Domů     Chodím chovat miminka
Chodím chovat miminka

Po smrti manžela se mi zhroutil celý svět. Vždyť jsme spolu prožili dlouhých šestačtyřicet let. Až po dvou letech jsem se rozhodla dát životu nový smysl. Začala jsem coby dobrovolnice chovat miminka!

Kdo nezažije ten hrozný pocit, když člověk ztratí celoživotního druha, přítele a nejbližšího člověka, neuvěří, že pocit prázdnoty může být až tak bolestivý. Manžel mi chyběl snad každou vteřinu.

Viděla jsem ho před sebou, povídala si s ním, a ráno jsem doufala, že všechno byl jen sen a on žije. Jenže nežil. Skoro dva roky moc smutnila. Potom jsem si řekla, že musím žít dál. Manžel by si to také určitě přál. Jenže jak?

Se zdravím jsem na tom nebyla nejlépe a nějaké extra koníčky jsem neměla. Tak jsem pořád jen seděla u televize a sledovala nekonečné seriály.

Povídala jsem si s Linkou pro seniory

Lezly mi na nervy, ale byly tím jediným, co mi pomohlo zapomenout na moje trápení. Jednou, při přestávce na reklamy, dávali takový šot o lince pro seniory.

„Zavolejte, pokud je vám smutno nebo vás něco trápí!“ říkala taková sympatická slečna z obrazovky a dívala se přímo na mě. Jako zhypnotizovaná jsem šla k telefonu a zavolala. Ozvala se mi nějaká starší paní, tedy alespoň podle hlasu.

Byla milá a já jsem se jí svěřila snad úplně se vším. Byla to pro mě velká úleva, povídat si s někým anonymně a moci mu všechno vypovědět. Dohodly jsme se, že další den zavolám zase a něco společně vymyslíme.

V určenou hodinu jsem zavolala a paní měla pro mě moc hezkou radu. Navrhla, abych šla někam dělat dobrovolnici. Třeba do psího útulku nebo nějakého domova pro seniory. Prostě, abych něco užitečného dělala pro ostatní a tím získala dobrý pocit pro sebe. Mělo to smysl a já hned začala pátrat ve svém okolí, kde by chtěli pomoct.

Skončila jsem v nemocnici

Nejblíž jsem měla útulek pro pejsky a kočičky. Byl hned za městem a pracovaly zde dvě slečny. Přivítaly mě s nadšením a hned mi nabídly, co bych pro ně mohla udělat.

Venčit pejsky, uklízet jejich kotce, shánět sponzory, nebo se přijít se zvířátky jen tak pomazlit. Byla jsem nadšená, ale jen do té doby, než jsem zakusila přízeň jednoho z pejsků na vlastní kůži.

„Paní Zdeňko, k Zorrovi nechoďte, je nebezpečný!“ volala na mě jedna ze slečen, ale já nedbala. Koukal tak smutně! Otevřela jsem jeho drátěné obydlí a vešla k němu. Rozeběhnul se ke mně a skočil. Probudila jsem se v nemocnici s těžkým otřesem mozku.

Ten chudák se chtěl jen mazlit, ale samým nadšením porazil. V nemocnici si mě nechali týden. Musím přiznat, že to byl pro mě jeden z nejhezčích týdnů za uplynulých několik let. Syn mě jezdil navštěvovat obden, tolik jsem si ho už dávno neužila. Jídlo bylo skvělé a sestřičky moc milé.

Nová sestřička mi vnukla nápad

V den mého propuštění přišla na směnu sestřička po dovolené a hned se se se mnou dala do řeči. „Vy jste prý ta paní, co chodila do útulku!“ smála se a pokračovala: „Jo, to kdybyste chodila k našim miminkům, nic by se vám nestalo.

Takové mimčo vás ani neporazí, ani nepokouše. A ještě krásně voní!“ Vůbec jsem nechápala, o čem mluví. „Jak to myslíte? To mám jít na porodnici a pomáhat ženským s jejich novorozeňaty? To se nesmí, ne?“ vyptávala jsem se. Sestřička mi všechno vysvětlila:

„Ne na porodnici, ale na oddělení, kde mají nedonošené děti. Jejich mámy mají doma další děti a tak s těmi maličkými nemohou být celé dny. A je dokázané, že když se dítě chová, lépe prospívá, než když je celé dny samo v inkubátoru nebo postýlce.

Zdála se to být moc hezká myšlenka, ale cítila jsem se trochu zaskočená. Takové malinkaté a drobné miminko vzít do náruče? A co když se mu něco stane? Co když přestane dýchat, nebo tak něco? A to k němu pouští jen tak někoho z ulice? Bez prověření? Myšlenky se mi honily hlavou jako zběsilé.

