Domů     Nikdy na přítele nezapomenu!
Nikdy na přítele nezapomenu!
5 minut čtení

Každé léto jsem jezdila za prarodiči do malé vesnice, která byla tak odlehlá, že by ji málokdo našel na mapě. Ale tam jsem našla toho nejlepšího člověka.

Zde jsem trávila dny plné dobrodružství, smíchu a bezstarostnosti. Hlavně díky němu. Mému nejlepšímu kamarádovi Tomášovi. Byl o rok starší, s hnědýma očima, které byly vždy plné zvědavosti. Jeho smích byl nakažlivý. Vzpomínám si, jak jsme si hráli celé dny.

Stavěli jsme bunkry v lese, hráli si na indiány a spali jsme ve stanech i pod širým nebem. Byli jsme neoddělitelná dvojice. Měla jsem pocit, že mě nikdy neopustí, že naše přátelství je pevné jako skála, která se nikdy nerozpadne. Přesto se to stalo.

S příchodem dospívání, kdy jsme každý začali směřovat jinam, jsme se pomalu začali vzdalovat. Tomáš zůstal dál v tom městečku, zatímco já jsem tam už tolik nejezdila. Oba jsme zažili své první lásky, i když netvrdím, že jsme si sami nedali pusu, a tak. To milostné poznávání jsme ale hledali už jinde.

Návrat na prázdniny

Stále jsem ho však vnímala jako nejlepšího kamaráda, kterého jsem měla. Nezákeřného, jako jsou ty městské holky ze školy. Odstěhovala jsem se do většího města, kde jsem pokračovala na škole a postupně si budovala nový život.

Někdy jsem však zajela k prarodičům. Tomáš tam byl stále, a když jsme se potkali a byl čas, občas jsme si sedli na starou lavičku před jejich domem a popovídali si o všem možném. Zvláštní, jako by uplynulé měsíce nebo roky ani nebyly.

Jako bychom nikdy nepřerušili ten intenzivní kontakt. Jako by naše dětství stále trvalo. Ty chvíle byly krásné. I když jsme už nebyly děti, které spolu běhaly po loukách, stále jsme měli pocit, že jsme v těch časech nějakým způsobem zůstali.

Zpráva, která mě zlomila

Jednoho dne, kdy jsem byla doma, mne zastihla nečekaná zpráva. Volala mi mamka, že mluvila se sousedkou od prarodičů. Tomáš měl prý autonehodu. Bylo to na silnici nedaleko té naší vesničky. Ležel v nemocnici v kritickém stavu.

Lékaři mu dávali 50% šanci na přežití. Tehdy se moje srdce zastavilo. Už jsme si fyzicky nebyli tak blízcí, prohodili jsme vždy spíš pár slov párkrát do roka. Ale když jsem se dozvěděla tu strašnou zprávu… Nemohla jsem zůstat v klidu.

Nešlo sedět a čekat, co bude. Touha být u něj tam, byla silnější než všechno ostatní. Najednou jsem měla pocit, že všechno vyřešíme. Tak jako jsme si pomohli, když jsem si já rozbila koleno nebo on si vyrazil zuby, když jsme byli malí.

Rychle jsem skočila na první vlak, který jel do města, v němž byla ona nemocnice. Vlastně jsem ani netušila, jak se do nemocnice dostanu, jen jsem cítila, že tam musím.

Cesta za ním

Byla jsem v nemocnici během dvou hodin. Můj zrychlený dech byl jediným zvukem, který jsem slyšela, když jsem běžela chodbami. Když jsem se dostala k jeho pokoji, byla tam jeho rodina. Řekli mi, že je v kómatu. Stabilizovaný, ale neví se, co bude dál.

V hlavě mi to stále nedávalo smysl. Tomáš, můj kamarád, jen ležel. V posteli a napojený na přístroje. I když za ním mohla jen rodina, právě ona svolila, abych za ním šla. Však mě znali. Věděli, že jestli slyší, pomůže mu to.

Už byl někdo jiný

Fyzicky to byl stále on. Ale tím pokojem se linulo takové zvláštní temno. Jeho tvář jakoby nebyla plná života. Byla bledá a propadlá. V ústech hadička. A to pípání. Pokaždé jsem se lekla, že přerušovaný zvuk se najednou rozezní permanentně.

Stála jsem tam bez pohnutí a dívala se na něj. Představovala jsem si všechny ty okamžiky z dětství, kdy jsme běhali kolem domu. Jak se smál mým vtipům a já jeho. Jak jsme si spolu plnili sny a jak jsme věřili, že naše přátelství nikdy neskončí.

Jak jsme si slíbili, že se nikdy neztratíme. A teď? Teď jsem tam stála před prázdným tělem. Před někým, kdo už mě možná neslyšel.

Poslední rozloučení

Když jsem seděla u jeho postele, najednou jsem si uvědomila, že je to naposledy, co ho vidím. Prostě jsem to cítila. Ta návštěva byla o tom, že jsem mu chtěla říct, jak moc mi chyběl ty roky a jak moc pro mě znamenal. Neřekla jsem mu to naplno.

Jen jsem mu děkovala a v duchu jsem cítila, že ho ztrácím. Strašné a bolestivé. Byl to jen tichý moment, kdy jsem byla s ním, a zároveň jsem ho nechávala jít. Pak jsem odešla a nechala jsem tam jeho rodinu. Druhý den přišla zpráva, že Tomáš zemřel.

Jeho šance na přežití byly příliš malé. Že by snad čekal, až se s ním rozloučí všichni blízcí? Přece jen jsme pro sebe hodně znamenali.

Vzpomínky na něj

Zůstala ve mně prázdnota, kterou jsem si nedokázala vysvětlit. Doma jsem seděla v naprostém tichu. Cítila jsem, jak se mi vybavují vzpomínky. Jen tak. Ani jsem to nechtěla, protože jsem věděla, jak to bude bolestivé.

Tomáš a já jsme byli jako dvě poloviny jednoho celku. Nikdy jsme neřešili, kdo je silnější, kdo má pravdu, prostě jsme byli kámoši. Celé dětství se mi přehrávalo v hlavě pořád dokola a já si uvědomila, že jsem definitivně dospěla.

Ztratila jsem totiž to nejpevnější právě z dětství. S Tomášem jakoby ty momenty zmizely. Jako by se to nikdy nestalo, když on nebyl. Byla to divná doba. Vdala jsem se, mám tři děti a jsem spokojená. Přesto na Tomáše stále myslím. Jakou rodinu by měl on?

