Neměla jsem živé sny. Až jednou mě začala pronásledovat holubice, a pak přišel sen, ve kterém se proměnila v mou zesnulou matku.

Vždy jsem byla rozumově uvažující člověk. Nikdy jsem nevěřila na to, že by se mohla duše stěhovat, nevěřila jsem na minulé životy a převtělování do jiného člověka, natož abych si myslela, že se můžeme stát v dalším životě zvířetem.

Také k předpovídání budoucnosti nebo výkladu snů jsem byla značně skeptická. Když jsem ale čekala druhé dítě, stala se mi podivná věc.

Kroužila kolem mě

Bylo to na podzim, kdy už se objevují první mrazíky, je sychravo a mlhy. Léto se zlomilo v nevlídný podzim rychle a nečekaně. Téměř ze dne na den. Odvedla jsem dceru ráno do školky a pak spěchala do práce. Celou cestu kolem mě kroužila holubice.

Seděla na okně

Když jsem se zastavila a hledala v kabelce klíče od auta, usadila se na kapotu a upřeně se na mě dívala. Až mě z toho pohledu mrazilo. Rychle jsem nastartovala a odjela a doufala, že jsem se jí tak zbavila. Jenomže ne. Objevila se i u mě v práci.

Po celou pracovní dobu seděl ten pták na parapetu mého okna a díval se na mě. Úplně mě propaloval očima. Když jsem procházela kolem, začal klovat do skla. „Ten holub snad klove morseovku!“ smála se kolegyně.

„Pořád tě upřeně sleduje, kdo ví, proč ses mu tak zalíbila.“ Pokrčila jsem rameny. Po práci mě holubice ale pronásledovala dál. Čekala na mě u mého auta. Tentokrát seděla na jeho střeše.

„Běda ti, ptáku, jestli mi to auto zaneřádíš!“ okřikla jsem ji a odehnala. Vzlétla, ale i tak kroužila kolem. Ten pták je fakt divný! Musela jsem si přiznat.

Varování

Večer jsem to líčila manželovi a oba jsme se tomu zasmáli, že se do mě holub zamiloval. Jenže pak přišla noc a s ní ten zvláštní sen… Zdálo se mi, že spím ve své posteli a otevřeným oknem přiletěla holubice.

Zatřepotala se u nohou postele a před očima se mi přeměnila v mou matku, která byla už tři roky po smrti. „Alenko,“ povídá mi maminka, „dávej na sebe pozor! Hrozně to venku klouže, nejezdi raději autem! Moc tě o to prosím!“ Pak se obraz matky začal pstupně vytrácet.

Tragický pád

Probudila jsem se a až do rána jsem nemohla usnout. Ráno jsem nechala klíče od auta ležet na stole a vyrazila do práce pěšky. Jenže osud si mě našel i tak. Na kluzké cestě jsem upadla a o své druhé děťátko jsem bohužel přišla.

Bylo to pro nás velké neštěstí, ale utěšuji se tím, že s autem by to bylo nejspíš mnohem horší. Kdoví, před čím mě matka ve snu ochránila. Každopádně, za tři roky se nám narodilo druhé dítě a byli jsme zase šťastná rodina.

Alena S. (56), Louny