Domů     Panikařil víc nežli ženská!
Panikařil víc nežli ženská!

Tento příběh se stal, když jsem začala se svým nynějším manželem chodit. Teprve jsme se poznávali a oba jsme chtěli vypadat před tím druhým lepší.

Byla krásná podzimní neděle, jako stvořená pro procházku v přírodě. Navrhla jsem proto Tomášovi, že bychom mohli jet ke mně na chalupu. „To by bylo naprosto skvělé!“ radoval se do telefonu.

„Jen na sebe něco hodím a přijedu pro tebe autem!“ Doufala jsem, že mu to zabere alespoň hodinku, protože jsem se před chvílí probudila a moje vstávání bylo trochu náročnější, ostatně jako u každé ženy.

Příjemné lenošení

Tomáš přijel až po hodině a čtvrt, což mi umožnilo, abych stihla všechny své ranní úkony. „A co na té tvé chatě budeme dělat?“ zeptal se mě Tomáš, když jsem si vedle něj sedla do auta. „Posadíme se na terásku a budeme se opalovat,“ byl můj plán jasný.

„Potřebuješ tam s něčím pomoct?“ nabídl se mi Tomáš. „Možná jen posekat trávu.“

Procházka kolem rybníka

Když jsme přijeli na chatu, Tomáš sám posekal trávu a já zatím připravila něco malého k jídlu. Chvíli jsme seděli na terase, vyhřívali se na sluníčku a dýchali čerstvý vzduch. K večeru jsme se šli projít k nedalekému rybníčku.

„Jsou tam velké ořešáky, mohli bychom se podívat, jestli jsou na nich ještě nějaké ořechy,“ navrhla jsem a vzala do ruky igelitku.

Sbírání ořechů

Došli jsme k prvnímu stromu. Nízké větve byly celé obrané, ale nahoře v koruně bylo stále ještě dost nesklácených ořechů. „Zkusím tam hodit větev!“ řekl Tomáš a sebral ze země klacek a mrštil jím do koruny. Pár ořechů sice spadlo, ale bylo jich opravdu málo. „Co kdybys s tím stromem zatřásl?“ navrhla jsem.

„To by možná bylo lepší!“ Tomáš odhodil klacek a opřel se do stromu.

Nebyl to právě mladý strom, obvod kmene mohl mít tak kolem dvou metrů, ale Tomáš se svou výškou sto devadesáti centimetrů a víc než devadesáti kily s ním zatřásl tak silně, až se na nás oba snesla sprška tvrdých, často ještě nevyloupnutých ořechů.

Panický strach

Sklepali jsme ještě další dva ořešáky a naplnili celou tašku. „To už by možná stačilo,“ řekla jsem Tomášovi. „Já si taky myslím,“ souhlasil se mnou a vydali jsme se společně k chatě. „Klíště!“ zvolal Tomáš, když ukládal tašku s ořechy do předsíně. „Ukaž?“ podívala jsem se na jeho ruku.

A opravdu, lezlo mu po ní klíště. „A tady další!“ zděsil se Tomáš. „To nic, ještě se nezakouslo,“ řekla jsem a shodila ho na zem a rozšlápla. „Jak to nic? Co když jich je na mně víc! Co když se přisály po cestě?

Co když dostanu boreliózu?“ Tomáš se přede mnou začal svlékat tak rychle, že jsem ani nestačila nic říct, natož odejít.

Tragédie, nebo komedie?

Odhazoval ze sebe jeden kus oblečení za druhým a já jen stála a dívala se na jeho atletické tělo. „Nemám skvrny na kůži?“ natočil se ke mně zády. „Ne,“ kroutila jsem hlavou. „A neleze po mně ještě nějaké další klíště?“ strachoval se Tomáš.

Nějak jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo se o něj bát. Vůbec mě nenapadlo, že bych měla šílet stejně jako on. „Mohl bych se tady vykoupat?“ obrátil se na mě úplně nahý.

Vyšel jenom v osušce

Nevěděla jsem, kam s očima. „Jistě, ale nezapnula jsem bojler, když jsme tu jen na otočku,“ pokrčila jsem rameny. „To nevadí!“ hlesl Tomáš a zmizel v koupelně. Pak už jsem jen slyšela, jak pouští studenou vodu.

„Tady máš ručník,“ nabídla jsem mu čistou osušku, kterou jsem našla ve skříni, než se vykoupal.

Pootevřel dveře a vzal si ji ode mě. Chvíli mu trvalo, než se otřel, a pak vyšel ven jen s tou osuškou uvázanou kolem beder. Ještě jsme se na chvíli posadili na terasu a pozorovali, jak se sluníčko pomalu chystá zapadnout.

Odjezd v nedohlednu

Když slunce konečně zašlo za hory, nastal čas k odjezdu. Tomáš se k němu ovšem moc neměl. Stále seděl v tom mokrém ručníku, a kdybych na něj nehodila deku, asi by už dávno zmrzl. „Pojedeme domů?“ zeptala jsem se nesměle.

