Domů     Na sny nezapomínejte, žijte je!
Na sny nezapomínejte, žijte je!
5 minut čtení

Ještě před pěti lety bych vám řekla, že štěstí je něco, co se děje jenom druhým lidem. Mně ne, můj život byl jen seznam úkolů, kde na má vlastní přání nezbývalo místo.

Mého Františka jsem se brala ještě jako mladá holka. Bylo nám tehdy oběma sladkých devatenáct let. V té době to bylo ale celkem běžné. On byl vysoký, tichý kluk z chalupy, zatímco já byla trochu divoká a nevybouřená.

Pořád jsem byla v pohybu, stále jsem vymýšlela něco nového. Chtěla jsem pryč z vesnice, chtěla jsem divadlo, knížky, velké město a taky moře. On ale toužil především po klidu. Jenže jsme se do sebe zamilovali.

Život nás tlačil dál a dál

Prvních pár let bylo krásných, jak se na začátku manželství sluší. Pak přišly děti, práce na poli, druhá směna v družstvu, nemocná tchyně, práce na domku, který byl pořád rozestavěný. A někde mezi tím vším jsem přestala mít radost ze života.

Už mě nebavila ani hudba nebo si zpívat. Přestala jsem si pouštět desky s Marií Rottrovou. Přestala jsem si malovat nehty na červeno. Přestala jsem si říkat, že jednou…

František to nikdy neřekl nahlas, ale viděla jsem to na něm – byl šťastný. Měl svůj řád. Ráno káva, pak zahrada, pak pivo s kluky u hasičárny, večer televize a pak hezky na kutě.

Zůstalo jenom u planých slibů

Když jsem občas začala mluvit o tom, že bych chtěla jet do Prahy na koncert nebo že bych si přála aspoň jednou vidět moře, tak se usmál a řekl: „No jo, někdy…“ A už to tak zůstalo. Kolem padesátky jsem začala cítit, jak moc mě mé nenaplněné sny trápí.

Pochopila jsem, jak moc mi chybí život, který jsem si od dětství malovala. Měla jsem neodbytný pocit, že jsem něco prošvihla. Že jsem se stala jen „manželkou Františka“, „maminkou Klárky a Tomáše“, „tetičkou od sousedů“. A že to už nikdy nebude jinak.

Můj seznam přání

Tak to šlo léta, najednou mi bylo už přes šedesát. Ale pořád mě to trápilo. Jednoho večera jsem si sedla ke stolu a napsala dopis. Ne jemu. Sobě. Napsala jsem si, co bych chtěla ještě stihnout, než umřu.

Bylo tam: Naučit se pořádně malovat akvarelem. Jet k moři. Zpívat zase nahlas, i kdyby jen pro sebe.Vidět alespoň jedno představení v Národním divadle.

Mít vlastní pokoj

František ten dopis nikdy neviděl. Schovala jsem ho do staré krabice od bot pod postel. Jenže život se valil dál a můj seznam zůstával jen snem.

Dcera Klárka se odstěhovala s rodinou do Kanady, syn Tomáš začal mít problémy s manželkou a na nějaký čas se nastěhoval zpět k nám. Poslední kapkou bylo, když František dostal infarkt.

Zotavil se celkem rychle, ale pak přestal chodit na pivo a začal víc sedět doma. A já si najednou naplno uvědomila, že se mi ten můj život, který jsem celé roky neměla ráda, začíná už úplně rozpadat pod rukama.

Konečně jsem se rozhodla

Byl prostě ten pravý čas na změnu. Začala jsem malovat. Nejdřív jen tužkou do sešitu. Pak jsem si koupila levné akvarely. Malovala jsem květiny, okno, starou konvici, Františka, když spal v křesle. On se na to díval a říkal:

„No podívej, to je hezký.“ A já jsem se poprvé po třiceti letech necítila trapně, když něco tvořím. Další bod bylo moře. Nejdřív jsem myslela, že to nepůjde. Že na to nemáme. Začala jsem potajmu šetřit a nakonec zavelela:

„Františku, jedu na deset dní do Chorvatska. Sama. Chci vidět moře. A ty si tady můžeš zatím dělat, co chceš.“ Čekala jsem hádku. On ale jen chvíli mlčel a pak řekl: „Když to potřebuješ, tak jeď. Jen mi pošli fotku, jak tam stojíš ve vodě.“

Našla jsem se!

Jela jsem. Sama. Seděla jsem na kamenité pláži, plakala jsem jako teenagerka a smála se zároveň. Moře bylo slané, studené a krásné. A já jsem byla najednou zase někdo. Ne, jen něčí žena, máma, babička. Byla jsem to jen já.

Když jsem se vrátila, něco se změnilo. Ne dramaticky, ale zásadně. Ale František začal být jiný. Začal se mě najednou víc ptát, co maluju.

Jednou mi sám koupil lepší papír na akvarel. Začal mi nosit kávu, aniž bych ho prosila. A hlavně, přestal mi konečně říkat to mnou nenáviděné spojení: „No někdy.“

Nakazila jsem ho

Teď je rok 2026. František je pořád tady. Je křehčí, chodí s holí, ale pořád se usmívá, když mě vidí s pastelkami v ruce. Máme malou zahradu plnou levandule a růží, konečně jsem ho totiž přesvědčila, že levandule není jen buržoazní blbost.

