Domů     Shledání s matkou, které bolelo
Shledání s matkou, které bolelo
5 minut čtení

Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná

V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života.

Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé rány nikdy úplně nezarostou. Bylo mi osmnáct let, když mi má adoptivní matka řekla, že nejsem její vlastní.

Neudělala to ze zlé vůle, spíš cítila, že už jsem dost stará na to, abych znala pravdu. Seděla naproti mně v kuchyni, kde voněla mramorová bábovka.

Poprvé jsem slyšela pravdu

Taková, kterou jsme dělávaly spolu. Se sklopeným zrakem mi maminka oznámila, že mě s otcem adoptovali z dětského domova, když mi byly sotva dva roky. V tu chvíli jako by se vše kolem mě zhroutilo.

Milovala jsem je a byla jsem vděčná za všechno, co pro mě udělali. Ale něco hluboko ve mně začalo praskat, jako když mráz trhá staré dřevo. Můj odraz v zrcadle už mi neříkal to, co dřív.

Kdo jsem byla? Kdo mě nechal v tom domově? Žijí moji rodiče? Jací jsou? Nemají nemoci, které bych mohla zdědit? Spoustu otázek jsem měla.

Cesta za pravdou

Trvalo mi několik měsíců, než jsem se odhodlala začít hledat. Byla to tehdy jiná doba, neexistoval internet, žádné databáze, žádné snadné stopy.

Psal se rok 1963. Chodila jsem do archivů, psala dopisy, potají mluvila s lidmi, kteří mohli znát někoho z minulosti. Trvalo mi pět let, než jsem se dopracovala ke jménu a adrese mé biologické matky. Pamatuji si ten den jako dnes.

Držela jsem ten kousek papíru v ruce a třásla se. Ne strachem, ale nadějí, že me možná chtěla a třeba ji k tomu někdo jen donutil. Možná mě konečně obejme, doufala jsem. Našla jsem ji v malém městě kousek od Ostravy. Bydlela v šedivém činžáku ve druhém patře. Zaklepala jsem.

První a poslední setkání

Otevřela mi žena s vrásčitou tváří a takovýma neživýma očima. „Dobrý den… Jsem Anna… vaše dcera.“ Pronesla jsem ta slova, která ve mně zrála roky, s něžností a bolestí. Dlouho se na mě dívala beze slova. Pak mě pustila dovnitř. Bylo tam ticho.

Žádné objetí, ani slzy, jen lhostejnost. Asi jediný scénář, který mě nenapadl. Myslela jsem na to nejlepší i nejhorší. Toto bylo něco mezi. Nezájem. Seděla naproti mně, jako by se nic nedělo, mluvila tiše a úsečně.

Řekla mi, že mě porodila ve svých šestnácti letech. Že to bylo těžké, že jí nikdo nepomohl. A že to bylo správné rozhodnutí. Zeptala jsem se na otce.

Jen mávla rukou a řekla, že to není důležité. Nepodívala se mi do očí. Po půl hodině vstala a řekla, že už musí někam jít. Poděkovala jsem jí. Ani nevím proč.

Prázdnota nikdy nezmizela

Vrátila jsem se domů a neřekla o tom nikomu. Ani své adoptivní matce, která tehdy bojovala s nemocí. Ani přátelům. Nikomu. Zavřela jsem to do sebe jako starou fotografii do šuplíku. Ale pokaždé, když jsem ráno otevřela oči, byla tam nově prázdnota.

Opravdu jsem viděla svoji matku a skutečně byla taková necitelná? Založila jsem rodinu. Měla jsem dvě děti. Dceru a syna. Byli zdraví, šikovní, milovali mě, ale já jim nedokázala dát to, co jsem možná kdysi chtěla.

Tu hlubokou mateřskou něhu, kterou si každé dítě zaslouží. Byla jsem na ně často tvrdá. Měla jsem ráda pořádek, režim a výsledky. Myslela jsem, že když jim dám vzdělání, zázemí, všechno hmotné, že to stačí. Dnes vím, že nestačilo.

Omluvy, které jsem nikdy nevyslovila

Když moje děti dospěly, odtáhly se ode mě. Ne že by mě opustily, ale byla mezi námi zeď. Taková ta, která se nepostaví přes noc. Rostla roky, já ji stavěla každým dnem, kdy jsem jim místo pohlazení řekla jen „ukliď si“.

Každým dnem, kdy jsem místo objetí nabídla jen radu nebo výčitku. Nikdy jsem jim neřekla, jak moc mě to všechno bolelo. Jak jsem si každou noc přála vrátit čas a jak jsem toužila obejmout je a říct jim, že to není jejich vina. Že chyba byla ve mně. A v tom, co jsem si celý život nesla jako těžký batoh na zádech.