„To bychom měli,“ řekl Tomáš, ale dál seděl na terase. „A oblékneš se?“ „Jo, jenom nevím do čeho,“ prozradil mi důvod, proč jsme tu stále dleli. „Vždyť máš oblečení,“ ukázala jsem na šňůru, kde bylo pověšené.

„Do toho já se neobléknu,“ zakroutil odmítavě hlavou. „Proč?“ nechápala jsem.

„Protože by tam mohlo být ještě nějaké klíště!“ Zamyslel se a pak se zeptal: „Nemáš tu nějaké pánské kalhoty?“ Pokrčila jsem rameny. „Nejspíš ne, ale můžeme se podívat do skříně, třeba v ní něco najdeme.“

Zpátky do civilizace

Stáli jsme před mou velkou skříní, ve které bylo jen moje ryze dámské oblečení. „Zkus třeba tyhle legíny,“ vytáhla jsem černé bavlněné kalhoty. „Ukaž?“ podíval se na ně. „To by šlo,“ přikývl. Byly mu sice trochu krátké, ale Tomáš byl spokojený.

„Můžeme jet!“ rozhodl. A tak jsem zamkla chalupu, zatímco Tomáš naložil do kufru tašku s nasbíranými ořechy, igelitku se svým oblečením, ve kterém se možná uvelebilo pár klíšťat, a vyrazili jsme k městu.

Od lesa se drží dál

Tak dopadlo naše první rande v přírodě před víc než dvaceti lety, na které ani jeden z nás nikdy nezapomene a vždy ho rádi dáváme k dobru při vyprávění historek o našem seznámení. Od té doby si s Tomášem společné chvíle užíváme raději v civilizaci města.

A když jednou za čas jdeme do přírody, nezapomene nás Tomáš oba natřít repelentem, pohlídat, abychom spolkli vitamin B, a pořádně se nacpali topinkami s česnekem.

