Tchyni jsem měla velice ráda. Brala jsem ji jako druhou maminku. Když tragicky zahynula, dostala jsem několik znamení.

Když mi bylo třicet dva let, začala jsem chodit s Vaškem. Byl jedináček, navíc mu zemřel otec. Ani si ho nepamatuje. O to silnější pouto měl se svou maminkou.

Ta mě hned při seznámení objala a políbila do vlasů. Vždy mě oslovovala zdrobnělinou a cítila jsem z ní lásku. Za rok mě Vašek požádal o ruku a za půl roku jsme měli svatbu.

Jako druhá maminka

Náš vztah s Vaškovou maminkou se jen prohluboval. Byl silnější, krásnější a já byla šťastná, že mi do života vstoupila tak hodná a chytrá žena. Ze srandy jsem vždy říkala, že jestli mě Vašek někdy opustí, tchyně se nevzdám.

Tchyně s námi jezdila na výlety, zvali jsme ji na oběd a opravdu jsme se měly upřímně rády. Tak nějak jsem cítila, že jsme na sebe napojené. Pak jsem zjistila, že jsem těhotná. Vašek byl dojatý a oba jsme se zatajeným dechem čekali na výsledky vyšetření krve.

Ihned, jak bylo potvrzeno, že se plod vyvíjí, jak má, pozvali jsme na návštěvu moje rodiče i tchyni. Jen tchyně poznala, že jsem těhotná. Ještě než jsem to stačila říct, strčila mi do kapsy papírek, na kterém bylo napsáno, že nám gratuluje k miminku.

Zdál se mi sen

Přesně za týden mi Vašek oznámil, že maminku našel soused mrtvou ve sklepě jejich panelového domu. Asi si brala ze sklepa zavařeniny. Pitva ukázala na mrtvici. Brečela jsem dva dny v kuse.

Když jsem cítila, že můj žal už nemůže být hlubší, zdál se mi sen, v němž mě tchyně konejšila. Je prý se mnou a dává pozor na nenarozenou dceru. A tak jsem věděla, že ona bude můj i dceřin anděl strážný.

Soška anděla

To, že není mezi námi, neznamená, že s námi není vůbec. Každý den si na tchyni vzpomenu a prosím ji, aby na malého dávala pozor. Chodím jí pravidelně zapalovat svíčku na hřbitov.

Pokaždé jí v duchu vyprávím, co je u nás nového, co dělá Vašek, a pokaždé mě to tak dojme, že si i popláču. A když jsem jednou ubrečená odcházela ze hřbitova, u vchodu jsem o něco zakopla. Na zemi ležela malá soška anděla. Vzala jsem si ji domů.

Jsem přesvědčená, že to bylo znamení. Od té doby, co mám sošku doma, vnímám okolo ní jasné světlo, které mě naplňuje klidem. Věřím, že andělé nemusí být vidět, ale každý je vnímá svým vnitřním zrakem. Mě tchyně obdarovala jasnovidectvím, a proto jsme na sebe napojené skrz světlo.

Vyslala jsem modlitbu

Jak jsem psala, tehdy jsem byla těhotná a lékařům se nelíbilo, že ještě necítím pohyby miminka. Dokonce mi hrozili odběrem plodové vody kvůli hraničním výsledkům rozboru krve.

Ležela jsem na gauči, právě jsem dokončila několikátou modlitbu a vyslala přání směrem k tchyni. A zabralo to. Během hodiny jsem začala cítit jasné pohyby. O pár měsíců později se mi narodila krásná a zdravá holčička.

Lucie J. (51), Brno