Vnoučata jsem podle snachy jen kazila a ničila jim zdraví špatným jídlem. Našla jsem ale způsob, jak to jejich dětství přece jen trochu osladit.
Snacha Kamila je posedlá zdravou výživou. Vzpomínám si, jak k nám před lety poprvé přišla na nedělní oběd. Odmítla si dát moji vyhlášenou svíčkovou. Ke knedlíčkové polévce také jen přičichla, oklepala se a pak snědla pár lžic čistého vývaru. To mě mělo varovat!
Guláš s knedlíky
Nikdy jsem ji neviděla sníst byť jen malinký kousek sladkého. Nesladila si ani kávu, ani čaj, odmítla i moji domácí višňovou limonádu. Přitom byla jako lunt a věčně bledá jako stěna.
Trocha cukru, nebo poctivého domácího jídla by jí podle mého názoru jen prospěla. Navíc v duchu svého zdravého životního stylu vychovávala i má dvě vnoučata. Snažila jsem se tvářit, že s jejím stylem výchovy souhlasím.
Bylo to ale jen naoko, aby mi ty chudinky děti dávala na hlídání. Říkala jsem si, že alespoň ke mně chodí rády, když dostanou něco, co jim chutná… Jenže děti se jednou doma prořekly, že jsem jim naservírovala guláš s knedlíky a pak jsme vyrazili do cukrárny.
S víkendy u babičky byl rázem konec. Asi bych je podle Kamily otrávila, nebo co. U mě se navíc mohly děti dívat v televizi na pohádky, které jsou podle snachy přihlouplé a dětem prý vymývají mozky. Místo pohádek je podle ní třeba dětem číst v encyklopedii.
Řvala na mě
Šok zažila snacha také tehdy, když jí děti vyprávěly, že viděly na procházce se mnou kohouta na slepici a já jim řekla, že z toho budou kuřátka. Kamila na mě jako nepříčetná, že děti kazím a schválně jim ukazuju sprosťárny.
Řvala na mě před domem, když nakládala děti do auta. Stěžovala jsem si poté synovi, ale ten se vykrucoval. Chtěl mít doma klid, nechtěl si to s Kamilou rozházet. A tak snacha rázně rozhodla, že děti hlídat nebudu. Nikdy, ani na pár hodin.
Vydrželo jim to ale jen tři měsíce. Pak přišel syn s prosíkem, jestli bych děti na dva dny nepohlídala, že mají s Kamilou nějakou akci. „Mami, prosím tě, nedávej jim nic sladkého a nemluv před nimi sprostě!“ nabádal mě.
Spiklenci
Když odjel, vysvětlila jsem dětem, že si musí dávat před matkou pozor na to, co říkají. Adámkovi už bylo osm a Alence šest, oba už měli přece jen rozum, a tak to pochopili. Stali se z nás spiklenci.
Hned druhý den jsem jim udělala parádní bramborovou kaši z domácího mléka. Snacha totiž došla k názoru, že její děti musejí mít stoprocentně alergii na laktózu a mléko nesmějí. Klohnila jim kaši z prášku.
Dětem po mléku nic nebylo, jen si libovaly, že mám nejlepší kaši na světě. „Jen to neříkejte doma!“ opakovala jsem. Odpoledne jsme vyrazili do cukrárny na zmrzlinu. Pak jsme spolu doma upekli buchty, poctivé, povidlové!
Když si pro děti rodiče přijeli, trochu jsem se bála, jestli se zase něco neprovalí, ale ty moje malé, chytré hlavičky už vědí, že mlčeti znamená zlato. Doma oba vyprávěli, jak jsme snídali ovesné vločky a k obědu byla brokolicová polévka.
Blanka (68), Jihlava
