Domů     Shledání s matkou, které bolelo
Shledání s matkou, které bolelo
5 minut čtení

Tíží mě šrám. Bolest z mateřské lásky. Té, kterou jsem od mámy nedostala, i mojí, kterou jsem nebyla schopná

V srdci cítím těžkost, kterou nosím celý život. Byla jsem adoptovaná. Moji rodiče nebyli moji. Žila jsem ale roky ve sladké nevědomosti, měla jsem díky tomu šťastné dětství. Normální období mého života.

Ale pak… I když mi má náhradní rodina dala střechu nad hlavou, teplo a péči, některé rány nikdy úplně nezarostou. Bylo mi osmnáct let, když mi má adoptivní matka řekla, že nejsem její vlastní.

Neudělala to ze zlé vůle, spíš cítila, že už jsem dost stará na to, abych znala pravdu. Seděla naproti mně v kuchyni, kde voněla mramorová bábovka.

Poprvé jsem slyšela pravdu

Taková, kterou jsme dělávaly spolu. Se sklopeným zrakem mi maminka oznámila, že mě s otcem adoptovali z dětského domova, když mi byly sotva dva roky. V tu chvíli jako by se vše kolem mě zhroutilo.

Milovala jsem je a byla jsem vděčná za všechno, co pro mě udělali. Ale něco hluboko ve mně začalo praskat, jako když mráz trhá staré dřevo. Můj odraz v zrcadle už mi neříkal to, co dřív.

Kdo jsem byla? Kdo mě nechal v tom domově? Žijí moji rodiče? Jací jsou? Nemají nemoci, které bych mohla zdědit? Spoustu otázek jsem měla.

Cesta za pravdou

Trvalo mi několik měsíců, než jsem se odhodlala začít hledat. Byla to tehdy jiná doba, neexistoval internet, žádné databáze, žádné snadné stopy.

Psal se rok 1963. Chodila jsem do archivů, psala dopisy, potají mluvila s lidmi, kteří mohli znát někoho z minulosti. Trvalo mi pět let, než jsem se dopracovala ke jménu a adrese mé biologické matky. Pamatuji si ten den jako dnes.

Držela jsem ten kousek papíru v ruce a třásla se. Ne strachem, ale nadějí, že me možná chtěla a třeba ji k tomu někdo jen donutil. Možná mě konečně obejme, doufala jsem. Našla jsem ji v malém městě kousek od Ostravy. Bydlela v šedivém činžáku ve druhém patře. Zaklepala jsem.

První a poslední setkání

Otevřela mi žena s vrásčitou tváří a takovýma neživýma očima. „Dobrý den… Jsem Anna… vaše dcera.“ Pronesla jsem ta slova, která ve mně zrála roky, s něžností a bolestí. Dlouho se na mě dívala beze slova. Pak mě pustila dovnitř. Bylo tam ticho.

Žádné objetí, ani slzy, jen lhostejnost. Asi jediný scénář, který mě nenapadl. Myslela jsem na to nejlepší i nejhorší. Toto bylo něco mezi. Nezájem. Seděla naproti mně, jako by se nic nedělo, mluvila tiše a úsečně.

Řekla mi, že mě porodila ve svých šestnácti letech. Že to bylo těžké, že jí nikdo nepomohl. A že to bylo správné rozhodnutí. Zeptala jsem se na otce.

Jen mávla rukou a řekla, že to není důležité. Nepodívala se mi do očí. Po půl hodině vstala a řekla, že už musí někam jít. Poděkovala jsem jí. Ani nevím proč.

Prázdnota nikdy nezmizela

Vrátila jsem se domů a neřekla o tom nikomu. Ani své adoptivní matce, která tehdy bojovala s nemocí. Ani přátelům. Nikomu. Zavřela jsem to do sebe jako starou fotografii do šuplíku. Ale pokaždé, když jsem ráno otevřela oči, byla tam nově prázdnota.

Opravdu jsem viděla svoji matku a skutečně byla taková necitelná? Založila jsem rodinu. Měla jsem dvě děti. Dceru a syna. Byli zdraví, šikovní, milovali mě, ale já jim nedokázala dát to, co jsem možná kdysi chtěla.