Pochovala jsem si nádherné miminko

Asi to na mě ta sestřička poznala a tak mi energicky nabídla: „Pojďte se tam se mnou podívat a uvidíte sama. Já tam také občas chodím a jsou to ty nejkrásnější chvíle, jaké si dovedete představit.

Aniž čekala na moji odpověď, popadla mě za ruku a skoro odtáhla na oddělení o patro výš. Personál vítal moji sestřičku jako starou známou a ona mě všem představila. Potom jsme už společně šly za tím nejkrásnějším miminkem na světě.

Dumlalo si paleček a na maličké hlavičce mělo jasně modrou, ručně pletenou čepičku. Dost mě to udivilo, na oddělení měli teplo, skoro bych řekla, že vedro.

Ale dostalo se mi vysvětlení, že hlavička takového předčasně narozeného děťátka musí být v teple a čepičky jim pletou dobrovolnice. Na pokyn sestřičky jsem si sedla do hezkého houpacího křesla a ona mi podala miminko. Pepíčka. Byl tak droboučký! Já se začala s křeslem pohupovat a on krásně usnul.

Mám svoje miminka i nevlastní vnoučata

Dokonce se usmíval. Na mě! Kdybych nemusela jít vyřídit propouštěcí papíry, vůbec bych snad neodešla. Hned jsem se domluvila na další návštěvě. Prý mohu chodit denně! V noci jsem se nemohla dočkat rána.

Pepíček už byl připravený na chování a já jsem ho s nadšením chovala s přestávkami celé odpoledne. K večeru přišla jeho maminka a tak jsem si s ní mohla popovídat.

Nakonec jsem jí nabídla, že bych mohla pohlídat její dvouletou dcerku u ní doma, aby mohla za Pepíčkem častěji. Nadšeně souhlasila. Od té doby uplynuly krásné dva roky. Z Pepíčka už vyrostl kluk jako buk a z jeho sestřičky je malá slečna.

Chodím je pravidelně hlídat, tedy když zrovna nechovám miminka v naší nemocnici!

