Abych mohla svému zvířecímu velkému kamarádovi dopřát vše potřebné, vzdala jsem se masa.
Teď plánuji otužování, abych v zimě neprotopila celý důchod! Svého nejlepšího a nejvěrnějšího kamaráda hovawarta Pepu jsem si pořídila před šesti lety.
Díky němu jsem nezlenivěla, protože vyžadoval denně dlouhé procházky, nejlépe v přírodě, a ještě lépe v lese. Každý park mu byl totiž malý!
Ne proto, že byl můj Pepa hodně velký a statný. On byl odjakživa i neuvěřitelně čilý a inteligentní. Rozuměl každému slovu a citlivě reagoval na moji náladu. Byl a je to prostě můj miláček a život bez něho si vůbec nedokážu představit.
Kamaráda se nevzdám
Jenže, maso, které jsem mu denně vařila, stojí víc než dvojnásobek. A zelenina, kterou mu k masu servíruji, rovněž. „Budeš se muset Pepy vzdát, prostě ty náklady už z důchodu nepokryješ,“ konstatovala smutně kamarádka, když odložila kalkulačku.
Spočítala, kolik mě stojí pejsek a jak vysoký mi chodí důchod. Kategoricky jsem zavrtěla hlavou: „Nikdy!“ Popadla jsem tu kalkulačku a za chvíli měla jasno. Vzdám se masa, másla a jablek. Nejdražších potravin!
Stanu se otužilcem
O měsíc později jsem správnost výpočtů měla potvrzenou. Bude to o fous, ale vyjdu! O radost mě připravila opět moje kamarádka. „A s účtem za elektřinu jsi počítala?“ zeptala se a dala se opět do počítání.
Tentokrát jsem ani nečekala na výsledek. Byla jsem připravená! Přihlásím se k otužilcům. Beztak je to teď velká móda. Už nebudu potřebovat mít v bytě takové teplo. Budou mi stačit plavky, župan a studená voda v řece! A navíc utužím své zdraví.
Zdenka S. (68), Český Krumlov