Všichni děláme v životě chyby. Větší i menší. Někdy už nejdou napravit, ale odpouštět by se přesto mělo. Přináší to úlevu pro obě strany.
Už jsem se velice těžko smířila s tím, že Evžu už nikdy neuvidím, že spolu neposedíme u kafíčka ani nepojedeme na společnou dovolenou. A teď tohle. Sešly jsme se zcela nečekaně v jedné firmě.
Ona už tam pracuje mnoho let, já zrovna nastoupila a naše setkání nebylo příliš přívětivé. Je to zoufalá situace, ale já jsem bez peněz a tuto práci jsem sehnala po roce na pracovním úřadu. Nemůžu si dovolit odejít.
Známe se od střední
Evžu jsem poznala při přijímacích zkouškách před dvaačtyřiceti lety. Obě jsme se moc chtěly na to gymnázium dostat a obě jsme se bály, že to nevyjde. Ono to ale vyšlo a z nás se staly nerozlučné kamarádky.
Prožívaly jsme spolu první lásky, nezdary ve škole i potíže s rodiči. Po maturitě jsme se obě přihlásily na vysokou. Bohužel každá jsme se dostala na jinou školu a v jiném městě. Naše kontakty tak prořídly.
Byla to velká láska
Když jednou Evža za mnou přijela, celá zářila. Potkala prý kluka svých snů a bude se vdávat. Měla jsem velkou radost. Už proto, že mě požádala, abych jí šla za svědka. Mirek, její manžel, byl skutečně moc pěkný a hodný chlap. Moc jsem ho Evže přála. Sama už jsem měla vážnou známost a s Alešem jsme už také přemýšleli o svatbě.
Osudové setkání
Uběhlo několik let. Já byla vdaná a s Alešem jsme měli dvě malé děti. S Evžou a její rodinou jsme se moc nevídali. Pracovala na své profesní kariéře a po dětech zatím moc netoužila.
Chtěla si žít po svém bez ohledu na to, co chtějí druzí. Především Mirek. Potkali jsme se náhodně ve městě, zašli na skleničku a on mi vylil své srdce. Toužil po normální rodině, chtěl být zodpovědný táta a starat se o děti. Chápala jsem, jak se cítí.
Nezvládli jsme to
S Mirkem jsme se začali pravidelně scházet. Snažila jsem se Evže naznačit, že by měla v práci ubrat a přemýšlet o rodině. To, že se s Mirkem scházím, jsem jí ale neřekla. Trvalo to několik týdnů a pak se stalo to, co se stát asi muselo. Stali se z nás milenci.
I když jsme se tomu oba snažili zabránit, naše city nás prostě převálcovaly. A bylo otázkou času, kdy se náš vztah provalí.
Nezůstal kámen na kameni
Na naši nevěru se přišlo celkem brzy. Evža se přihnala ke mně domů a před mým manželem všechno prozradila. Mirka vyhodila z bytu. Aleš se sice na mě nemohl ani podívat, ale kvůli dětem chtěl rodinu dál zachovat. Bohužel to ale nebylo možné.
Byla jsem totiž těhotná a testy potvrdily, že to je dítě Mirka a ne Aleše. Rozvedli jsme se. Mirek, který tolik toužil po rodině, měl teď nejen mě, ale také hned tři děti. Bohužel se ukázalo, že ho to „rodičovství“ zase tolik netěší. Odešel od nás. Zůstala jsem s dětmi úplně sama.
Odpustit nechce
Opakovaně jsem se snažila kontaktovat Evžu, abych se jí omluvila a pokusila se jí moje selhání vysvětlit. Ona však celé roky jakýkoli kontakt odmítala. Dnes jsme už dvě seniorky před důchodem.
Evža je sama, děti nemá a kariéra už také vzala zasvé. Já mám sice tři dospělé děti, ale moc si jich neužívám. Nebylo by už načase, abychom se konečně usmířily? Moc bych si to přála.
Zdena H. (57), Kadaň