil. Bylo to pro ni těžké, ale taková byla doba.

Proto ho proklela a nám řekla, že už pro ni neexistuje. Ztratili jsme tátu, který mi moc chyběl,“ rozplakala se. „Jsem ráda, že máma psala deníky, já bych ti to nikdy sama od sebe neřekla.“

Jana D. (43), České Budějovice

Související články
5 minut čtení
Vždy jsem si myslela, že rodinu drží pohromadě hlavně láska. Dnes už vím, že je to také pravda, bez které život nemá žádný smysl. Bohužel i v rodinách se stává, že před sebou lidé něco tají, třeba i dlouhé roky. Ne vždycky ze zlého úmyslu. Někdy prostě jenom proto, že se bojí, co by pravda způsobila. Byl to náš všeuměl Když jsem byla mladá, žila jsem s manželem Karlem a našimi dvěma dětmi
3 minuty čtení
Celý život jsem byla přesvědčená, že mé jediné dítě podědí jednou všechno, co mám. Pak se ale stalo něco, co můj názor změnilo. Už mi táhlo na pětasedmdesát, když jsem si začala říkat, že to se mnou jde rychle z kopce. Udržovala jsem se do té doby v dobré kondici, protože jsem žila celý život na vesnici v domku se zahrádkou a snažila se být stále fyzicky aktivní. Měla jsem velkou zahradu, malý
4 minuty čtení
Vnuci mi říkají, že bych měla napsat, co se stalo za války. Ne proto, že to bylo tak jedinečné nebo zajímavé, ale proto, aby se na to nezapomnělo. Před válkou jsme bydleli v malém domku. Tatínek František pracoval jako strojník v továrně, maminka Marie šila a starala se o nás tři děti, mě, staršího bratra Honzu a mladší sestřičku Věrušku. Měli jsme zahrádku, slepice a psa. Vzpomínám si na neděl
3 minuty čtení
Když se mě někdo zeptá, jaký mám vztah se svou jedinou dcerou, diplomaticky odpovídám, že hezký. Ale to není až tak pravda. Mnozí si představují, že dcera je pro mámu ta nejbližší přítelkyně, se kterou pije kávu a probírá život. Jenže v případě mém a mé dcery je to trochu nebo spíš hodně jiné. Obě dvě jsme stejné Simoně je pětatřicet. Je to úspěšná, moderní žena, manažerka, která má všech
3 minuty čtení
Mámě a tátovi to společně klapalo. Byli jsme krásná rodina. Ani ve snu by mě nenapadlo, že táta není můj vlastní. Až jednou mi přišel záhadný dopis. Obdivovala jsem své rodiče, jak jim to spolu krásně fungovalo. V mých očích to byl dokonalý pár. Nikdy mě nenapadlo, že je něco špatně. Byla jsem celá po mamince, povahou i podobou. Už jsem byla zvyklá na řeči okolí k mému otci, které zněly asi
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tajemství frenologie: Co všechno se dá vyčíst z naší lebky?
epochalnisvet.cz
Tajemství frenologie: Co všechno se dá vyčíst z naší lebky?
George Combe soustředěně prohmatává hlavu devítiletého hocha. Jednou se na ní usadí královská koruna. Píše se rok 1850 a jeden z nejslavnějších frenologů má konečně jasno: „Přední část mozku zodpovídající za intelekt není příliš rozvinuta.“ Královna Viktorie se tváří, jakoby se právě zakousla do kyselé okurky.   Přes 20 let se činí jako mluvčí frenologického hnutí.
Sešívačka aneb luxusní hračka, jejíž existence začala jedinou sponkou
epochaplus.cz
Sešívačka aneb luxusní hračka, jejíž existence začala jedinou sponkou
Dnes zmáčkneme sešívačku a papíry poslušně drží pohromadě. Vypadá to jako banalita, bez které si kancelářský život sotva umíme představit. Jenže první předchůdci dnešní sešívačky mají k obyčejné plastové pomůcce z psacího stolu pořádně daleko. Nejstarší sešívačky jsou těžké, drahé, poněkud majestátní, a některé dokážou zatlouct do papíru jen jednu jedinou sponku. Pak je třeba
7 největších důlních neštěstí: Zkázu způsobily výbuchy, požáry i šlendrián
historyplus.cz
7 největších důlních neštěstí: Zkázu způsobily výbuchy, požáry i šlendrián
