Na zázraky jsem nikdy moc nevěřila. Ovšem to, co se stalo na Vánoce před třemi roky, mě přinutilo změnit názor.
Svátky klidu a míru přinášejí některým lidem také zvláštní příhody. Pochopila jsem před několika lety, že během Vánoc se otvírají brány mezi jinými světy – mezi nebem a zemí.
Kouzelný čas
Na Štědrý den se naší rodině přihodily tajemné věci, které nelze rozumově vysvětlit. Všechno, co bylo ve třech obálkách potají napsáno, se nám opravdu splnilo. Smutná jsem v životě byla několikrát.
Nejvíc tehdy – což je asi pochopitelné – když mi předčasně zemřela maminka. Stala se obětí osudné autonehody a bylo jí pouhých čtyřicet dva let. Více než polovinu života měla ještě před sebou. Osud bývá občas nelítostný a nespravedlivý.
Ten stín její smrti ve mně zůstal napořád. Když jsem se pak vdala a měla sama dceru Denisu, představovala jsem si, jaká by moje máma byla babička. Cítila jsem nad těmi představami vždy úzkost u srdce.
Oblíbená panenka
Velký smutek jsem pak zažila ještě jednou společně se svojí dcerou. Jednalo se v podstatě o banální záležitost, alespoň z pohledu dospělého člověka. Když bylo Denise sedm let, ztratila svoji nejoblíbenější hračku.
Jednalo se o obyčejnou panenku, ale dcera s ní vyrůstala v podstatě od svých tří roků a nedovedla si představit ani jeden den bez ní.
Záhadně zmizela
Stalo se, že jsme odjížděli na dovolenou a zjistili jsme asi po dvaceti kilometrech od domova, že panenka zůstala doma. Samozřejmě jsme se pro ni museli vrátit, jinak by byla celá dovolená tehdy pro dcerku zkažená. V oněch sedmi letech najednou nemohla Denisa panenku najít.
Nikdy se nenašla
Byl to velmi dramatický den a já stále doufala ve šťastný konec. Prohledali jsme všechny místnosti, ale záhadu zmizelé hračky se nám však nikdy nepodařilo vyřešit. Jako kdyby se po ní doslova slehla zem.
Dcerka se tím tehdy trápila snad půl roku a vlastně i v dospělosti se k té ztrátě občas vracela. V takových chvílích jsem s ní dokázala soucítit a bolelo mě, že se panenka nikdy nenašla. Byla to zkrátka záhada.
Práce ji naplňovala
Měla jsem klidné a šťastné manželství, i když nám osud dopřál jenom jedno dítě – dceru Denisu, která byla bezproblémová a skvělá holka. Úspěšně vystudovala vysokou školu a stala se z ní manažerka v zahraniční firmě.
Často jezdila po světě a neměla tak ani moc času najít si přítele. Blížila se jí třicítka a mně to trochu
zneklidňovalo.
Na Vánoce jsme byli vždy spolu
Vánoce jsme vždy slavili v úzkém rodinném kruhu, za což jsem byla moc ráda. Nestalo se, aby Denisa byla na svátky někde v cizině na pracovní cestě. Na Štědrý večer před třemi lety ale nikdy nezapomenu ani já, ani můj muž nebo moje dcera.
Nedělali jsme nikdy žádné přehnané oslavy. Tentokrát jsme sváteční večer pojali opravdu skromně a tradičně, bez záplavy drahých dárků jako v jiných rodinách.
Obálka s přáním
Byli jsme zvyklí hrát i různé hry. Manžel tehdy přišel s nápadem, abychom den před 24. prosincem pod stromeček vložili obálku s papírem, na který napíšeme své největší přání. Šlo opravdu jen o zábavnou hru, ale já i Denisa jsme ji vzaly vážně.
Napsala jsem tam, že bych chtěla vědět, jak se daří mé mamince v nebi. Dcera si pochopitelně přála znovu se setkat s dávno ztracenou panenkou. U manžela jsem předpokládala nějakou mužskou hloupost, on nikdy na podobné věci nebyl.
Od stropu se linula bílá záře
Štědrovečerní večeře proběhla v obvyklém klidu, pak se začalo rozdávat těch pár dárků, na jejichž limitovaném množství jsme se domluvili. Celý ten běžný radostný obřad najednou přerušila bílá záře, která se začala linout od stropu.
Nejprve jsem si myslela, že se nějak porouchalo světlo. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného. Z té záře sestoupila bytost, ve které jsem ihned poznala anděla.
Stal se zázrak
Nikdo z nás tří se ani nepohnul, jak jsme byli tou scénou zasaženi. Nezmohli jsme se na jediné slovo, jen jsme ten úkaz s úžasem sledovali.
Anděl se obrátil na mě a řekl mi, že maminka je po smrti opravdu na dobrém místě a že se s ní znovu setkám, až opustím tento svět. K manželovi pak pronesl, že se mu jeho přání také splní.
Vrcholem ale bylo, když se najednou vedle dcery objevila její panenka z dětství. Poté anděl zmizel a spolu s ním se vytratila i záře.
Všechno se splnilo
Neodvažovali jsme se na sebe pohlédnout, tak moc to bylo všechno silné. Nedovedu si dodnes ten zázrak vysvětlit, ale ta přání pod stromečkem se nám opravdu všem splnila.
Dokonce i manželovi, ten si přál jen výhru svého oblíbeného hokejového klubu. Znáte to – zkrátka chlapi. Od té doby ale věřím, že zázraky se během Vánoc skutečně dějí…
Daniela M. (60), Šumperk