Zdeňka P. (69), Chomutov

reklama
Související články
4.5.2024
Stejně jako máma jsem byla posedlá vzhledem. U ní jsem to nenáviděla, a přitom jsem dusila svoji dceru. Moje matka měla štěstí, že se vdala za úspěšného muže. Můj otec vydělával dost peněz, takže ona mohla být doma a starat se o sebe. Zastávala názor, že žena musí být prostě krásná. Tento styl výchovy jsem převzala od ní i já, ačkoli jsem to nenáviděla. Jak se to stalo? Snadno. „Nepoveden
3.5.2024
Tereza je naše vymodlené dítě. Dlouho se nám nedařilo počít, ale nakonec se na nás usmálo štěstí. I když pak se od nás zase odvrátilo. S Vláďou jsme se seznámili, když nám bylo už 35 let. Oba jsme toužili po rodině, ale před tím jsme nenašli vhodné partnery. Osudový muž Vláďa Jakmile jsme narazili na sebe, oba jsme věděli, že to je přesně ono. Proto jsme ani neotáleli a dohodli jsme se, ž
2.5.2024
Po smrti nevlastního otce se stalo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Dědictví zasáhlo do mého života nelítostně, ten domek jsem musela rychle opustit. Nevlastního otce jsem měla moc ráda. Maminka si ho vzala, když mi bylo pět let. Vycházela jsem s ním dokonce lépe než s mámou. Spolu pak měli syna Vojtu. Máma Vojtu rozmazlovala a stavěla nás proti sobě. Byla jsem ráda, když jsem vypadla po učňáku
1.5.2024
Tehdy jsem byla sama ještě dítě! Pozdě jsem litovala, že jsem své miminko dala k adopci, ale neměla jsem na výběr. Po letech si mě však našlo! Je to tak dávno, a přesto se na to nedá zapomenout! Stále to strašně bolí. Bylo mi šestnáct, když jsem se zamilovala do vojáka, který sloužil v našem městě. Myslela jsem si, že to je láska na celý život. Když jsem otěhotněla, úmyslně jsem našim neřekla n
29.4.2024
Čekaly jsme s mámou na tátu. Ohlásil, že si přijde pro věci. Rodiče procházeli složitým rozvodem a hádali se kvůli majetku. Naši koupili chalupu, když jsem byla ještě malá. Ze zchátralého stavení udělali společnými silami malebnou vilku. A ze sadu plného starých stromů a v neposlední řadě kopřiv, vysokých jako urostlý chlap, tak pěknou zahradu, že o ní vyšel článek v časopise Zahrádkář, dodn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grilovaný camembert
tisicereceptu.cz
Grilovaný camembert
Suroviny 4 camemberty 4 lžíce olivového oleje 1 snítka čerstvého rozmarýnu 1 snítka čerstvého tymiánu špetka soli mletý černý pepř 2 stroužky česneku Můžete si vymyslet svou vlastní marinádu
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
epochaplus.cz
Zdánlivě neškodná panda: Mírumilovný vegetarián s kruhy pod očima
Za sklem se tísní desítky lidí, někteří nadšeně vytahují mobily a zběsile fotí. Na druhé straně si v klidu vysedává robustní pandí samec. S nezájmem chroupá bambus, když mu potrava dojde, stačí se převalit na bok a natáhnout pracku. Život pandy má do akčnosti hodně daleko. Když se řekne panda velká, většině populace okamžitě vytane na mysl
Má už Petruchové tak akorát dost?
nasehvezdy.cz
Má už Petruchové tak akorát dost?
Už dlouhé měsíce ze zákulisí televize Nova unikají pikantní informace. Říká se, že Lucii Borhyové (46) dělá čím dál větší naschvály její mladší kolegyně Veronika Petruchová (29). Nejenom že se snaží
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
enigmaplus.cz
Sladký dar bohů i lidí: Medová kouzla napříč staletími
Tekutá esence slunečního svitu a květinové magie, med je daleko více než jen lahodné ochucení. Po staletí je uctívaný jako pokrm bohů i lidí, tento zlatavý elixír skrývá v sobě sílu, která uzdravuje t
Aby hubnutí mělo svůj efekt
nejsemsama.cz
Aby hubnutí mělo svůj efekt
Pokoušíte se zhubnout, ale nejde to a jenom se cítíte ztrápená hlady? Příčiny mohou být hlubšího rázu. Pocit hladu ovlivňuje spousta faktorů – vyvážený jídelníček, stres, kvalita spánku, užívání léků, práce na směny či fyzický výkon. Na vině ale může být i hormonální nerovnováha. Které hormony mohou bránit hubnutí? Hormonů je spousta a řídí různé procesy v
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
iluxus.cz
Objevte kouzlo italských vín ve stylu Apelace 21
V samém srdci Prahy se nachází restaurace Apelace 21, o níž jsme psali zde - nicméně, je známá svým unikátním přístupem k gastronomii a vínu. Tento měsíc se rozhodla rozšířit své horizonty a nabídnout
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
historyplus.cz
Obléhání Bělehradu: Zahnala Turky na útěk ohňová stěna?
Vypadá to zle. Turci dobyli dolní město a co nevidět obsadí i to horní. Pak se vrhnou na hradby chránící samotnou bělehradskou pevnost a je jen otázka času, kdy je ztečou. Tedy pokud Hunyadi něco neudělá. Sedmihradský vévoda má v rukávu tajnou zbraň, která se mu už jednou osvědčila. Zafunguje i tentokrát?   Turci se tlačí
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
21stoleti.cz
Šéf ÚMCH Jiří Kotek: Pán polymerů
Žijeme v době plastové jako generace „plastic people“, v barevném, naleštěném a nerozbitném. Z kdysi zázračného produktu se stává veřejný nepřítel číslo jedna. Máme se ho ale bát? „Plasty nejsou zlo.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
epochalnisvet.cz
Fidel Pagés Miravé: Muž, kterému vděčíme za epidurální anestezii
Když mladý španělský válečný lékař během první světové války vidí utrpení raněných vojáků, hledá způsob, jak jim od bolesti rychle ulevit. Najde epidurální anestezii!   Španěl Fidel Pagés Miravé (1886–1923) vystuduje medicínu v Zaragoze na severovýchodě země. Promuje v roce 1908 a nastoupí k vojenskému zdravotnickému sboru, kde je přidělen vojenské nemocnici v madridské čtvrti
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
epochanacestach.cz
Svatyně v Makotřasech: Byla dějištěm krvavých obětních rituálů?
Je prý starší než anglické Stonehenge a egyptské pyramidy. Záhadná svatyně nedaleko od Prahy vzbuzuje otázky, na které se dosud nikomu nepodařilo najít odpověď. Možná šlo o nejstarší observatoř v Evropě, možná zde probíhaly brutální rituály. Tragické dopravní nehody na silnici z Prahy do Chomutova, která tajemným místem prochází, jsou zase přičítány zdejší temné historii. Prehistorická svatyně
Kapky deště nám přinesly štěstí
skutecnepribehy.cz
Kapky deště nám přinesly štěstí
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem,