Domů     Duše zemřelých nás sledovaly
Duše zemřelých nás sledovaly
5 minut čtení

Dcera si moc přála navštívit židovský hřbitov nedaleko našeho domu. Jeden podvečer jsem jí přání splnila a málem nás to stálo život.

Společně s mou dcerou Adélkou jsme se vydaly na židovský hřbitov. Dcerka se ráda bojí, a tak jsem si řekla, že otestuji její statečnost. Nakonec jsme se bály obě, protože jsme spatřily něco, co jsme do té chvíle znaly jenom z hororů.

Měla pro strach uděláno

Když jsme se před několika lety s dcerou Adélkou vydaly na židovský hřbitov, chtěla jsem ji trochu postrašit. Od dětství měla ráda strašidelné pohádky a vyprávění o duchách. Během cesty jsem si z ní dělala trochu srandu a vtipkovala jsem, ať je opatrná.

„Co kdyby mrtvoly náhodou ožily?“ zkoušela jsem její statečnost. Netušila jsem, že můj vtip se stane částečnou realitou. Nakonec jsme toho večera byly vyděšené obě dvě.

Toužila jít na hřbitov

Pokaždé, když jsme autem odjížděly od našeho domu, se mě dcera ptala, co je to místo nahoře v kopci. „Myslíš ten židovský hřbitov?“ ukazovala jsem prstem z okénka. „Ano!“ přikyvovala Adélka.

„Moc bych se tam chtěla jít podívat,“ pokračovala nadšeně. Dlouho jsme jí to s manželem jen slibovali, ale protože dcerka o to opakovaně prosila, tak nakonec jednoho odpoledne nastal ten pravý čas, abychom se tam spolu vydaly.

Její odvaha se mi líbila

Jak už jsem zmiňovala, dcerka se ráda bojí. Nikdy neměla problém jít večer do lesa jen s baterkou a hledat tajemno. Když jela na letní tábor, nejvíc se pokaždé těšila na noční stezky odvahy.

Její houževnatost a odvaha se mi na ní velmi líbily, takže jsem uvítala nápad jít na hřbitov.

Šly jsme jen samy dvě

Byl podzim, sobota odpoledne, svítilo mrazivé sluníčko a dcerka, které bylo tehdy osm let, se nudila. „Mami, co kdybychom šly spolu konečně na ten hřbitov?“ navrhla. Neváhala jsem ani minutu.

Manžel zůstal doma s nemocnou mladší dcerou Natálkou a my s Adélkou jsme se vydaly na hřbitov. Musely jsme vyjít menší kopec a poté přeběhnout silnici.

Vše působilo poněkud strašidelně

Sotva jsme se ocitly na druhé straně, tak se nad námi zničehonic zjevil veliký černý mrak. Bylo to zvláštní, protože jinak bylo nebe světlé. Přišla jsem si v tu chvíli skoro jako v nějakém hororu.

S dcerkou jsme prošly dalším lesíkem, který kolem nás prapodivně šustil. Větvě stromů se za námi zavíraly a já cítila mrazení v zádech.

„To je docela strašidelný, viď?“ špitla dcerka. „To tedy ano. Teď by ještě mohly ožít mrtvoly a je to námět pro film,“ chtěla jsem ji trochu postrašit. Pak jsme došly k menší černé železné bráně. Otevřít šla jen ztuha. Musela jsem vynaložit hodně síly, abych s ní pohnula.

Procházely jsme se mezi náhrobky

Zazněl hlasitý skřípavý zvuk, který nás obě donutil povyskočit. „Teď musíme být potichu. Toto místo je posvátné a zaslouží si naši pokoru,“ zašeptala jsem. Adélka pokývala hlavou na souhlas.

Z jejího pohledu jsem pochopila, že se začíná opravdu trochu bát. Procházely jsme mezi rozpadlými náhrobky a vnímaly ponurost onoho místa. Došly jsme až na konec hřbitova a chvíli se v tichosti rozhlížely kolem dokola. Pak zaznělo něco, co připomínalo zvuk odsouvajícího se kamene.

Obklopily nás neživé bytosti

Já i dcerka jsme ztuhly a velmi opatrně jsme se otočily. Za námi byl shluk postav, které se ploužily ze strany na stranu. „Mami, co to je?“ hlesla tiše Adélka. „Nevím, ale nelíbí se mi to. Dej mi ruku,“ řekla jsem a pevně jsem ji chytla.

Chtěly jsme podivné postavy obejít a dostat se k bráně. Kráčely jsme potichu, aby si nás nevšimly. Myslím, že by se nám to i podařilo, kdyby Adélka nezakopla a neupadla. V ten okamžik se shluk lidí otočil naším směrem. Všechny ty bytosti se na nás dívaly mrtvýma očima.

Utíkaly jsme rychle pryč

Na nic jsem nečekala a rychle zvedla dcerku ze země. „Musíme rychle pryč!“ zakřičela jsem. Jelikož měla Adélka poraněný kotník, vzala jsem ji do náruče a chvátala, co mi nohy stačily.

Doběhly jsme k bráně hřbitova, která se zasekla. Cloumala jsem s ní, jak to jen šlo, ale za živého boha nešla otevřít. Dcerku jsem přes ni nakonec musela přehodit. Sama jsem pak bránu přeskočila, ani nevím jak.

Už tam nikdy nevkročíme

Postavy se k nám rozeběhly, což bylo znamením, že i my máme utíkat dál. Aniž bych se jedenkrát otočila, hnala jsem s Adélkou v náruči k našemu domu. Zastavila jsem se až před brankou do zahrady. Obě jsme těžce vydechovaly a po zádech nám přebíhal nepříjemný mráz.

„To bylo poprvé a naposledy, co jsme tam šly. Jasný?!“ rozhodla jsem. Dcerka ani nedutala, jen vyděšeně přikývla. Od té doby uběhlo už mnoho let, dcera vyrostla a žije se svým přítelem jen o několik ulic dál.

Když se však dívám z okna našeho domu na onen hřbitov, mám pocit, jako bych tam ty postavy stále viděla…