Naučila jsem se odpouštět

Dnes už je pozdě měnit minulost, ale není pozdě mluvit. A tak píšu tento příběh, možná pro sebe, možná pro ně. Možná pro někoho jiného, kdo si nese podobnou bolest. Odpustila jsem své matce? Nevím. Možná ano, snad trochu. Byla to mladá dívka, sama, bez pomoci.

Možná udělala to nejlepší, co tehdy uměla. Ale nikdy neřekla, že ji to mrzí. Nikdy neřekla, že mě chtěla. A to bolí i po tolika letech. Odpustila jsem sobě? Taky nevím. Ale snažím se. Každý den.

Odpuštění může být lék

A tak tu sedím, osmdesátiletá žena, která prošla životem s batohem plným otazníků. Vím, že ten batoh jsem nesla, jak nejlépe jsem mohla. Dala jsem svým dětem, co jsem uměla.

A dnes doufám, že až jednoho dne přijdou, jen na návštěvu, řeknu: „Odpusťte mi. Měla jsem vás ráda. Jen jsem to neuměla ukázat.“ Láska se někdy ztratí mezi řádky.

Nikdy bych neřekla, jak vás může tížit celý život, že jste jednou v životě potkali osobu, která neprojevila dostatek citů. I když jsem ji neznala, byla to přece jen matka. Má matka.