Irena S. (48), Tachov

reklama
Související články
1.5.2024
Tolik jsme se těšili, jak si budeme užívat volna. Ale když ta chvíle přišla, můj muž mi začal chřadnout před očima. Musela jsem něco udělat! Do důchodu jsme se s manželem těšili, ty poslední roky v práci nás už oba zmáhaly. Snili jsme o tom, jak budeme cestovat a užívat si života, věnovat se vnoučatům, a že si snad dokonce uděláme univerzitu třetího věku. Jenže když ta chvíle konečně přišla,
29.4.2024
Když jsme se se sestrou přestěhovaly zpátky do domku po našich rodičích, okukoval nás zpoza plotu pěkný chlap. Nenapadlo nás, že se z něho stane jednou taková noční můra. Byl samá ochota, že prý když něco budeme potřebovat, je nám k službám. Máme svá tajemství Pořád vyzvídal, jak je to možné, že takové pěkné ženské jsou v domě samy. Nějak se nám nechtělo vytahovat naše životy před neznámý
29.4.2024
Dlouhé hodiny jsem maminku hledala, strachy celá bez sebe. Nakonec jsem ji našla v masně s pohledným řezníkem. Po rozvodu jsem zůstala sama a nevěděla, co dál se svým životem. Vzala jsem si k sobě maminku, která trpí stařeckou demencí. Nějaký čas nám to báječně fungovalo, než nemoc udeřila v plné síle. Maminka začala utíkat z bytu a bloudit městem. Při jedné takové výpravě zabrousila na místo,
28.4.2024
Byli jsme přehnaně důvěřiví a uvěřili jí. Ženě, která o sobě tvrdila, že je dcerou manželova bratra. Potom přišel šok. Vykradla nás a zmizela! My jsme s manželem žili dost samotářsky. Nějací přátelé by se našli, ale moc jsme je nenavštěvovali. Stačily dvě hodinky a my už se těšili domů na svůj klid. S dětmi to bylo podobné. Občas zavolaly a občas nás na chvíli navštívily. Jen vnoučat, dokud byl
15.4.2024
Manžel mi vyčítá, že umím jen pomlouvat a roznášet klepy. Ničím tím prý celou rodinu. Já si ale myslím, že nedělám nic zlého. Jsem jen zvědavá. Ráda si povídám s lidmi, myslím, že to je částečně i moje náplň práce, jsem totiž u nás na vsi listonoška. A ta musí přece vědět o všem! Také moc ráda poznávám nové lidi, jsem šťastná, že máme domek hned na návsi, tam jsem u zdroje všeho. Jakmile něk
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Tulou: Stavěli Číňané pevnosti pro 800 lidí?
historyplus.cz
Tulou: Stavěli Číňané pevnosti pro 800 lidí?
Život jim ztrpčují nájezdníci, loupežné bandy i rozmary počasí. Proto si lidé z etnické skupiny Hakka začínají ve středověku stavět podivuhodné domy, které je před všemi nástrahami mají ochránit. Byť tyto „pevnosti“ vypadají na první pohled jednoduše, jsou promyšlené do posledního detailu a z hlediska obranyschopnosti se vyrovnají evropským hradům…   První tulou, jak se těmto zvláštním
Plastická chirurgie: Jak změnila život válečným veteránům?
21stoleti.cz
Plastická chirurgie: Jak změnila život válečným veteránům?
Těžké dělostřelectvo a kulomety způsobují zranění dosud nevídaná. Šrapnely odtrhávají kusy tváře. Jedovaté plyny poškozují tkáně. I „obyčejný“ požár nadělá pořádnou paseku… Zdá se, že osudem znetvořen
Česnekové brambory
tisicereceptu.cz
Česnekové brambory
Brambory vařené a pečené ve vývaru s česnekem mají znamenitou chuť. Můžete si je dát samotné nebo jako přílohu. Potřebujete 1,5 kg brambor 1 lžíci olivového oleje 50 g másla 2–3 stroužky česn
Chystá se Burešová utéct ke konkurenci?
nasehvezdy.cz
Chystá se Burešová utéct ke konkurenci?
Nedávno herečka ze ZOO Eva Burešová (30) překvapivě ohlásila, že v seriálu končí. Jako důvod uvedla, že se chce více soustředit na hudební kariéru a rodinu. Možná je ale důvod úplně jinde. Do redakc
Unikátní expozice: Zbiroh, sídlo templářů
epochanacestach.cz
Unikátní expozice: Zbiroh, sídlo templářů
Před deseti lety zámek Zbiroh způsobil senzaci svou expozicí nazvanou Tvář Leonarda da Vinci – Příběh rytířského řádu templářů. Výstava trvala půl roku a většina jejích exponátů na místě zůstala, takže dnes může nová expozice znovu připomenout historii templářského řádu spojenou se zámkem. Výstavě dominuje takzvaná Lukánská deska – autoportrét Leonarda da Vinci, dílo, které
Perleťová óda na polibek Měsíce v podání Frederique Constant
iluxus.cz
Perleťová óda na polibek Měsíce v podání Frederique Constant
Hodinky Classics Elegance Luna jsou nejnovějším modelem z značky Frederique Constant. Vůbec poprvé v historii manufaktury navrhla měsíční fázi těchto hodinek dcera jejího vedoucího výzkumu a vývoje. D
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Záhada smrti mladého krále: Opravdu padl v bitvě?
enigmaplus.cz
Záhada smrti mladého krále: Opravdu padl v bitvě?
V roce 1578 se střetla portugalská a arabská vojska v bitvě u marockého Ksár-el-Kebíru. V boji bylo portugalské vojsko takřka celé zničeno. Mezi padlými měl být „údajně“ i portugalský král Sebastián I
Bedřich Hrozný: Pokořitel chetitského písma se postaví také nacistům!
epochaplus.cz
Bedřich Hrozný: Pokořitel chetitského písma se postaví také nacistům!
Na chodbách panuje nezvyklý ruch, do pracovny rektora doléhají ostré německé povely. Rychle vstane a pohotově dokráčí před budovu, kde zmerčí, jak nacisté nakládají nebohé studenty na korbu auta. Vzduch okamžitě zaplní dunivý profesorský hlas. Cesta k úspěchu je trnitá a pořádně klikatá. Své o tom ví také Bedřich Hrozný (1879-1952). Vědec, jenž rozluští chetitské písmo,
Unikátní ultra-temná galaxie
epochalnisvet.cz
Unikátní ultra-temná galaxie
V mnohém připomíná Mléčnou dráhu s dostatkem materiálu pro vznik miliard hvězd. Jak se ale zdá, J0613+52 žádné hvězdy nemá. Je osamoceným chuchvalcem prachu a plynu unášeným vesmírem od počátku věků. Tak alespoň galaxie pojmenovaná J0613+52 na první pohled vypadá.   Tým vedený astrofyzičkou Karen O´Neilovou bizarní objekt vzdálený 270 milionů světelných let za pomocí
Mé ztracené dítě se objevilo a změnilo mi život
skutecnepribehy.cz
Mé ztracené dítě se objevilo a změnilo mi život
Tehdy jsem byla sama ještě dítě! Pozdě jsem litovala, že jsem své miminko dala k adopci, ale neměla jsem na výběr. Po letech si mě však našlo! Je to tak dávno, a přesto se na to nedá zapomenout! Stále to strašně bolí. Bylo mi šestnáct, když jsem se zamilovala do vojáka, který sloužil v našem městě. Myslela jsem
Losos plněný špenátem a sýrem
nejsemsama.cz
Losos plněný špenátem a sýrem
Losos je oblíbená a velmi zdravá ryba. S náplní z čerst­vého špenátu a výrazného ovčího sýra je to doslova lahůdka, použít ale samozřejmě můžete i jiný sýr. Potřebujete: ✿ 4 filety z lososa ✿ 200 g baby špenátu ✿ 100 g ovčího sýra ✿ 1 stroužek česneku ✿ pepř, sůl, koření na ryby ✿ olivový olej