Každé odpoledne si pustím hudbu. Zpívám si. Někdy i s Františkem. On sice furt jen pobrukuje, ale už to dělá, aniž by si to asi uvědomoval. A víte, co je největší zázrak? Že on je konečně také v klidu. Ne tom unaveném, rezignovaném.

Ale v tom tichém, spokojeném. A já jsem poprvé v životě šťastná. Ne jako ve filmu, ale tiše, po svém.

Splnila jsem si všechny své sny

Žádné převratné a nesplnitelné představy jsem neměla. Jen takové ty obyčejné, lidské, které nás ale dělají o něco šťastnějšími. A nakonec jsme se v tom obyčejném štěstí potkali i s mým „úplně jiným“ manželem.

Když se mě teď někdo zeptá, jestli lituju těch let, kdy jsem se obětovala, odpovídám: „Nelituju.

Protože bez nich bych možná nikdy nepoznala, jak sladké je tohle naplnění, ke kterému jsem sama dospěla a které pomohlo nakonec celé rodině!“ Teď si tu sedím, maluji si další obrázek moře, které jsem viděla na vlastní oči, a vedle mě dřímá muž, který mi dal padesát pět let svého života.

Dana T. (74), Kuřim

Související články
3 minuty čtení
Byla to milá, krotká ovečka. Pobíhala po zahradě babičky a spokojeně se pásla. Lezla jsem na ni a vozila se. Netušila jsem, jak moc mi to pomůže. K babičce na vesnici jsme jezdili se sestrou a rodiči často. Sestra byla o čtyři roky starší, než já. Nejvíce jsme se těšily na zvířátka, která babička měla. Ovšem byl tam i jeden velký postrach – kohout, který měl na nás spadeno. Dokázal nás honit
2 minuty čtení
Byly jsme skvělé kamarádky ze střední. Přísahaly jsme si, že budeme nejlepší parta navždy. Jenže já se nechala strhnout vášní. Na střední škole jsem se potkala s Mirkou a Hanou. Okamžitě jsme si padly do oka. Rozuměly jsme si, jako bychom se znaly odjakživa. Jak čas šel, naše přátelství posilovalo. Po maturitě, když naše studium končilo, jsme vyrazily na výlet do Krkonoš, a tam si přísahaly nes
2 minuty čtení
Nevěřila jsem, že by mi Jiří někdy zahnul. Přesto se tak stalo. Chtěla jsem se rozvést, ale nakonec jsem tu radost sousedce udělat nemohla. S Jirkou to byla velká láska už od školky. Já měla ve vztahu vždy navrch, zatímco Jiří žárlil. Nikdy mě nikam nepustil samotnou, zejména na plesy a různé společenské akce. Dokonce i na mé firemní večírky se dokázal vnutit, aby mě měl na očích. Smála jsem
3 minuty čtení
Celý život jsem říkala, že do letadla mě nikdo nedostane. Donutil mě až syn, který měl v zahraničí nehodu a šlo mu o život. Už se létat nebojím. Vždycky jsem trpěla panickou hrůzou z létání. Myslím, že jsme to měli v rodině, protože strachem z výšek trpěl i můj otec. Já jsem tu šílenou fobii podědila po něm. Můj manžel kvůli tomu letěl jednou sám na dovolenou, protože já odmítla vstoupit do let
3 minuty čtení
Malá Kristýnka doplavala až do středu rybníka, když jí nafukovací kruh praskl. Kdyby nebylo okamžité reakce naší fenky Asty, bylo by možná pozdě. Byly prázdniny a moje dcera Kristýnka je nejraději trávila u babičky a dědečka na vesnici. Tedy u mých rodičů. Bylo krásné léto, tak jsme byli každý den u vody. Koupaliště v místě nebylo, jen velký rybník. A ten je vždycky zákeřný. Naše malá Kristýnka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Játrová pomazánka
tisicereceptu.cz
Játrová pomazánka
Suroviny na 4 porce 100 g kyselá okurky 1 lžíce pažitky 200 g játrového salámu 50 g másla 2 vejce natvrdo sůl Postup Vejce uvaříme natvrdo a oloupeme. Zeleninu a pažitku nadrobno nasekám
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
rezidenceonline.cz
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
Pokud váš trávník po zimě připomíná spíš flekatý koberec než lákavý zelený porost, není to náhoda. Jaro vždy nemilosrdně odhalí místa, kde plevel využil náskok, který získal ještě před začátkem sezóny. Dobrou zprávou je, že právě teď máte šanci změnit pravidla hry. Když půda volá o pomoc Důvod, proč se plevele na jaře chovají životaschopněji
Průlomový lék dokáže zdvojnásobit dobu přežití u nejsmrtelnější rakoviny na světě
21stoleti.cz
Průlomový lék dokáže zdvojnásobit dobu přežití u nejsmrtelnější rakoviny na světě