Tu hlubokou mateřskou něhu, kterou si každé dítě zaslouží. Byla jsem na ně často tvrdá. Měla jsem ráda pořádek, režim a výsledky. Myslela jsem, že když jim dám vzdělání, zázemí, všechno hmotné, že to stačí. Dnes vím, že nestačilo.

Omluvy, které jsem nikdy nevyslovila

Když moje děti dospěly, odtáhly se ode mě. Ne že by mě opustily, ale byla mezi námi zeď. Taková ta, která se nepostaví přes noc. Rostla roky, já ji stavěla každým dnem, kdy jsem jim místo pohlazení řekla jen „ukliď si“.

Každým dnem, kdy jsem místo objetí nabídla jen radu nebo výčitku. Nikdy jsem jim neřekla, jak moc mě to všechno bolelo. Jak jsem si každou noc přála vrátit čas a jak jsem toužila obejmout je a říct jim, že to není jejich vina. Že chyba byla ve mně. A v tom, co jsem si celý život nesla jako těžký batoh na zádech.

Naučila jsem se odpouštět

Dnes už je pozdě měnit minulost, ale není pozdě mluvit. A tak píšu tento příběh, možná pro sebe, možná pro ně. Možná pro někoho jiného, kdo si nese podobnou bolest. Odpustila jsem své matce? Nevím. Možná ano, snad trochu. Byla to mladá dívka, sama, bez pomoci.

Možná udělala to nejlepší, co tehdy uměla. Ale nikdy neřekla, že ji to mrzí. Nikdy neřekla, že mě chtěla. A to bolí i po tolika letech. Odpustila jsem sobě? Taky nevím. Ale snažím se. Každý den.

Odpuštění může být lék

A tak tu sedím, osmdesátiletá žena, která prošla životem s batohem plným otazníků. Vím, že ten batoh jsem nesla, jak nejlépe jsem mohla. Dala jsem svým dětem, co jsem uměla.

A dnes doufám, že až jednoho dne přijdou, jen na návštěvu, řeknu: „Odpusťte mi. Měla jsem vás ráda. Jen jsem to neuměla ukázat.“ Láska se někdy ztratí mezi řádky.

Nikdy bych neřekla, jak vás může tížit celý život, že jste jednou v životě potkali osobu, která neprojevila dostatek citů. I když jsem ji neznala, byla to přece jen matka. Má matka.

