Moc jsem takové schopnosti nevěřila – číst budoucnost z kávové sedliny! Co to je za výmysl? Přesto mi ta žena řekla velké tajemství!

Na tu věštbu jsem se nechala nalákat od kolegyň z práce. Všechny u dotyčné ženy už byly a shodly se na tom, že prý dokáže nahlédnout do budoucnosti i minulosti. Brala jsem to s rezervou, protože jsem na věštění nikdy příliš nevěřila.

Když mi ale řekla, že mám problém s vodou, protože se jí trochu bojím, byla to pravda. A pokračovala, že za to může fakt, že jsem se jako malá topila. A pak mi také tvrdila, že musím kromě svých dvou sester mít ještě mladšího bratra. Moc se divila, když jsem jí tvrdila, že žádného nemám.

Jen bujná fantazie

Nevěřícně vrtěla hlavou, kouřila jednu cigaretu za druhou a nechala mi ještě navíc k té sedlině sejmout karty. „Nemůžu si pomoct, ten bratr tam pořád je, nebo aspoň měl být. Možná se ale nikdy nenarodil,“ spekulovala.

Smála jsem se tomu a myslela si cosi o bujné fantazii věštkyně, protože o tom, že bych se někdy topila, jsem nikdy neslyšela. Takovou věc by mi určitě matka řekla.

V jedné věci měla pravdu

Odcházela jsem od vědmy s ironickým úsměvem, a ona na to nic neřekla, jen pokrčila rameny. Naštěstí nebyl ten výklad tehdy ještě drahý. Všude jsem ale vyprávěla, že ta ženská nic neumí. Pravdu měla pouze v jednom, a sice že nejsem zrovna dobrý plavec. Nejraději plavu jen v takové hloubce, abych v případě nouze dosáhla na dno.

Potok u baráku

Když jsem několik dní nato navštívila mámu, tak jsem jí pověděla o tom, že jsem si nechala věštit od jedné ženy, a také jsem jí vylíčila, co mi řekla. K mému velkému překvapení mi na to máma naprosto vážně odpověděla, že to je pravda!

Začala mi vyprávět, že nedaleko našeho baráku bydleli babička s dědečkem. Kousek od domu tekl malý potůček. Dědeček si u něj vyhloubil tůňku, kterou potok protékal, a já si u ní ráda hrála. Když mi byly dva roky, opět jsem utekla k tůňce.

Když k ní matka dobíhala, aby mě odvedla pryč, už jen viděla, jak do ní padám. Kdyby nebyla tak blízko a okamžitě mě nevytáhla, už bych tu dávno nebyla.

Nečekané zjištění

Tenhle hrůzný zážitek jsem si sice nepamatovala, ale obavu z topení a hluboké vody mám v sobě asi díky tomu uloženou navždy.

Co mě ale fascinovalo ještě víc, bylo zjištění, že maminka v jednačtyřiceti letech nečekaně otěhotněla a s tatínkem zvažovali, zda si to malé nechají. Ale protože na tom nebyli tehdy finančně dobře, tak se nakonec s velkým zármutkem rozhodli dát děťátko pryč.

Měl to být chlapeček. Dotyčná věštkyně měla tedy skutečně pravdu, a tak jsem se jí alespoň z hloubi duše omluvila.

Tereza L. (59), Kopřivnice