Probudila jsem se hrůzou. Kočár projel kolem mě a z něho volal o pomoc můj syn. Naštěstí jsem varování poslechla.
Byla to úplně obyčejná aprílová sobota. Počasí nevyzpytatelné, chvíli teplo, pak najednou deštík a zima. Manžel se synem se vydali na naši chalupu, aby tam udělali nějakou práci. V noci jsem toho moc nenaspala a cítila jsem se unavená, tak jsem zůstala doma.
Měsíc se blížil do úplňku, tak jsem to přičítala částečně i jemu. Když se mi podařilo konečně usnout, najednou se mi před očima rozjel sen. Stála jsem na křižovatce nedaleko naší chalupy pod vysokým stromem, co tam je. A najednou kolem mě projel starodávný kočár tažený koňmi.
Strach a děs
Když projížděl, slyšela jsem z něho volat o pomoc svého syna. Rozběhla jsem se za kočárem. Ten mi ale mizel v mlze. Probudila jsem se úplně vyděšená a začala hledat ve snáři, co by to mohlo znamenat. Nakonec jsem napsala zprávu manželovi na mobil, aby mi hned ráno zavolal.
Obratem mi přišla jeho esemeska, že je všechno v pořádku. Pípnutí mobilu ho probudilo. Jenže druhý den se sen zopakoval. Vyskočila jsem z postele, sbalila jsem se a prvním vlakem vyrazila na chalupu. Něco mi říkalo, ať spěchám.
Právě včas
Od nádraží jsem běžela do kopce jako šílená a vrazila do dveří. Hned jsem ucítila kouř. V kuchyni hořelo, proběhla jsem do ložnice, kde spal syn. Manžel byl pryč, odjel brzo ráno pro nějaký nákup a Mirečka nechal doma vyspávat.
Rychle jsem ho probudila a začali jsme hasit. Naštěstí té škody moc nebylo, kdybych ale nedorazila skutečně za pět minut dvanáct, naše dřevěná chalupa by se rychle ocitla v jednom plameni, a to by bylo pro syna fatální. Od té doby nikdy nenecháváme kamna bez dozoru.
Sen o starém kočáru se ale vrátil ještě jednou, po dvanácti letech. Tentokráte jsem ale stála na návsi u domku rodičů, kočár kolem mě projel krokem a nikdo z něho nekřičel a pozvolna mizel v mlze. Ráno mi volala maminka, že tatínek zemřel. Bylo mu už hodně let.
Eva (58), Sokolov