Zuzana D. (59), Hradec Králové

Související články
3 minuty čtení
Byla jsem ráda, když se dcerka začala usmívat na všechno kolem. Pak jsem si ale všimla, že se obzvlášť chechtá na skříň v rohu ložnice. Natálka se na skříň usmívala už jako miminko. Měla jsem z toho vždycky strach, ale snažila jsem se toho moc nevšímat. Když coby batole promluvila, přejel mi mráz po zádech. Prý na ni mává nějaká paní. Na první měsíce s malou dcerkou vzpomínám s láskou, ale nebu
5 minut čtení
Na zázraky jsem nikdy moc nevěřila. Ovšem to, co se stalo na Vánoce před třemi roky, mě přinutilo změnit názor. Svátky klidu a míru přinášejí některým lidem také zvláštní příhody. Pochopila jsem před několika lety, že během Vánoc se otvírají brány mezi jinými světy – mezi nebem a zemí. Kouzelný čas Na Štědrý den se naší rodině přihodily tajemné věci, které nelze rozumově vysvětlit. Všechn
3 minuty čtení
Tchyni jsem měla velice ráda. Brala jsem ji jako druhou maminku. Když tragicky zahynula, dostala jsem několik znamení. Když mi bylo třicet dva let, začala jsem chodit s Vaškem. Byl jedináček, navíc mu zemřel otec. Ani si ho nepamatuje. O to silnější pouto měl se svou maminkou. Ta mě hned při seznámení objala a políbila do vlasů. Vždy mě oslovovala zdrobnělinou a cítila jsem z ní lásku. Za ro
3 minuty čtení
Zlatý kroužek s kamínky bděl nad mým tělem i duší. Když jeden kámen zničehonic potemněl, můj život se otočil vzhůru nohama. Mé jistoty se začaly hroutit... Bylo mi tehdy dvacet let, když mi dala babička zlatý prstýnek se slovy, že je to rodinný šperk, který je moc vzácný. Hlídá prý zdraví toho, kdo jej nosí. Jeho modrý kamínek sleduje tělo, ten zelený mysl. Oba musejí zářit stejně jasně, jakmil
2 minuty čtení
Když jsem přijela poprvé do Španělska, cítila jsem se jako doma. Procházela jsem se uličkami, zdály se mi tak známé. Snad z minulého života? Horké sluneční paprsky, jasně modrá obloha, slaná voda a pláže mě vždycky přitahovaly. Procestovala jsem toho opravdu hodně, myslela jsem si, že mě už na cestách v mých padesáti letech nemůže nic překvapit. Přesto jsem před lety zažila něco, co mi stále ne
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Návštěva Francie se pro jugoslávského krále změnila v krvavá jatka
historyplus.cz
Návštěva Francie se pro jugoslávského krále změnila v krvavá jatka
„Jestli z toho chaosu vyjdeme zdrávi, bude to zázrak,“ otočí se král ke svému ministrovi ve chvíli, kdy se torpédoborec Dubrovník přibližuje k přístavu v Marseille na jihu Francie. Tuší zradu. Odjakživa se bál čísla 9. A dnes kalendář ukazuje právě 9. října 1934…   Když Alexandr I. Karađorđević (1888–1934) usedá 17. října 1921 na
Jak se u nás objevil první vánoční stromek: Překvapení na libeňském zámečku
epochaplus.cz
Jak se u nás objevil první vánoční stromek: Překvapení na libeňském zámečku
Vánoční stromek dnes považujeme za neoddělitelný symbol svátků, ale v českých zemích se objevuje poměrně pozdě. Ještě na přelomu 18. a 19. století dominují domácnostem betlémy, chvojí a jednoduchá výzdoba. Zvyk zdobit stromek se šíří z německy mluvících oblastí Evropy. Zelený stromeček ale dlouho zůstává cizí měšťanskému i venkovskému prostředí. Přesto se právě v Praze
Spojenectví ze severních vod: Při lovu lososů dva druhy vytvářejí alianci
21stoleti.cz
Spojenectví ze severních vod: Při lovu lososů dva druhy vytvářejí alianci
V chladných vodách u pobřeží Britské Kolumbie vědci poprvé zdokumentovali chování, které jinde pozorováno nebylo. Kosatky dravé a plískavice plochočelé z čeledi delfínovítých se zde při lovu lososů ča
Borůvkovo-levandulový sirup
tisicereceptu.cz
Borůvkovo-levandulový sirup
Lahodná limonáda z tohoto sirupu je báječně osvěžující a plná vitaminů. Do sklenic přidejte kostky ledu a můžete dozdobit lístky čerstvé máty, která přidá svěží vůni navíc. Potřebujete 450 g bor
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Vánoce, které vás překvapí
epochanacestach.cz
Vánoce, které vás překvapí
Kde jsou nejlepší Vánoce? Než odpovíte logicky, že doma, zkuste si přečíst, jak to na Ježíška vypadá po světě. Zázrak Vánoc stojí za to zažít kdekoli. Ať se tam zpívá Tichá noc, nebo Narodil se Kristus Pán… Kanada Ještě před Štědrým dnem pořádají Kanaďané pečicí večírky, kdy příchozí pečou vánoční koláčky „cookies“ dle vlastního receptu. Chodí tu Santa
S glo vstříc novým technologiím
iluxus.cz
S glo vstříc novým technologiím
Kouř, štiplavý zápach, popel a společenské stigma – to je realita spojená s užíváním klasických cigaret, tak jak ji známe po staletí. Není proto divu, že i v této oblasti hledá moderní věda vhodnější
Šílený kvůli známosti své bývalky s Cruisem
nasehvezdy.cz
Šílený kvůli známosti své bývalky s Cruisem
Herec z filmu Zmizelá Ben Affleck (53) má srdce rozbité na kousíčky! Alespoň takové zprávy se nesou světem. Drásá ho prý vědomí, že se musí dívat na milostné avantýry své bývalé přítelkyně, herečky
Na malé vesničce jsem našla štěstí
skutecnepribehy.cz
Na malé vesničce jsem našla štěstí
Po smrti maminky jsem chtěla její dům vyklidit a prodat. Ale objevil se tam Petr a mně se najednou už nechtělo pryč. Když mi zemřela maminka, vrátila jsem se do domu, kde jsem vyrůstala. Počítala jsem s tím, že jen trochu uklidím a možná dům časem nabídnu k prodeji. Jenže po pár dnech jsem zjistila, že se tam cítím dobře.
Havlíček pokládal Brixen za hnízdo hlupáků
epochalnisvet.cz
Havlíček pokládal Brixen za hnízdo hlupáků
Je to nepříjemné probuzení. Havlíček otevře oči, ale u jeho postele nestojí ani manželka Julie, ani bratr František, nýbrž pražský vrchní komisař Franz Dedera, okresní hejtman Ferdinand Voith a četník s ručnicí. Karel Havlíček Borovský (1821–1856) je rozespalý, dlouho do noci psal, teprve před chvílí si šel lehnout. Přesto vstane, oblékne si župan a se
Gymnastika pro prsty
nejsemsama.cz
Gymnastika pro prsty
Artróza malých kloubů v rukou je častým problémem, který dokáže pěkně potrápit. V chladném období se obvykle bolesti zhoršují. Klouby na rukou bývají jedny z nejopotřebovanějších. Bolest v prstech či zápěstí je hodně nepříjemná věc, někdy ani člověk neudrží v rukou hrnek, komplikuje to psaní a spoustu dalších běžných činností. Někdy pomohou prášky proti bolesti, ale jen na ty bychom spoléhat
Proutkaření: Dokáže ho použít každý?
enigmaplus.cz
Proutkaření: Dokáže ho použít každý?
Popularita proutkaření neustále stoupá, nyní se s virgulí hledají například nemoci v lidském těle. Údajně se může proutkařem stát každý z nás. Otestujte se, zda máte talent! [gallery size="full" id