Na rozcestí se rozdělili a zamířili na vrchol. Po hodině čekání začali být všichni nervózní. Kam se poděli jejich kamarádi?

Tento pozoruhodný příběh se stal mojí starší sestře Ireně a jejím přátelům, když chodili na vysokou školu a o víkendech pořádali s partou výpravy do hor. Já jejich vyprávění ale pevně věřím, protože Irena stála vždy nohama pevně na zemi. Nějaké fantazie nebo výmysly k ní nikdy nepatřily.

Povídání o bludných kamenech

Sestra se před několika lety vydala s partou přátel na túru do hor. Během cesty si vyprávěli různé příhody, mimo jiné i o bludných kamenech. Nikdo ze skupiny na ně však nevěřil. Neměli tušení, že je brzy podobná zkušenost čeká na vlastní kůži.

Dvě cesty

Po několika kilometrech se dostali na rozcestí, ze kterého vedly na vrchol jednoho kopce dvě stezky. Jedna z nich byla náročnější a delší, druhá kratší.

Skupina se rozdělila a sestra, která měla vždy dostatek energie a byla ve výborné kondici, šla s několika dalšími lidmi tou delší cestou.

Domnívali se, že druhá část lidí na ně bude už na vrcholu čekat. Byli ale nepříjemně překvapeni, když tam i s menším zpožděním dorazili a nikde nikdo.

Sestoupili zpět na rozcestí

Signál v horách nebyl, takže nemohli ani lidem z druhé skupiny zavolat. Když už bylo čekání hodně dlouhé, začali být všichni nervózní. Uplynula hodina. Všichni si dělali obavy a uvažovali, co se asi mohlo stát.

Nakonec se rozhodli, že se vydají ztraceným lidem naproti. Sestoupili až na původní křižovatku, ale nikoho nepotkali.

Najednou se objevili

To už byla opravdu záhada! Stalo se to ještě dopoledne, takže nehrozilo, že by pak někdo někde bloudil ve tmě. Nikdo nechápal, co se mohlo s druhou částí skupiny stát.

Sestra se svojí skupinou lidí prošla znovu tu kratší stezku tam a zpátky. Byli už dost unavení a rozhodli se sejít dolů do údolí a přivolat nějakou pomoc. V té chvíli se objevili ztracení lidé.

V jiném světě?

Jejich vyprávění bylo šílené. Uprostřed cesty prošli kolem kamene podivné barvy. Od té chvíle neustále bloudili v kruhu a nemohli se z něho vymotat. Zdálo se jim, že se ocitli v nějakém jiném světě.

Byli přesvědčení, že ten kámen byl bludný, a možná je tak chtěly vyšší síly vytrestat za to, že o takových věcech předtím pochybovali. Takhle mi to sestra vylíčila a já opravdu nemám důvod jí nevěřit.

Zajímavé bylo, že když se dva lidé z té první skupiny pokoušeli tajemný kámen najít, už na něj nenarazili.

Kája H. (52), severní Morava