Mirka T. (64), Praha

Související články
3 minuty čtení
Poslední měsíce jsem byla často unavená. Lékaři mluví opatrně, ale člověk pozná, když se něco v životě pomalu uzavírá. A tak jsem začala myslet na místa, která ve mně zůstala celý život. Na věci, které člověk nosí hluboko v sobě, i když o nich desítky let nemluví. Jedním z těch míst byla stará roubenka v Českém ráji. Když jsem byla malá, jezdili jsme tam s rodiči skoro každé léto. Patřila paní
4 minuty čtení
Žila jsem tak jako řada žen mého věku, kterým už osud vzal partnera. Sama, ale s dobrou kamarádkou po boku. Byla jako moje sestra... Pětačtyřicet let jsme spolu sdílely recepty na koláče, radost z prvních krůčků dětí i slzy po odchodech našich manželů. Dana pro mě byla jistotou v nejistém běhu života. Nikdy by mě nenapadlo, že právě ona mi jednou zničí úplně všechno. Síla přátelství? Všec
2 minuty čtení
Moji drahou maminku měl každý rád. S velkou láskou se starala i o květiny. Když zemřela, všechny rostliny uvadly, i když jsem se snažila. Byl to poklad v lidské podobě, moje maminka se vůbec neuměla mračit nebo se na někoho zlobit. Bylo to takové sluníčko, a to nejen pro naši rodinu, ale pro celé okolí. Milovali ji mladí i staří. Někteří v ní viděli babičku od Boženy Němcové, chlapi ze sídliště
2 minuty čtení
Když jsem byla ještě v pubertě, věřila jsem, že láska si člověka najde sama. Nenapadlo by mě, že mě přehlédne. Jak je to možné? Vždyť každý zažije lásku. Je to přece to nejpřirozenější, co lidé cítí. Já se odmala dívala na starší ženy v našem městě, jak vedou za ruku své muže, jak spolu nakupují nebo sedí večer na lavičce před domem. Byla jsem přesvědčená, že jednou budu mít něco podobného také
5 minut čtení
Od malička jsem si představovala život plný smíchu, dětské radosti a rodinných večeří. Krátce jsem to měla. Toužila jsem po domově, kde bude vždycky někdo čekat. Kde bude vonět čerstvě upečený koláč a kde se lidé obejmou pokaždé, když přijdou z práce nebo ze školy. Nikdy jsem nesnila o kariéře ani o velkém bohatství, chtěla jsem jen obyčejné štěstí. Muže, kterého budu milovat, děti, které budu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fenomén první republiky: Z města na letní byt
epochaplus.cz
Fenomén první republiky: Z města na letní byt
Na léto zmizet z rozpáleného města na venkov? Tato myšlenka není výdobytkem moderní doby. Už v 19. století začínají lidé objevovat kouzlo takzvaných letních bytů – sezónního stěhování za čerstvým vzduchem, klidem a přírodou. Skutečný rozmach ale přichází až za první republiky. S větším množstvím volného času a rostoucí životní úrovní vyrážejí z měst úředníci,
Tajemství Velké trojky: Roosevelt se v Teheránu nechal odposlouchávat
historyplus.cz
Tajemství Velké trojky: Roosevelt se v Teheránu nechal odposlouchávat
Jednání o společném postupu proti Hitlerovi a podobě poválečné Evropy jsou v plném proudu. Roosevelt s Churchillem předkládají jasná stanoviska a pokaždé, když si vezmou slovo, naplní svou energií celou místnost. I Stalin má k probíraným věcem hodně co říct, ale nepochopitelně se chová spíše apaticky a nezúčastněně. Předstíraný nezájem je součástí jeho promyšlené strategie.
Sýr jako dezert
epochalnisvet.cz
Sýr jako dezert
I když pod pojmem dezert obvykle míníme sladkou tečku po hlavním jídle, ve Francii tuto úlohu už od 16. století zastával také sýr. Dodnes se podává na závěr stolování, a to buď místo moučníku, nebo před ním.   Pokud si ale sýry chcete skutečně užít, můžete připravit opravdovou degustaci. Se sýry je to totiž jako
Projekt jako oživlý paleolit
rezidenceonline.cz
Projekt jako oživlý paleolit
Upper House představuje dokonalou symbiózu architektury, umění a přírody. Kulturní dědictví, zakořeněné v městské buši, nejen skvěle vypadá, ale také aktivně zvyšuje kvalitu života svých obyvatel. Originální výškový dům působí v podstatě jako galerie, zavěšená nad rozlehlou metropolí. Rezidenční objekt v South Brisbane je manifestem spojení člověka s daným prostředím, kulturou a komunitou. Navržena studiem
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
epochanacestach.cz
Léto v Olomouckém kraji: krajina poznání, příběhů a živé kultury
Jsou regiony, které se návštěvníkům představují jediným symbolem. Olomoucký kraj mezi ně nepatří. Jeho kouzlo spočívá v rozmanitosti. Během jediného dne lze projít středověkým hradem, sestoupit do podzemních jeskyní, vystoupat na rozhlednu, projít se po hřebeni Jeseníků a večer strávit na festivalu pod širým nebem. Právě propojení poznání, kultury a aktivního odpočinku dělá z regionu
Báječná paštika z uzené makrely
tisicereceptu.cz
Báječná paštika z uzené makrely
Příjemně sytá chuť a díky chilli papričce i (lehce) pálivá, takže vás rozhodně prohřeje. Ingredience 200 g uzené makrely bez kostí 1 malá chilli paprička 1 stroužek česneku 3 lžíce koriandru
Premier Wines & Spirits uvádí legendární vína Biondi-Santi
iluxus.cz
Premier Wines & Spirits uvádí legendární vína Biondi-Santi
Společnost Premier Wines & Spirits rozšiřuje své portfolio o jedno z nejikoničtějších jmen světového vinařství, toskánské Biondi-Santi. Legendární producent z Montalcina, považovaný za zakladatele
Malta a Gozo: Ostrovní ráj plný slunce a historie
nejsemsama.cz
Malta a Gozo: Ostrovní ráj plný slunce a historie
Zamýšlíte zvolit jako místo pro dovolenou Maltu? Neuděláte chybu. V této zemi v srdci Středomoří najdete všechno, co ke správnému letnímu pobytu patří. Křišťálové moře, skvělé služby, spoustu zajímavostí a pulzující noční život. Malta leží mezi Evropou a Afrikou, 100 kilometrů jižně od italského ostrova Sicílie. Tvoří ji dva hlavní ostrovy – Malta a Gozo a třetím je nejmenší Comino. Každý z nich má
Při meditaci u moře jsem viděla budoucnost
skutecnepribehy.cz
Při meditaci u moře jsem viděla budoucnost
S kamarádkou jsme se přihlásily na kurz jógy u moře. To, že tam během meditace spatřím svého budoucího muže a děti, mě nenapadlo ani ve snu. Bylo mi pětadvacet, kamarádce stejně. Obě jsme byly nezadané a měly celý život před sebou. Rády jsme obrážely různé akce, cestovaly za dobrodružstvím a také chodily tancovat. Obě jsme měly za sebou pár nevydařených
Ochrana měst před spalujícím vedrem
21stoleti.cz
Ochrana měst před spalujícím vedrem
S rostoucími teplotami se odborníci stále více zabývají tím, jak ochladit města, která se stávají tepelnými ostrovy ve srovnání s okolními předměstími a pro své obyvatele představují během vln veder o
Vábí Krejčíková zoufale expartnera,  ale ten už má jinou?
nasehvezdy.cz
Vábí Krejčíková zoufale expartnera, ale ten už má jinou?
Jde všechno proti ní? Už to tak vypadá, že čím krásněší a víc sexy je herečka, známá ze seriálu Milionáři, Aneta Krejčíková (35), tím víc jí hází osud klacky pod nohy. V době, kdy žila s otcem svých
Spinalonga: Ostrov duchů, který obývala smrt
enigmaplus.cz
Spinalonga: Ostrov duchů, který obývala smrt
Ne nadarmo je Spinalonga, ostrůvek u severovýchodního pobřeží Kréty, nazývaná ostrovem duchů. Místo je zcela opuštěné a jedinými živými tvory za branami ostrova jsou turisté, kteří přijeli obdivovat r