Svědomitý horník si přesně podle předpisů před vyfáráním vyměňuje knot v kahanu za nový. Ledabyle odhozený starý knot ale ještě trochu doutná, když zmizí ve škvíře v podlaze… Katastrofy v dolech provázejí dějiny hornictví od samého počátku, ještě v 18. století se ale nikdo neobtěžoval tyto tragické události podrobně zaznamenávat. Teprve v pozdější době tak přicházejí zvěsti o neštěstích, za
Kynuté švestkové knedlíky s mákem
nejsemsama.cz
Kynuté švestkové knedlíky s mákem
Nadýchané kynuté knedlíky plněné zralými švestkami patří k největším podzimním klasikám. Ingredience pro 4 osoby: 500 g polohrubé mouky 250 ml mléka 25 g čerstvého droždí 1 vejce 50 g másla špetka soli 600 g menších švestek 80 g cukru 1 lžička skořice 100 g másla na přelití 80 g mletého máku Postup: Droždí rozmíchejte ve vlažném mléce s trochou cukru a nechte vzejít kvásek.
Pecháčková doma dělá holku pro všechno
nasehvezdy.cz
Pecháčková doma dělá holku pro všechno
Zcela pohádkové soužití to není? Kdekdo by si asi myslel, že po boku slavného hokejisty Romana Červenky (40) se bude mít herečka ze seriálu ZOO Nové začátky Michaela Pecháčková (22) jako princezna.
STRÁŽNICKÝ PODZIM NA DĚDINĚ
epochanacestach.cz
STRÁŽNICKÝ PODZIM NA DĚDINĚ
Tuto neděli se uskuteční „Podzim na dědině“. Od 9 do 17 hodin ve Skanzenu Strážnice. V programu se návštěvníci seznámí s tradičními způsoby hospodaření a životem na moravské vesnici přelomu 19. a 20. století. Nebudou chybět tradiční podzimní práce, orba koňským potahem, malý řemeslný jarmark, vinný šenk s burčákem i odrůdovými víny, ukázky přípravy tradičních
Textury a dekory pro stěny
rezidenceonline.cz
Textury a dekory pro stěny
Tapeta jako výrazové gesto definuje atmosféru místnosti. Vzor, textura, barevnost, to vše vytváří vizuální rytmus, který ovlivňuje vnímání prostoru. Nálada interiéru tak může být ve výsledku klidná i bouřlivá, ale vždy by měla být promyšlená. Dobře zvolená tapeta dokáže proměnit prostor bez nutnosti stavebních zásahů. Je to nástroj, který pracuje s emocí, rytmem i světlem,
Toyota je podruhé partnerem Zrádců na TV Prima. Model Land Cruiser je opět součástí děje
iluxus.cz
Toyota je podruhé partnerem Zrádců na TV Prima. Model Land Cruiser je opět součástí děje
Toyota Česká republika pokračuje ve spolupráci s televizním pořadem Zrádci. Po loňském partnerství u druhé řady se stává partnerem také třetí série, která odstartuje už tuto neděli 20. září na TV Prim
Vaječné muffiny se sýrem
tisicereceptu.cz
Vaječné muffiny se sýrem
Hledáte inspiraci pro netradiční snídani? Připravte své rodině vejce, samozřejmě s pořádnou dávkou slaniny. Suroviny 10 plátků anglické slaniny 1 červená paprika 2 hrsti jarní cibulky 10 vaje
Na Lemberku se ozývá dětský pláč. Pak přijede policie a je to ještě podivnější
enigmaplus.cz
Na Lemberku se ozývá dětský pláč. Pak přijede policie a je to ještě podivnější
Na první pohled působí Lemberk jako romantický zámek spojený především se svatou Zdislavou. Jenže jakmile se zavřou dveře za návštěvníky, začíná se vynořovat jiný příběh. Chodbami se mají ozývat k
Chtěla jen moje peníze
skutecnepribehy.cz
Chtěla jen moje peníze
Tahle zkušenost mě hluboce zasáhla a bolela mě víc než ztráta peněz. Uvědomila jsem si, jak strašlivou vlastností je marnivost. Měla jsem letitou nejlepší přítelkyni. Helena byla vždycky pohledná ženská. V mládí za ní muži pálili a ona si na svém vzhledu nesmírně zakládala. Jenže zatímco já jsem s přibývajícími lety přijala své vrásky, šediny a kila navíc s klidem
Umělé světlo mate floridské mořské želvy
21stoleti.cz
Umělé světlo mate floridské mořské želvy
Pro každou čerstvě vylíhnutou mořskou želvu začíná životní cesta zpravidla za tmy. Dospělá samice opouští oceán, pomalu se přesouvá po pláži, vyhledá vhodné místo nad hranicí přílivu, vyhloubí hnízdo