Anna K. (80), Jihlava

Související články
3 minuty čtení
Byli pro mě rytířové. Starší bráchové, kteří se o mě starali jako o princeznu. Ta pohádka však brzy skončila. Nebyla jsem jejich otravná ségra, hráli si se mnou a hýčkali mne. Všichni jsme mezi sebou měli velké pouto. Jenže pak… Byla jsem malá holčička, když jsem přišla o svého prvního bratra Pavla. Bylo mi deset let, když se to stalo. Ten den se mi navždy vypálil do paměti, jako by to bylo vče
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vzácné těleso v naší galaxii. Objekt, který pulzuje tak jasně, že mění astronomii
enigmaplus.cz
Vzácné těleso v naší galaxii. Objekt, který pulzuje tak jasně, že mění astronomii
Představte si hvězdu, která pulzuje rádiovými vlnami s takovou pravidelností, že byste podle ní mohli řídit hodinky. Astronomové nedávno objevili takový objekt v naší vlastní galaxii, ale jeho chování
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Zjevila se mi dívka zasažená bleskem
skutecnepribehy.cz
Zjevila se mi dívka zasažená bleskem
Byla jsem doma sama. Bouřka řádila a vichr nám rozbil okno. Najednou se přede mnou objevila temná postava dívky. Déšť hrozil po celý den, ve vzduchu byla cítit bouřka. Do topolů před domem se opřel vítr. Domek jsme koupili s manželem teprve nedávno. Stál kousek za městem. Autem jsme měli všechny služby v dosažitelné blízkosti. Snažila jsem se
Tajemství v hlubinách: Klimatická změna pomáhá ponorkám mizet beze stopy
21stoleti.cz
Tajemství v hlubinách: Klimatická změna pomáhá ponorkám mizet beze stopy
Oceány se mění rychleji než kdy dříve a s nimi se proměňují i pravidla podmořské hry. Nový výzkum ukazuje, že oteplující se světové vody znesnadňují detekci ponorek, což může výrazně zamíchat světovou
Konjakové těstoviny Slim Pasta
tisicereceptu.cz
Konjakové těstoviny Slim Pasta
Drtivá většina lidí konzumuje těstovinové přílohy, protože jsou běžně k dostání, chutné a jednoduché na přípravu. Často se ale lidé přílohám vyhýbají, a to z důvodu, že si chtějí udržet štíhlou postav
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
epochalnisvet.cz
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
V polovině 7. století ve Středomoří vrcholí útoky muslimů. Načas do jejich rukou padne i Sicílie. Jejich nadvláda tam nebude trvat dlouho, ale stačí to, aby z ostrova musela uprchnout většina křesťanských duchovních.   Jedním z nich je i Agatho (577–681), mnich benediktinského kláštera sv. Herma v Palermu. Je mu již téměř 80 let, ale ve svém poslání
Cukety s cibulí
nejsemsama.cz
Cukety s cibulí
Naložit si můžete i cukety, včetně těch menších, které by už nestihly dorůst. Potřebujete: ✿ 1 kg cuket ✿ 2 cibule ✿ 2 stroužky česneku ✿ 2 lžíce soli ✿ 2 snítky kopru ✿ hrst petrželky Nálev: ✿ 400 ml bílého vinného octa ✿ 120 g cukru krupice ✿ 1 lžíce hořčičných semínek ✿ 1 lžičku celého barevného pepře ✿ 2 chilli papričky 1. Cukety omyjte
Žižka ve východních Čechách: Zmocnil se Hradce podlou lstí?
historyplus.cz
Žižka ve východních Čechách: Zmocnil se Hradce podlou lstí?
S Divišem Bořkem z Miletínka dosud měl vcelku dobré vztahy. Když Žižka přijde z Tábora do východních Čech, upřednostní ale vlastní zájmy. Počká, až jeho spojenec vytáhne na Moravu, a připraví ho o vládu nad Hradcem Králové. Definitivně se rozhodl, že Tábor opustí. Jeho spory se zdejšími kazateli a ostatními hejtmany překročily únosnou mez. Spolehnout
DEN MEDU 2025
epochanacestach.cz
DEN MEDU 2025
Devátý ročník oblíbené akce – Dny evropského dědictví a Den medu, který se bude konat na zámku v Liblicích. Můžete se těšit na speciální nabídku produktů od včelařů, medové pivo a mnoho dalšího. Trhy provoněné medem Historická vystoupení a soutěže Animační program pro děti Občerstvení na terase zámku Včelařská výstava Exkluzivní výstava cizokrajných brouků Prohlídky
Vašinka práskl dveřmi, důvodem je šéfovství divadla
nasehvezdy.cz
Vašinka práskl dveřmi, důvodem je šéfovství divadla
Marcel Vašinka (70) se k dabingu dostal hlavně proto, že neustál své nadřízené. V 80. letech hrával Marcel Vašinka (70) hlavně v pohádkách nebo v seriálech, třeba ve Slavných historkách zbojnických
Nestárnoucí hračka. S jojem se uklidňoval už Napoleon I. Bonaparte
epochaplus.cz
Nestárnoucí hračka. S jojem se uklidňoval už Napoleon I. Bonaparte
Představte si to: Píše 18. června 1815, jsi členem francouzský armádě a čekáte na velkou bitvu. Všude kolem vás jsou děla a ostatní nervózní vojáci. A co děláte vy? Hrajete si… s jojem! Zdá se vám představa podivná? Není vůbec nereálná. Na polích u belgického města Waterloo se připravují tisíce vojáků na jednu z největších
Nový Mercedes-Benz GLC s technologií EQ: lehkost, inteligence a luxus bez kompromisů
iluxus.cz
Nový Mercedes-Benz GLC s technologií EQ: lehkost, inteligence a luxus bez kompromisů
GLC je dlouhodobě nejúspěšnější model Mercedes-Benz – a nyní míří do čistě elektrické éry. Zcela nové elektrické GLC (předběžné údaje WLTP: 14,9–18,8 kWh/100 km, 0 g CO₂) dorazí v první polovině roku