Věděla přesně, kdy vyjdu ze dveří, nebo se vrátím dříve ze školy. Dokázala lstivě číhat na neskutečných místech, aby mi mohla ublížit. Měla jsem z té kozy opravdu strach.

Mezi zvířaty na našem dvorku vládly zajímavé vztahy. Pes kamarádil s vepříkem tak, že jeden bez druhého neudělal krok. Ale i mezi přáteli někdy nastanou nesváry. Jednou zarylo prasátko svůj nenechavý rypáček pejskovi Punťovi do misky se žrádlem a bylo zle.

Pes ho se zuřivým štěkotem pronásledoval po celém dvorku. Mezi nimi pobíhaly zmatené slepice a kdákaly jako o život. Bylo z toho nezapomenutelné rodeo. My ječeli taky, co nám hlasivky stačily. Nikdy ten výjev z hlavy nevymažu.

Z dětství se mi nezapomenutelně zapsala do paměti i naše koza Líza, a to jako nesmírně mazané a zlé stvoření. Odjakživa na mě měla spadeno. Dodnes nevím proč. Nepamatuji si, že bych jí někdy něco zlého udělala, ona mne ale nenáviděla.

Byla chytrá

Jakmile jsem vkročila na dvorek, koza vyrazila a nekompromisně mě svými rohy srazila k zemi. Měla jsem z ní tak velký strach, že jsem se ani na chvilku neodvážila vyjít bez dospělého z domu. Koza ale byla chytrá.

Byla jsem pro ni asi i velkou zábavou a pokušením. Za účelem srazit mě k zemi si neváhala nacházet rafinované úkryty, mezi něž patřil i výklenek do sklepa nebo stará kadibudka na dvorku.

Jednou, chodila jsem tehdy teprve do první třídy, se stalo, že nás paní učitelka pustila ze školy dříve. Tehdy si s tím nikdo hlavu nelámal. Když jsem přišla k brance vedoucí na náš dvorek, začala jsem volat.

Bála jsem se totiž dvůr přejít sama, doufala jsem, že mi přijde naproti babička, nebo děda. Nikdo mě ale neslyšel. Opatrně jsem se rozhlédla. Koza nikde nebyla. Možná se pase na zahradě, napadlo mě.

Modřiny

Opatrně jsem branku otevřela a rozhodla se potichu a nenápadně přeběhnout přes dvůr do domu. Sotva jsem ale branku za sebou zavřela, vyrazila koza s vítězným mečením zpoza bezu – celou dobu tam byla schovaná, maskovala se vysokou travou a pozorovala mě.

V plném rozběhu mě srazila na zem i s aktovkou na zádech a skákala po mně. Volala jsem o pomoc. Než přiběhl dědeček s babičkou, byla jsem samá modřina. Dědeček se tak rozzlobil, že koze nařezal.

Od té doby mě všichni hlídali ještě víc, aby mě Líza nemohla šikanovat. Přesto se jí podařilo se mně i dědovi pomstít. V nestřeženém okamžiku proběhla ze dvorku na zahradu k rozvěšenému prádlu, a sežrala ze šňůry mou sukýnku a dědovy trenky.

Milada (63), Olomoucko