Domů     Moje děti jsou pořád v sobě
Moje děti jsou pořád v sobě
5 minut čtení

Být matkou není nikdy snadné. Ale co když se z vašich dětí stanou dospělí lidé, kteří se nesnáší? To je situace, se kterou si teď nevím rady.

I když jsem si vždycky přála, aby byli sourozenci oporou jeden druhému, realita je úplně jiná. Mám dvě děti, dceru a syna, a jsou to dvojčata. V dětství byli nerozluční. Hráli si spolu, tajně si šeptali do ucha, smáli se stejným hloupostem.

Když jeden dostal trest, druhý se ho zastával. Vypadalo to, že budou vždycky držet při sobě. Jenže jak rostli, jejich rozdílné povahy se začaly stále více projevovat. Už jako teenageři se začali hádat. Tehdy jsem to vnímala jako běžné sourozenecké šarvátky. Nikdy by mě nenapadlo, že se to v dospělosti přemění v otevřené nepřátelství.

Naschvály, které bolí

Dnes jsou oba dávno dospělí, mají své vlastní životy, ale vztah mezi nimi se stal skoro toxickým. Místo toho, aby si pomáhali, dělají si naschvály. Když se dcera vdala, syn na svatbu nepřišel.

Když syn potřeboval půjčit auto, dcera odmítla, i když ho zrovna nepotřebovala. A já poslouchám jejich vzájemné stížnosti a mám pocit, že stojím uprostřed bitevního pole a snažím se marně obě strany smířit.

Rozhodující chvíle

Jednou jsem se rozhodla, že to tak nenechám. Naplánovala jsem rodinný výlet na hory. Bylo mi jasné, že je oba na stejné místo nedostanu jen tak, takže jsem použila malou lest.

Každému jsem řekla, že ten druhý nakonec odmítl jet, ale že já bych byla ráda, kdyby alespoň jeden z nich jel se mnou. A tak oba dorazili s představou, že tam budu jen já. Když se setkali, nastala chvilka ticha. „Ty jsi tady taky?“ řekla dcera podrážděně.

Syn jen pokrčil rameny. „Máma mě přemluvila.“ První hodina výletu byla rozpačitá. Šli jsme mlčky, každý v jiné části stezky. Už jsem si začala říkat, že jsem si to měla raději ušetřit. Ten výlet se nevyvíjel vůbec dobře.

Zachránil ji

Ale pak se najednou zvedl vítr a dcera si nevšimla ledového úseku na cestě. Uklouzla a padala dozadu. Hrozil jí opravdu nebezpečný pád. V tu chvíli k ní syn bleskurychle přiskočil a instinktivně ji chytil za ruku a pomohl jí udržet rovnováhu.

„Díky,“ zamumlala ještě trochu v šoku. Ale já v tu chvíli věděla, že to tam pořád je! To jejich jedinečné pouto, které kdysi měli. V tu chvíli jsem pochopila, že nějaké promlouvání do duše by nemělo žádnou cenu. To oni si k sobě zase musí najít cestu.

Vysvětlovat jim, že jsou rodina, že jednoho dne možná nebudou mít nikoho jiného než sebe, by stejně nemělo žádný smysl.

Domluvy byly k ničemu

Také jsem to párkrát zkusila a vždy to končilo stejně. Ve svých výrazech se dokonale shodovali. Oči v sloup, podrážděné povzdechy, a nakonec vypukla vzájemná hádka, která mě úplně odrovnala. Někdy se ptám sama sebe: „Kde jsem udělala chybu…

Byla jsem snad nespravedlivá? Dala jsem jednomu víc lásky než druhému?“ Jen doufám, že jsem chybu neudělala a že to je prostě něco, co bych nemohla ovlivnit, i kdybych se snažila sebevíc.

Hledání cesty zpátky

Náš společný výlet do hor mi dodal alespoň malou naději. Věřím, že někde hluboko v jejich srdcích je pořád láska, která je kdysi spojovala. A tak se snažím dál, i když zatím marně, hledat způsoby, jak je sblížit.

Po výletě mezi nimi sice nezavládla zázračná harmonie, ale něco se změnilo. Začali si alespoň psát, i když jen kvůli praktickým věcem. Když měl syn narozeniny, dcera mu popřála, a když měla ona důležitý pracovní úspěch, syn jí poslal gratulaci. Možná je to zatím jen malý krok, ale pro mě znamená strašně moc.

Přesto chci ještě víc

Protože ať už se mezi nimi stalo cokoliv, věřím, že rodina je něco, co nikdy nepřestává existovat. A i když se nesnášejí, já je miluju oba stejně. Přesto bych chtěla, aby si odpustili úplně a měli se rádi jako dřív. Nechci, aby žili v zatrpklosti navždy.

Začala jsem tedy organizovat společné rodinné obědy. Ne vždy to jde hladce, někdy si vymění pár jízlivých poznámek, ale já se snažím vytvořit neutrální atmosféru. Nedávno jsme se setkali na oslavě mých narozenin.

Čekala jsem, že se oba zase budou hádat, ale překvapivě se dokázali normálně bavit. Dokonce si připili sklenkou vína! To mě utvrdilo v tom, že není vše ztraceno.

Možná to bude trvat ještě nějaký čas, ale věřím, že jednoho dne se na sebe přestanou dívat jako na nepřátele a znovu objeví ten sourozenecký vztah, který kdysi měli.

Vlasta M. (59), Písek

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud