Ta, kterou jsem považovala za nejlepší přítelkyni, se ukázala jako ta nejhorší osoba, jakou jsem kdy potkala. Ženská mrcha, která mi vzala vše!
Byla to manipulátorka a lhářka a já jsem díky ní přišla o manželství i klid v duši. S Andreou jsem se poznala před deseti lety na kurzu jógy. Byla okouzlující, usměvavá, vtipná a vždycky perfektně upravená.
Lichotila mi
Hned jsme si padly do oka. Já, obyčejná účetní s manželem a dvěma dětmi, jsem obdivovala její energii a sebevědomí. Ona byla single, podnikatelka, volná duše. „Ty jsi tak inspirativní,“ říkávala ona mně a já se poprvé v životě cítila výjimečná.
Postupně se stala součástí mého života. Chodily jsme na kávu, na víno, sdílely jsme starosti i radosti. Říkala mi, jak je můj manžel Tomáš skvělý, jak mi přeje moji šťastnou rodinu, po které prý ona nikdy netoužila.
Věřila jsem jí. Dokonce jsem ji zvávala k nám domů. Tomáš ji měl rád, děti ji zbožňovaly. „Je to tvoje nejlepší kamarádka, musím ji mít rád,“ smál se manžel.
Jak jsem byla naivní!
První varování přišlo, když začala znenadání mluvit o mém vzhledu. „Petro, ty bys mohla být kráska, kdyby ses víc snažila,“ říkala jakoby mimochodem. Nebo: „Tomáš si zaslouží ženu, která o sebe dbá.“ Ze začátku jsem to brala jako kamarádskou radu.
Začala jsem se víc líčit, kupovat si drahé oblečení, jen abych jí dokázala, že na to mám. Ale nikdy to nebylo dost. Vždycky našla něco, co mi vytkla: váhu, vlasy, styl. Pomalu jsem ztrácela sebevědomí. Pak přišel zlom.
Jednou večer, když jsem byla na služební cestě, mi Tomáš naprosto nečekaně zavolal, že se chce rozvést. „Už to mezi námi nefunguje,“ řekl mi suše do telefonu. Považoval vše za vařízené.
Byla jsem v šoku
Když jsem se vrátila domů, zjistila jsem, že právě Andrea utěšuje mého stále ještě manžela. Pak mi sousedka prozradila, že ji u nás často vídala, když jsem byla pryč. Všechno zapadlo. Andrea se rozhodla sebrat mi rodinu.
Manžela si omotala kolem prstu tím, že mu o mně nakukala, že ho podvádím a že pro něj nejsem dost dobrá. A on jí uvěřil. Rozvod byl rychlý a bolestný.
Tomáš si Andreu nastěhovala do našeho domu, protože to byl dům po jeho rodičích a mně jako náplast dali malý byt po Andree, kam jsem se musela vejít i s dětmi a s pocitem, že jsem všechno ztratila.
Jen se mi smála
Když jsem si s Andreou chtěla promluvit mezi čtyřma očima, jen se zasmála: „Petro, to sis udělala sama. Když sis neudržela manžela, je to tvoje chyba.“
Od té doby se mi vyhýbá. Dodnes se sbírám z trosek. Děti mi dávají sílu, ale pořád bojuju s pocitem, že jsem selhala. Andrea mi nejen vzala manžela, ale i víru v lidi.
Možná jsem měla být silnější, vidět její hru dřív. Ale vím, že si zasloužím lepší život. A ten si teď buduju už bez lží a s novou nadějí do budoucna. Snad to vyjde.
Petra V. (67), Ostrava