V současné době existuje jen málo léčebných postupů pro rakovinu slinivky břišní a většina z nich nepomáhá téměř vůbec. Vědci po celá desetiletí neúnavně pracovali na nalezení chytrých řešení pro zpom
Embraer Praetor 600E: Nová éra soukromého létání
epochalnisvet.cz
Embraer Praetor 600E: Nová éra soukromého létání
Brazilský výrobce Embraer představil nový model Praetor 600E, kterým chce posunout standardy v privátním letectví. Stroj za více než 25 milionů dolarů kombinuje dlouhý dolet, technologickou vyspělost a maximální komfort na palubě. Interiér navíc nabízí cestujícím zážitek, který se blíží luxusnímu hotelu na nebi. Model Praetor 600E je dalším krokem v evoluci vlajkového super-midsize business
Co se děje? Prudký obrat u Slováčka!
nasehvezdy.cz
Co se děje? Prudký obrat u Slováčka!
Karty se obrátily? Donedávna byla herečka Dagmar Patrasová (70) tou, o niž se lidé strachovali. Boj se svými démony, úrazy, psychika těžce zkoušená smrtí dcery, zpěvačky Aničky Slováčkové (†29). Naje
Oskar Kokoschka se v Praze zamiloval a namaloval prezidenta
historyplus.cz
Oskar Kokoschka se v Praze zamiloval a namaloval prezidenta
Pokojem se rozléhá smích. „Pane prezidente, teď vypadáte jako zlobivý kluk, který ukradl jablko,“ říká Kokoschka a hrozí Masarykovi na oko prstem. Během portrétování se s ním velmi spřátelí. Dokonce mu dává usrkávat ze své kávy, kterou lékaři prezidentovi zakazují. V Praze nezíská rakouský umělec jen nové přátele, najde zde i osudovou lásku. K bráně ruského vyslanectví
Černá paní z Bojnického zámku: Duch nešťastné šlechtičny prý dodnes bloudí komnatami
enigmaplus.cz
Černá paní z Bojnického zámku: Duch nešťastné šlechtičny prý dodnes bloudí komnatami
Když se nad věžemi Bojnického zámku snese večerní mlha, mezi návštěvníky se začíná šeptat o tajemné postavě v černém. Podle legendy jde o ducha šlechtičny, která zemřela kvůli nešťastné lásce a ani po
Tortilla s masem a zeleninou
nejsemsama.cz
Tortilla s masem a zeleninou
Chcete připravit něco výjimečného, co bude chutnat dospělým i dětem? Potom je recept na plněné tortilly tou pravou volbou. Na 4 porce potřebujete: ✿ 4 tortilly ✿ 500 g kuřecích nebo krůtích prsou ✿ sůl, pepř ✿ olej ✿ 4 listy salátu ✿ 2 rajčata ✿ 1 okurku ✿ 1 červenou cibuli Dip: ✿ 100 ml zakysané smetany ✿ 1 lžíci majonézy ✿ 1 stroužek česneku ✿ sůl,
Mám muže, který se za mě třeba i porve
skutecnepribehy.cz
Mám muže, který se za mě třeba i porve
Nikdy jsme s manželem nemuseli řešit žádné zásadní problémy, vše jsme zvládali na jedničku, nebo přinejhorším na dvojku. Vše, až na tchána. Tomu manžel musel rázně domluvit. Musím říct, že mám báječného manžela, zaplaťpánbůh za něj. Čas ukázal, že je spolehlivý, věrný a pracovitý. Neměli jsme to vždy jednoduché, zpočátku jsme bydleli v paneláku s mými rodiči v jejich třípokojovém
Rolls-Royce představil Spectre Series II
iluxus.cz
Rolls-Royce představil Spectre Series II
Od svého uvedení na trh v roce 2022 se model Spectre stal jedním z nejvýznamnějších a nejobdivovanějších vozů Rolls-Royce moderní éry, široce oceňovaným pro svůj nadčasový design, klidný výkon a noble
Rekordní ledovec Hintertux: Lyžování 365 dní v roce
epochaplus.cz
Rekordní ledovec Hintertux: Lyžování 365 dní v roce
U našich rakouských sousedů se na ledovci Hintertux nachází lyžařské středisko, které funguje celoročně. Pouze dvě lyžařská střediska na celém světě umožňují lyžování 365 dní v roce. Kromě rakouského Hintertuxu se jedná už jen o švýcarský Zermatt. Ledovec Hintertux je celoročně vyhledávanou turistickou lokalitou rakouské spolkové země Tyrolsko. Fenomén sjezdového lyžování a snowboardingu, a to i
Můstek: šumavská hora ticha, větru a legendárního stoupání
epochanacestach.cz
Můstek: šumavská hora ticha, větru a legendárního stoupání
Můstek, německy Brückel Berg, je se svou nadmořskou výškou 1235 metrů nejvyšší horou Pancířského hřbetu a jedním z nejcharakterističtějších vrcholů západní Šumavy. Přestože nestojí v centru hlavních turistických proudů jako Velký Javor či Poledník, právě v tom spočívá jeho síla. Můstek si dodnes uchovává syrový horský charakter, klid a zvláštní atmosféru šumavských hřebenů, kde se