Anna K. (80), Jihlava

Související články
3 minuty čtení
Nikdy to nepochopím. Měli jsme k sobě důvěru a on mi 25 let neřekl zásadní věc. Zatajil mi potomka, kterého vídal. Potkala jsem ho, když mi bylo padesát. Nikdy jsem nevěřila, že v tomto věku může přijít někdo, kdo mi úplně obrátí život naruby. On byl klidný, moudrý a zároveň plný energie. Byla to láska, která nepřišla přes noc, ale postupně se vkrádala do každého dne. Strávili jsme spolu 25 let
6 minut čtení
Už nemám pro co, a hlavně pro koho dál žít. Je tak těžké přijmout, že vám navždy odešel smysl vašeho života. Mé současné dny jsou plné vzpomínek, maličkostí a rutinních setkání. Bydlím v domově důchodců, kde žije spousta dalších seniorů. S některými chodím na kávu, s jinými na delší procházky, povídáme si o všedních věcech, o zdraví, o počasí nebo o zážitcích z minulosti. Na první pohled může v
4 minuty čtení
S Tomášem jsme spolu byli sedm let, z toho pět manželé. Každý den jsem vstávala v šest, vařila mu kávu, balila svačinu a líbala ho na rozloučenou. Věřila jsem, že to je láska. Ta pravá, hluboká, na celý život. Měli jsme domek na kraji města, dva psy a plány. Manžel pracoval jako projektový manažer v IT firmě a já jako učitelka na základní škole. Začalo to nenápadně Před rokem jsem si všim
3 minuty čtení
S Pavlem nás seznámil známý. Hned jsme si padli do oka. Naše romantická idylka ale měla jednu vadu, a tou byla jeho bývalá přítelkyně. Od jejich rozchodu sice uběhl už rok, přesto o ní Pavel až podezřele často mluvil, a dokonce měl zarámovanou společnou fotku u postele. Bylo mi jasné, že citové pouto ke své bývalce ještě nepřetrhl. Fotku jsem aspoň nenápadně otočila, ale druhý den byla ve st
3 minuty čtení
Můžete plánovat, jak chcete, a stane se, že vše je najednou jinak. Nebylo příjemné, zčistajasna se ocitnout místo na rande ve špitále. Byla jsem tak zamilovaná! Bylo to romantické už proto, že se blížily Vánoce, krajina byla pocukrovaná sněhem a holé větve stromů postříbřené jinovatkou. Připadala jsem si jako v pohádce a myslela na svou svatbu. Přála jsem si vdávat se brzy, hned po škole. Lí
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zápisy jsou nově už v lednu, bude více času dohnat případné nedostatky
epochalnisvet.cz
Zápisy jsou nově už v lednu, bude více času dohnat případné nedostatky
Zápisy do prvních tříd budou nově už od poloviny ledna, tedy zhruba o tři měsíce dříve než v posledních letech. Odborníci si od změny slibují, že se podaří dříve podchytit případné problémy, které děti mohou mít. Rodiče tak s dětmi budou mít více času případné nedostatky dohnat.   Podle lékařky a autorky vzdělávacích knih Jany
Vánoční hit: Drážďany v plné parádě
nejsemsama.cz
Vánoční hit: Drážďany v plné parádě
Horký svařák v hrníčku, lahodné štóly, ale i třeba klobásky nebo pečínka. To vše můžete mít v záři vánočního stromu a výzdoby v ulicích nedalekých Drážďan. Pravé místo, kde hledat tu největší koncentraci svátečních tradic! Chcete zažít tu pravou vánoční atmosféru? Vyrazte na adventní trhy do hlavního města Saska Drážďan, půl hodinky jízdy autem severozápadně od českých hranic. Sváteční nálada se vás
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čupakabra v Portoriku: Případ záhadných útoků na zvířata
enigmaplus.cz
Čupakabra v Portoriku: Případ záhadných útoků na zvířata
Rok 1995 na Portoriku provázela vlna podivných útoků na hospodářská zvířata. Těla bez krve, chybějící části, stejné kousnutí na krku – a žádné svědectví o predátorovi. Obyvatelé ostrova tak stáli před
Karotkový krém s pažitkou
tisicereceptu.cz
Karotkový krém s pažitkou
Mrkev je dostupná vždy, stejně tak jako vám vždy přijde k chuti tato polévka! Suroviny na 4 porce 500 g mrkve 2–3 brambory 1 litr vývaru (hovězí, kuřecí) 1 kostka polévkového koření 1 kelíme
Šťouráte se v nose? Nestyďte se, dělají to skoro všichni
epochaplus.cz
Šťouráte se v nose? Nestyďte se, dělají to skoro všichni
Existuje spousta věcí, které dobré mravy zavrhují. Věci, které, považujeme za nechutné a stydíme se za ně, přestože je dělají téměř všichni. Prsty vyslané na loveckou výpravu do nosních dírek jsou nechutné a nehygienické, neboť jde o ideální způsob šíření choroboplodných zárodků. Na druhou stranu jsou překvapivě běžné. Podle Jamese Jeffersona a Trenta Thompsona z lékařské
Šťastné setkání Bonda se synem po 20 letech
nasehvezdy.cz
Šťastné setkání Bonda se synem po 20 letech
Filmový James Bond Pierce Brosnan (72) má za sebou radostnou událost. Po dvaceti letech se konečně setkal se svým adoptivním synem Christopherem (52), s nímž v minulosti zcela přerušil kontakt kvůl
LSD se vrací na scénu: Pomůže bojovat s úzkostmi a depresemi?
21stoleti.cz
LSD se vrací na scénu: Pomůže bojovat s úzkostmi a depresemi?
Coby silný halucinogen umí LSD radikálně zvýšit kreativitu a představivost, proto se stala vyhledávaným zdrojem inspirace pro umělce a vědce a symbolem 60. let minulého století. Na druhou stranu uměla
Advent v saské metropoli – Předvánoční Drážďany
epochanacestach.cz
Advent v saské metropoli – Předvánoční Drážďany
Toužíte po skutečné vánoční atmosféře? Vydejte se do Německa, kde mají adventní trhy dlouhou tradici a patří k těm nejpůvabnějším v Evropě. Ty nejbližší českým hranicím najdete v Drážďanech – začínají 26. 11. 2025 a potrvají do 24. 12. 2025. A stojí za to je zažít na vlastní kůži. S norimberským Christkindlesmarktem se drážďanské vánoční trhy
Přišel místo dědy Mráze Mikuláš?
historyplus.cz
Přišel místo dědy Mráze Mikuláš?
Serjožka upíná na svého otce úpěnlivý pohled. „Tati, ukážeš mi zase ten bonbon, který ti dal car?“ Otec ho vede do své pracovny, kde na čestném místě je vystaveno cukrátko. Vánoční dárek od carské rodiny je nad všechny dary.   „Tati, viď že ho nikdy nesníš?“ doráží neodbytný klučina. Moc dobře zná odpověď. Dárek od
Hublot imponuje dvojicí zimních edice Big Bang Unico
iluxus.cz
Hublot imponuje dvojicí zimních edice Big Bang Unico
Ženevský Hublot vstupuje do zimní sezóny uvedením dvou exkluzivních modelů Big Bang Unico Winter Sapphire a Big Bang Unico Winter Titanium Ceramic. Novinky inspirované zasněženou krajinou spojují este
Toužili jsme udělat na Vánoce dobrý skutek
skutecnepribehy.cz
Toužili jsme udělat na Vánoce dobrý skutek
Advent je krásné období plné lásky a pohody, motivuje nás k tomu dělat něco pro druhé. Pak si nás našel osud sám a nestojí nás to ani korunu. Pokaždé, když nastane čas adventu, cítíme s manželem nutnost dát nějaké peníze na charitu. Když ale vidíme, jak toho některé nadace zneužívají, bere nám to chuť dělat dobré skutky. Před pár