Nikdy nevíte, kde potkáte toho pravého. Vdávat jsem se nechtěla. Kolegyně mě požádala, abych jí šla za svědka, a nakonec se naše role obrátily.
Svatby jsem nesnášela. Jednu jsem absolvovala, když mi bylo dvacet, a manželství se ukázalo jako totální fiasko. Něco takového jsem už nechtěla nikdy znovu zažít. Můj muž mě opustil, když byly synovi dva roky.
Na čas jsem zavrhla všechny muže, na samotu jsem si nakonec zvykla. Tu a tam jsem měla nějakého přítele, ale pod čepec jsem už rozhodně nechtěla. Když bylo synovi dvacet, přišel zlom.
Jedna z kolegyň, přibližně v mém věku, mě jednoho dne požádala, zda bych jí nešla za svědka na svatbu. Nechtělo se mi, ale nakonec jsem kývla. Když scházely do termínu dva měsíce, konečně jsme se všichni sešli, kolegyně, ženich, jeho svědek a já.
Jsem špatná
Posezení v restauraci a plán akce. Vůbec nechápu, jak se to mohlo přihodit. Jako by si nás vybral nějaký šotek, aby se pobavil? Dlouho jsem nezažila, abych měla před nějakým mužem takovou trému, jako před ženichem.
S nelibostí jsem si posléze doma uvědomila, že na něj myslím. Bože, jsem špatná ženská! Říkala jsem si. Vždyť to je budoucí manžel mé kamarádky! Dva dny nato jsem ho viděla, jak čeká před naší firmou. „Bára se už chystá!“ vypravila jsem ze sebe.
On na to řekl, že čeká na mě. Musí se mnou nutně mluvit. Tušila jsem, že to nedopadne dobře. Táhlo mě to k němu. „Nemohu se ženit!“ povídá mi u vína, „ Bára mi je nevěrná!“ Vykulila jsem na něj oči.
„Nevěrná s mým bratrem, který mi jde za svědka! Včera jsem to zjistil,“ dodal. Potom mě chytl za ruku a podíval se mi zhluboka do očí.„Vlastně jsem rád, už k ní nic necítím. Došlo mi to, jakmile jsem uviděl tebe…“
Ulevilo se jí
Termín svatby se nakonec nerušil, jenom obsazení bylo poněkud jiné. Ženich zůstal, ale nevěstou jsem byla já. Bára se na mě zlobila jen chvíli, sama měla máslo na hlavě, opravdu byla svému nastávajícímu nevěrná s jeho bratrem Tondou.
Nakonec mi přiznala, že se jí ulevilo, nevěděla, jak říct, že se vdávat nechce. Rok po nás se za Tondu vdala.
Silvie (62), Brno
