I v pozdním věku jsem se dokázala bláznivě zamilovat. Ten cit mě úplně pohltil. Postupně jsem se zamotávala do svých lží a výmyslů.
Jsem racionální člověk a ani v mládí jsem nikdy z lásky nedělala hlouposti. S manželem jsme měli vyrovnané manželství, ale už dávno to nefungovalo po milostné stránce. Nežili jsme spolu, ale vedle sebe. Nevěřila jsem, že by mě někdy mohla potkat bláznivá zamilovanost.
Pobyt v lázních
Když jsem odjížděla do lázní, všichni mi přáli, abych si užívala na plné obrátky. Manžel i děti mi s úsměvem a s velkou dávkou ironie radili, abych využila svobody a popustila uzdu lázeňským radovánkám. Nikdo z nás to ale nebral vážně. Člověk ale nikdy nemá říkat nikdy.
Jediný pohled
U vedlejšího stolu tam najednou seděl muž, který měl i přes šediny v sobě neodolatelné kouzlo. Jediný pohled do očí, zvedl se a šel ke mně. Země se mi zachvěla pod nohama.
Všechny další dny jsme bez sebe neudělali krok, procházeli jsme se za ruce po kolonádě a večery se k sobě tulili u lahvinky dobrého vína. Najednou se dostavily pocity, které jsem nikdy nezažila. Ne, můj život ještě nekončí!
Cítila jsem chuť na sobě všechno změnit. Moderní sestřih, gelové nehty, prodloužené řasy. Jaroslav byl muž, po jakém jsem vždycky snila. Pan inženýr. Měl stavební firmu, velký dům s nádhernou zahradou. A já byla jen obyčejná účetní v malé firmě.
Paní doktorka
Chtěla jsem být pro toho muže rovnocennou partnerkou. A tak mě to napadlo. Moje dcera byla lékařka. V peněžence jsem měla několik jejích vizitek. Vyndala jsem jednu z nich a své lásce ji věnovala.
Od té chvíle jsem byla v jeho očích paní doktorka. Užívala jsem si to. Cítila jsem ty obdivné pohledy a užívala si oslovení „paní doktorko!“, které vyslovovali všichni s úctou. Splnil se mi můj sen.
Vždycky jsem si přála být lékařkou, ale nedokončila jsem ani maturitu. Přála jsem si, aby ten pobyt v ráji nikdy neskončil. Ta chvíle ale přišla. S lázeňskou láskou a se svou chvilkou slávy jsem se musela rozloučit.
Výhrůžné dopisy
Můj přítel si ale svůj lázeňský románek nenechal pro sebe. Naši lásku a mé lži, samozřejmě jsem mu nalhala i to, že jsem rozvedená, vzal vážně. V jeho manželství nastala krize. A tak kontaktoval mou dceru v zaměstnání.
Ta ho považovala za blázna. Brzy nato jí začaly chodit dopisy, ve kterých Jardova manželka i celá její rodina vyhrožovaly. Několik dopisů dorazilo až na vedení nemocnice, kde dcera pracovala.
Napjaté vztahy
Moje nebohá dcera vůbec netušila, odkud vítr vane, a já si netroufala říct pravdu. Zeť začal být podrážděný. Když už to došlo tak daleko, že chtěla dcera do celé záležitosti zapojit policii, musela jsem s pravdou ven.
Bylo to pro mě velmi nepříjemné, a jak jsem se obávala, velmi ošklivě to zasáhlo můj vztah s manželem. Zeť se mnou od té doby nemluví, dodnes máme spolu napjaté vztahy a raději si jdeme vzájemně z cesty.
Všechno zlé…
Manžel nemohl uvěřit tomu, co slyší, ale pak se pod tlakem ostudy a své rodiny rozhodl, že se se mnou rozvede. Hrála jsem na čas a doufala, že se vše urovná. Čas všechno nakonec skutečně paralyzoval a my s manželem spolu zůstali.
Můj románek ale, jak se časem ukázalo, byl ku prospěchu. Přece jen se začal ten můj starý i po letech manželství zase snažit.
Nikola S. (63), Ostrava
