V době svého dospívání jsem ráda jezdila za prarodiči na vesnici. Bylo tam krásně. V tamním lese však také číhalo nebezpečí.

Z vlastní zkušenosti vím, že některá místa mohou mít na duši člověka velmi neblahý vliv. Na tajemné pasece přišlo během let několik lidí o rozum. Včetně mojí dobré kamarádky, která nedala na varování a doplatila na to nejvyšší cenou.

Staré báchorky

V dětství nám dospělí často vypráví různé tajemné příběhy, třeba jen proto, aby nás pobavili nebo postrašili. Když mi ale babička líčila, jaké prokletí se ukrývá na jednom místě nedaleko její vesnice, nebyly to jen pouhé vesnické báchorky. O tom, že mluvila pravdu, jsem se totiž o několik let později sama přesvědčila.

Domek na vesnici

Za prarodiči z otcovy strany jsem nejezdila moc často, protože bydleli dost daleko od našeho města, kde jsem vyrůstala. Když už ale na návštěvu konečně došlo, moc jsem se k nim vždy těšila.

Pro městskou holku bylo prostředí malé vesnice a domek nedaleko lesa žádoucí změnou. S dědou jsme často vyráželi na houby do nedalekého lesa, občas mě vzal také na ryby, ale úplně nejvíc jsem milovala procházky s jejich vlčákem Martym. Dokázala jsem s nim chodit po zdejším okolí celé dlouhé hodiny.

Němá Marie

V době mého dospívání jsem jednoho dne potkala ve vesnici podivně se chovající ženu. Tvářila se jako šílená a její pohled byl úplně nepřítomný. Vyděsilo mě to a řekla jsem pak o tom babičce.

Chtěla jsem vědět, jestli ta žena není třeba nějaký místní blázen. Babička mi to potvrdila, prý se jí říká Němá Marie a přišla o rozum i o řeč na jednom prokletém místě v lese.

Krvavý zločin

Moje zvědavost byla samozřejmě v tu chvíli obrovská, a tak jsem se hned zeptala, kde to prokleté místo leží a kdo tu kletbu způsobil. A babička se rozpovídala… Kdysi v devatenáctém století prý na pasece uprostřed lesa došlo ke krvavému zločinu.

Než jeho oběť zemřela, tak začarovala místo své smrti. Každý, kdo tam později vstoupil, měl přijít o duši. Tomu příběhu jsem věřila jen částečně, ale pro jistotu jsem se onomu místu vyhýbala.

Chodila jsem už na střední školu, když jsem si na prázdninách u babičky našla novou kamarádku. Byla stejně stará jako já a začala tam také jezdit za příbuznými. Jmenovala se Adéla a dobře jsme si spolu rozuměly.

Když jsem Adéle vyprávěla o té tajemné pasece, chtěla se tam jít za každou cenu podívat. Babička ji před tím varovala, ale kamarádka si stejně nedala říct.

Strach nakonec zvítězil

Já jsem měla jen přibližnou představu, kde přesně to místo leží. Adéla na mě však naléhala tak dlouho, až jsem nakonec souhlasila s tím, že se tam společně vydáme. Paseku jsme našly celkem snadno, ale já jsem se na ni neodvážila vstoupit. Nakonec jsem přemluvila i Adélu, aby to nedělala.

Už jsem ji nikdy neviděla

Zpátky domů jsem odjela dřív než moje kamarádka. O několik dní později jsem se od babičky dozvěděla hrozné věci. Adéla se na to prokleté místo vypravila znovu sama. Našli ji pak na kraji lesa, zcela vyčerpanou a zhroucenou.

Skončila prý v psychiatrické léčebně. Do vesnice už každopádně nikdy nepřijela. Já jsem Adélu už nikdy neviděla. Její osud mě ale přesvědčil o tom, že kletba skutečně funguje a nejedná se jen o léty předávaný mýtus.

Pohřeb prarodičů

V době, kdy jsem studovala vysokou školu, jsem už za prarodiči skoro vůbec nejezdila. Ke studiu jsem měla ještě dvě brigády a volný čas jsem neměla skoro žádný.

Babička s dědou pak zemřeli krátce po sobě, takže jsme do jejich vesnice jeli jen na jejich pohřeb a pak na vyklízení domu.

Rodinný výlet

Otec rodné stavení po skončení dědického řízení prodal, a tak jsem se do vesnice dostala vlastně až po mnoha letech na rodinný výlet. Vedla mě tam nostalgická touha po vzpomínkách. Chtěla jsem svým dětem ukázat, kde jsem to kdysi měla ráda.

O tajemné pasece jsem jim ale raději nic neříkala, abych jim nezkazila dojem. Od lidí z vesnice jsem se ale doslechla, že v průběhu let přibyly další případy, kdy kletba zafungovala a několik lidí se zbláznilo. Nejednalo se většinou o místní, kteří o pasece věděli.

Nepříjemné mrazení v zádech

Synovi a dceři jsem o tom všem řekla, až když byli dospělí. Zejména syn byl z té legendy nadšený a chtěl se tam jet znovu podívat. Doprovodila jsem ho a paseku, která se od té doby dost změnila a zarostla, jsme našli.

Místo, kde mělo dojít k onomu prokletí, jsem si ale už příliš nepamatovala. I tak jsem ale v těch místech cítila nepříjemné mrazení v zádech.

Prokletí stále trvá

Když jsem nedávno v souvislosti s onou vesnicí četla, že na kraji lesa našli vyčerpanou ženu středního věku, pomyslela jsem si, že černé kouzlo dál trvá. Kde se ta vesnice s pasekou nachází, vám ovšem raději nenapíšu.

Blanka H. (59), střední Čechy